Končí soudce Fiala, který se zastal důchodců: Kritizoval snížení valorizace i předčasné důchody

Změny důchodů byly v letech 2023 a 2025 pod velkým drobnohledem, a to nejen veřejnosti, ale i ústavních soudců. Vedle důchodové reformy totiž vláda Petra Fialy schválila i několik kontroverzních dílčích změn, z nichž nejvíce emocí nepochybně vyvolalo nečekané jednorázové snížení mimořádné valorizace z června 2023.

Poslanci hnutí ANO všechny důchodové změny napadli u Ústavního soudu, ale ani jednou neuspěli. Čtyři ústavní stížnosti byly zamítnuty a změny zůstávají v platnosti. Dvě stížnosti ale zahrnují disentní stanovisko soudce Josefa Fialy, který zastával odlišný právní názor. Byl přesvědčen, že například snížení valorizace nebylo ústavně v pořádku.

V případě stížnosti na snížení valorizace byl zpravodajem soudce Jan Svatoň, který viděl tento krok jako neústavní, ale pro svůj právní názor nezískal většinu. Proto byl nahrazen novým zpravodajem, většina soudců stížnost zamítla a Svatoň sepsal disentní stanovisko. A k tomuto jeho stanovisku se prostřednictvím svého vlastního disentu přihlásil i soudce Josef Fiala.

Svatoň i Fiala zastávali názor, že snížením valorizace došlo k natolik zásadnímu porušení legitimního očekávání důchodců, že to mělo jednoznačně vést ke zrušení zákona. Legislativa podle nich měla být dokonce aktem nepřípustné pravé retroaktivity. Již po zveřejnění statistických údajů o inflaci nebylo možné valorizační proces zastavit a vláda zkrátka podle soudců měla vydat nařízení a valorizaci provést.

„Zdůrazňuji, že již na podzim roku 2022 existoval dostatek údajů o budoucím vývoji inflace, resp. o předpokládaném růstu cen (…) na jejichž základě vláda mohla a měla včas připravit redukci mimořádné valorizace. Zůstala-li nečinná, nelze se divit, že ve veřejném prostoru byly publikovány úvahy o důvodech její nečinnosti – obavy z výsledku prezidentské volby,“ napsal Josef Fiala ve svém stanovisku. A závěry většiny pléna označil za „právně vadné“.

Podruhé měl Josef Fiala odlišný názor v případě stížnosti na změny předčasných důchodů, které vláda prosadila v překotném tempu a v podstatě s okamžitou účinností. Tuto stížnost měl dokonce na starost jako zpravodaj a vypracoval návrh na její uznání (chtěl tedy schválený zákon zrušit). Jenže zůstal osamocen, ostatní soudci nesouhlasili, a proto opět došlo ke změně zpravodaje a ústavní stížnost byla zamítnuta.

Fiala proto sepsal další disentní stanovisko, které jsem podrobně okomentoval v tomto článku. Jeho právní pohled jsem označil za cenný, protože připomíná důležitost férového legislativního procesu. Napsal jsem: „Pohled soudce Fialy by tentokrát neměl zapadnout. Přinejmenším by mohl sloužit jako základ diskuse o tom, nakolik je vhodné, aby se vládě promíjely její přehmaty a pochybení. Zvláště když jde o pochybení při schvalování důchodové legislativy, která by podle mě měla být co nejvíce předvídatelná.“

Co Josef Fiala kritizoval? Nelíbilo se mu hlavně ukončení rozpravy poslanců ve třetím čtení už v okamžiku, kdy byli do diskuse přihlášeni ještě další poslanci. V minulosti už se touto praxí Ústavní soud opakovaně zabýval a došel k závěru, že porušení nebylo úplně závažné.

Soudce Fiala ovšem detailní analýzou jednání dospěl k tomu, že tentokrát byla situace odlišná. Zatímco v minulosti byl pro ukončení rozpravy důvod, například kvůli tomu, že opozice přehnaně obstruovala a desítky hodin hovořila „o ničem“, v tomto případě byla debata mnohem kratší a reálně stihlo vystoupit jen pár opozičních poslanců. Problematickým aspektem byl tentokrát navíc i nečekaný pozměňovací návrh poslance Víta Kaňkovského, který rušil přechodné období u jednoho zpřísnění předčasných důchodů. Tento návrh jsem i já opakovaně kritizoval, a dokonce jsem ho označil za „dýku do zad“ běžným lidem, kteří řešili předčasný důchod.

Při čtení Fialova disentního stanoviska jsem měl pocit, že si vláda byla natolik jistá svou pozicí, že zkrátka záměrně „ohnula“ pravidla až na hranu ústavnosti. Jenže tentokrát to podle soudce Fialy „přehnala“ a její počínání už bylo za hranou. Jako by na běžném člověku až tak nezáleželo, jako by byl jen okolností, na které se může vláda v případě potřeby „zahojit“.

Pro zajímavost, k článku o Fialově disentu jsem připojil i anketu, ve které jsem se čtenářů zeptal, jak hodnotí jeho právní stanovisko k předčasným důchodům. A 93 % z celkem 5 218 hlasujících zvolilo následující možnost: „Tento názor je mi blízký, mohlo se připojit více soudců.“

V obou případech respektuji rozhodnutí Ústavního soudu, navíc s ohledem na to, že šlo o výraznou většinu. Zároveň si ale vážím toho, soudce Josef Fiala přinesl trochu jiný pohled na celou záležitost. Pohled, který více respektuje běžného člověka a chrání ho před svévolnými kroky politiků a státu. A také pohled, který říká, že zákony by se neměly měnit překotně a účelově. Zkrátka jsem z jeho vyjádření cítil, že by se měly více respektovat zavedené procesy a politici by měli brát větší ohled na legitimní očekávání veřejnosti, v tomto případě důchodců.

Josef Fiala (72 let) byl jmenován do funkce ústavního soudce v roce 2015 a nyní mu jeho desetiletý mandát končí. Byl posledním představitelem takzvané třetí dekády českého ústavního soudnictví. Jako soudce zpravodaj obdržel k rozhodnutí celkem 2 983 senátních a 32 plenárních věcí, z nichž téměř všechny stihl do konce svého funkčního období uzavřít.

Generální sekretář soudu Vlastimil Göttinger ve vzpomínce na Fialu napsal, že vždy dbal na to, aby v řízení postupoval bez zbytečných průtahů, a průměrná délka vyřízení návrhu u něj činila 82 dní, tedy polovinu obvyklé doby. „Profesor Fiala se nikdy netajil tím, že je puntičkář. Jeho zaujetí pro přesný místopis způsobilo nejednu bezesnou noc všem, kdo mu předkládali návrhy rozhodnutí, protože bezvýhradně trval na dokonale uvedených adresách a poštovních směrovacích číslech účastníků řízení,“ napsal Göttinger s tím, že Fiala byl dlouholetý a legendární značkař Klubu českých turistů.

Nevím, kde nyní bude Josef Fiala působit, případně zda sám odchází do důchodu, na který už má nárok. Doufám však, že s jeho názory se ještě v budoucnu setkáme například v nějakém rozhovoru. Doposud se totiž vyjádřením v médiích a rozhovorům vyhýbal.