Článek
V poslední době opakovaně dostávám dotazy, jak hodnotím důchodovou reformu, kterou připravuje ministr Marian Jurečka. Ptají se mě čtenáři i novináři, kteří o tom píšou nebo připravují televizní reportáže. Oceňuji v tomto ministra Jurečku, že se snaží své plány aktivně komunikovat a vysvětlovat, takže každý, kdo má zájem, si může udělat poměrně slušnou představu o tom, co se chystá.
Pokud mám napsat stručné shrnutí mých úvah, pak si myslím, že jde o dobrý kompromis, který má potenciál do značné míry zlepšit nepříznivou situaci důchodového systému. Není to dokonalý plán, ale jako celek na mě působí jako velmi dobrý základ, o kterém mohou politici dále jednat. Myslím, že nic lepšího, co by mělo šanci získat alespoň nějakou plošnou politickou podporu, v dohledné době v Česku nevznikne.
Revoluční změny nečekejme
Jsem přesvědčený, že udělat velkou reformu, která zásadně změní důchodový systém, už dnes v podstatě není možné. Poté, co jsme zažili blamáž se zavedením a rychlým zrušením druhého důchodového pilíře, už si žádný politik netroufne na něco takto rozsáhlého. Důvěra veřejnosti byla v tomto ohledu promarněna a lidé už by velkou změnu nepodpořili.
Mnohem schůdnější je cesta, kterou se vydává ministr Jurečka – chce udělat mnoho relativně malých parametrických změn, které ale v souhrnu představují velké finanční úspory a důchodovému systému pomohou. Rozhodně se nedá očekávat, že by byl systém na nule. Ale jeho ztráty by nemusely být tak dramatické, takže bychom je mohli docela zodpovědně pokrýt z jiných zdrojů rozpočtu.
Samozřejmě, že jde o změny, které zasáhnou statisíce či miliony budoucích důchodců, ale nebudou to změny extrémní a likvidační. Mnohem horší by bylo, kdyby se řešení nepříznivé situace i nadále odkládalo a potom se to muselo řešit nějak náhle a skokově pomocí dramatických opatření. Nyní ještě stále máme šanci nepříjemné dopady rozprostřít celkem snesitelně v čase.
Také jsem rád, že návrhy budou částečně vycházet ze závěru poslední důchodové komise, kterou vedla ekonomka Danuše Nerudová a v níž seděli i zástupci dnešní opozice. Nejde tedy o zcela nečekané návrhy, které by si ministr Jurečka vytáhl odkudsi z klobouku. Kdo z politiků situaci kolem důchodů aktivně sleduje, tak nebude šokován a může navázat na diskuse, které už se dříve vedly.
Je na čem stavět
Některé návrhy, které na první pohled vyvolávají velké emoce, by ve skutečnosti mohly tvořit základ politické diskuse. Například plánované zvyšování důchodového věku v podstatě kopíruje představy a názory, které hnutí ANO zastávalo ještě před pár lety. Kdyby je jejich představitelé nyní plošně nezavrhovali, tak je na čem stavět.
Podle aktuálních vyjádření ministra Jurečky opozice podporuje dílčí změny, které pomáhají řešit některé důchodové nespravedlnosti nebo jsou sociálního charakteru (třeba výrazné zvýšení základní výměry důchodu). To je dobrá zpráva a věřím, že politici dokážou najít elementární shodu i na některých úsporných změnách, bez nichž by reforma jako taková nedávala příliš smysl. Myslím, že na úvahách o tom, že se v budoucnu budou do důchodu méně započítávat příjmy, se dá stavět, protože nejde o extrémní řešení, ale může přinést velký efekt. Debata se může stavět také na změnách třetího pilíře, které částečně vychází z návrhu minulé vlády.
Oceňuji také, že dopad reformy na stávající starobní důchodce bude spíše zanedbatelný a nemyslím si, že by je změny měly nějak dramaticky zasáhnout nebo ožebračit, jak se snaží říkat někteří politici. Největší změny pro důchodce navíc nebudou součástí této velké reformy, ta se jich přímo ani moc nedotkne. Řeší je dílčí novela, která upravuje valorizace, a v tomto ohledu si myslím, že jde o přijatelnou změnu.
Kde mám výhrady
Nesouhlasím s tím, že reálně se změny znatelně dotknou i dnešních padesátníků. A to hlavně z důvodu, že to přední vládní představitelé v čele s premiérem Petrem Fialou opakovaně odmítali. Vždy tvrdili, že změny se padesátníků prakticky nedotknou, ale toto nebude úplně pravda. Třeba důchodový věk se zvýší i dnešním padesátníkům.
Pak mám ještě několik dílčích výhrad, které vnímám spíše jako příspěvek do další diskuse:
- V návrhu mi chybí slibované vrácení studia do náhradních dob pro důchod, tak jak to bylo v minulosti. Myslím si, že studium (přinejmenším to vysokoškolské) by se mělo aktivně podporovat a alespoň částečně zohledňovat jako doba důchodového pojištění.
- Chybí mi také snížení minimální doby důchodového pojištění. Dnešních 35 let je i na evropské poměry bezprecedentní a dopady pocítíme hlavně v budoucnu, kdy část lidí z různých důvodů nezíská nárok na důchod. Přinejmenším by mělo existovat nějaké odstupňování, ale současný stav „nemáš 35 let, nemáš důchod“ je necitlivý.
- Vzhledem k tomu, že se má zvyšovat důchodový věk, by měla být nejprve dokončena diskuse o náročných profesích. Zatím mi chybí jasné a srozumitelné stanovení podmínek, za kterých bude možné jít dříve do důchodu bez sankcí. Pak je možné řešit plošný důchodový věk.
Co bude dále?
Závěrem konstatuji, že ministr Marian Jurečka a jeho tým odvedli dobrou práci. Zároveň mám pocit, že chce o věcech diskutovat, naslouchá a snaží se své postoje aktivně vysvětlovat.
Vnímám teď jako příležitost, aby se opoziční politici, zejména z řad nejsilnějšího hnutí ANO, do debaty konstruktivně zapojili. Mám pocit, že ve svých řadách mají experty, kteří důchodům dobře rozumí, a pokud se utlumí vášně a zkratkovité závěry, které čeří mediální titulky, tak bychom se opravdu mohli dobrat nějakého kompromisu, který přežije i příští volební období. Ano, budou tam třecí místa, ale jak už jsem zmínil, lepší základ pro politickou debatu o reformě si v dohledné době neumím představit.
Poznámka: Tento text reflektuje plán na důchodovou reformu, jejíž konkrétní legislativní podoba má být představena na podzim. Nejde primárně o hodnocení dílčí důchodové novely, která je momentálně projednávána v parlamentu. K té jsem se opakovaně vyjádřil ve svých předchozích článcích, například tady a tady.
