Článek
Pan profesor nás před nedávnem seznámil se svým snem. Když mu dáme ještě další čtyři roky v čele Strakovky, zařídí nám prý platy jako v Německu. Ta představa sama o sobě zní lákavě, je škoda, že se mu všichni rovnou vysmáli. Nevím, jak vy, ale já bych ten německý plat celkem chtěl.
Známe to všichni. V televizi občas probleskne statistika průměrných platů v různých evropských zemích. Sousední, nepříliš vzdálené Německo už dávno obsadilo vrcholné příčky, naše Česká republika se na něj dívá spíše z té opačné strany žebříčku. A pan profesor Fiala má zřejmě tajný plán, jak se těm Němcům alespoň přiblížit.
A tak si pojďme dát opáčko z té ekonomie. Chtělo by to…
1.) Odvahu začít s daněmi.
Asi neobjevím Ameriku, když napíšu, že základem k celé operaci bude promyšlená daňová reforma. Ta by měla nejen zalepit díry ve (špatném) Stanjurově rozpočtu, ale měla by být současně i startérem růstu.
Ne, nebojte se, nechci zvyšovat již tak vysoké daně nám obyvatelům, a nechci jít ani slovenskou cestou Ficova nehorázného zvýšení DPH. Právě naopak, chci jít irskou cestou a výrazně snížit daň pro firmy. Irsko má totiž velmi nízkou daň z příjmů právnických osob. A právě tohle láká obří firmy typu Google, Facebook, Apple, Pfizer a další, aby si tu zakládaly dceřinné společnosti nebo rovnou své evropské centrály.
Ty firmy sice platí procentuálně nízkou daň, ovšem jednotky procent ze stovek miliard jsou stále ještě miliardy, případně i desítky miliard. Vítané příjmy, které tečou do irského státního rozpočtu. A tak Irsko řeší jistě závažný problém, kam umístit přebytek ve výši zhruba 8,6 miliardy eur (to je 215 000 000 000 českých korun). Věřím, že tenhle problém by naše ministerstvo financí, vedené renomovaným finančním odborníkem panem Stanjurou, hravě zvládlo.
Daňové úlevy pro firmy by pak přinesly inovace a rozjely by VÝROBU (nikoliv jen montování dílů) přímo u nás doma. Firmy by byly ještě více motivované nabírat nové lidi, a - co je důležitější - vyplácet jim konkurenceschopné platy, alespoň se blížící těm německým, aby tak přesvědčili kvalifikované pracovníky, že nemusí utíkat na západ, protože u nás doma je také dobře.
Češi nejsou špatní pracovníci. Jenom si vezměte, kolik různých druhů výrobků se tady vyvíjelo a vyrábělo (nikoliv montovalo!) před rokem 1989. Značky jako Jawa, Tatra, Zetor, Let Kunovice… a to jsem jmenoval jen ty, které existují dodnes, jen se zanedbatelnou produkcí oproti minulému období. Obory jako sklářství, textilní průmysl, zbrojní průmysl, obuv, obráběcí stroje, auta osobní i nákladní, … a tak dále.
2.) Inovace nad zlato.
Inu, ona německé ekonomika je nejen silná, ale (a to především) inovativní. Zcela určitě ji neživí prostý výrub stromů z jejích lesů, a následný odvoz kmenů ke zpracování rovnou do zahraničí.
Co kdyby tedy Česko, jako (z vizionářského pohledu Petra Fialy) nová „země východního tygra“ vsadilo třeba na špičkové technologie, na výrobu čipů, zelenou energetiku, autonomní vozidla nebo třeba na biotechnologie? Já vím, že to zní ambiciózně, ale bez inovací se k německým platům nedostaneme.
Moderní, špičková biotechnologická laboratoř.
Vědecké a technologické parky třeba v Brně, v Ostravě nebo v Plzni by se mohly stát líhněmi pro nové nápady a pro startupy, které by vytvořily vysokopříjmová pracovní místa přímo zde. Konec konců, profesor Fiala jakožto bývalý rektor brněnské univerzity má přece jenom k akademické sféře blízko. A kdo ví, třeba tak příští česká elita ekonomiky povstane právě z těchto (dnes ještě téměř neexistujících) laboratoří.
3.) Vzdělávání, vzdělávání a ještě jednou vzdělávání.
Profesor Fiala jistě ví, že vzdělávání je klíčem ke konkurenceschopnosti. Marná sláva, ze šumavského dřevorubce s vystudovaným učilištěm bez maturity asi nebude právě ten nejlepší architekt struktury mikročipů. Takže peníze investované do vzdělávání by měly být jedním ze základních kamenů celé reformy. Během příštích 5 let by tedy mohl a měl nalít peníze do školství, aby se nejlepší česká vysoká škola (Karlova univerzita v Praze) nemusela krčit na 302. místě v pořadí kvality výuky světových univerzit.
Jedna z budov Karlovy univerzity v Praze.
Vláda by tedy měla nalít slíbené peníze do školství, aby univerzity měly šanci přilákat světové akademiky a spustit vzdělávací programy zaměřené na digitální dovednosti, na podnikání a na mezinárodní spolupráci. Když se totiž čeští studenti a čeští pracující naučí ty správné dovednosti, stane se z nás vyhledávaná pracovní síla, po které investoři rádi sáhnou a rádi dobře zaplatí.
4.) Infrastruktura - dálnice, železnice, vodní cesty. A také digitalizace.
Bavíme se tu o platech, a já najednou skočím na infrastrukturu? Inu - musím. Když chce Petr Fiala přitáhnout do země bohaté zahraniční investory a s nimi vytvořit i vysokopříjmové pracovní pozice, musí nejprve vybudovat solidní dopravní a digitální infrastruktru.
K místům, kde budou v budoucnu stát továrny, musí totiž vést kvalitní dálnice, rychlejší vlakové trati, musí být napojeny na hlavní obchodní tepny - klidně třeba i lodní dopravu po Vltavě a Labi až do Hamburku.
Takové cesty musíme (mimo jiné) vybudovat. A to rychle. Dálnice Praha - Brno fakt nestačí.
Potřebovat budeme také větší kapacitu v datových sítích a to, aby spousta věcí šla vyřídit digitálně po internetu. „Běhat“ tady musí data, nikoliv lidé. Digitalizaci musí prostě dělat Česká republika líp, než se třeba Ivanu Bartošovi „povedlo“ to jeho stavební řízení.
Čím víc investic do infrastruktury, tím víc podniků, tím lepší pracovní místa a hádáte správně, tím i větší platy.
5.) Zatraktivnit české „handmade“ :
Nemusíme jen kopírovat úspěšné Německo v jeho průmyslové výrobě. Můžeme a musíme být také v něčem unikátní. Češi a jejich pověstné zlaté ručičky by mohli prorazit také ve specializovaných oborech, třeba ve vysoce kvalitním řemeslnictví, v designu nebo v technologickém know-how.
Kvalitní rukodělný výrobek - v tomto případě kožená taška. Fotografoval pan Richard Boeh.
Mohli bychom se snažit o modernizaci s českou tváří - s důrazem na kreativitu, kvalitu, originalitu. Ostatně - zahraniční zaměstnavatelé si už dnes velmi chválí své české zaměstnance za to, že si umí poradit i v nestandardních situacích, že dovedou úspěšně používat svůj mozek a že se nebojí kreativně vyřešit něco, co jejich německý kolega vzdá a zastaví práci, „protože zrovna nemá k dispozici šroubek číslo 8, který podle návodu právě teď potřebuje“.
Kdyby vláda (hodně) podpořila firmy, které vyrábějí české produkty s vysokou přidanou hodnotou, mohli bychom se stát světovou exportní velmocí v těchto odvětvích. Naši šikovní řemeslníci a inovátoři by se tak na našem území zaslouženě dočkali platů, které by obstály i v Berlíně.
On to, koneckonců, říkával už v minulosti špičkový český podnikatel, Tomáš Baťa, kterého si tu dovolím parafrázovat: „Udělejte svůj výrobek tím nejlepším na světě. A svět si už sám najde a prošlape cestičku k vašim dveřím.“
Autor článku - děda Víťa.
... No nic, já jsem jen děda Víťa. Nejsem a nikdy nebudu poradcem pana profesora Fialy. A také neřeším, zda budu mít německý plat - do důchodu mi zbývá ještě necelých 7 let, a právě teď bojuju spíše za to, abych po tu dobu vůbec měl trvalé zaměstnání, a tedy vůbec nějaký plat. Je mi bohužel jasné, že já už se německých platů nedočkám, a to i kdybychom nakrásně pana profesora a jeho tým zvolili do Strakovky na další čtyři roky.
A tak mi promiňte, že jsem se tady u ranního kafíčka trošku zasnil a zavzpomínal na pana docenta Trnku, který mě kdysi, před 37 lety, učil základy ekonomie.
Když tedy z toho snění vyskočím, a smířím se s tím, že německé platy tu hned tak nebudou - už jenom proto, že si nemyslím, že Petr Fiala od nás, občanů, jen tak dostane další volební období, podívejme se na to, co nás (reálně mnohem pravděpodobněji) v těch následujících pěti letech čeká doopravdy.
Do Strakovky vstoupí hnutí ANO, které, co si budeme povídat, stojí a padá s jeho šéfem, panem Andrejem Babišem.
Podnikatel, politik, předseda hnutí ANO - Andrej Babiš.
Jeho vláda už v minulosti prokázala, že je ochotná masivně investovat do sociálních programů, což ovšem vedlo k růstu zadlužení ČR. Miliarda sem, miliarda tam - Národní banka (na rozdíl od nás, obyčejných lidí) ty peníze smí a umí vyrobit na počítači a natisknout.
ANO velmi pravděpodobně NESPLNÍ svůj slib, a nezruší čerstvě přijatou Fialovu důchodovou reformu, protože na to prostě nebude mít odvahu. Věk odchodu do důchodu, který mi profesor Fiala o něco prodloužil, se mi tedy nazpět nezkrátí, s tím už nepočítám. Ale jsem si jistý, že se za vlády hnutí ANO už ani neprodlouží. A potom už na to politici nebudou mít čas, protože jim do toho důchodu velmi rychle odejdu. Hurá, alespoň něco pozitivního.
Aby si hnutí ANO udrželo podporu svých voličů, budou se důchody a další sociální dávky dále zvyšovat a valorizovat. To je pro seniory včetně mých rodičů, mé manželky a mně samotného nepochybně dobrá zpráva. Z dlouhodobého hlediska to je zřejmě špatná zpráva pro stát, potažmo pro mladé, neboť státní dluh se tak asi o dost zvětší, ale sobecky říkám, že tu hodlám být, dá-li Bůh, a zohledním-li nejaktuálnější statistiky úmrtnosti, ještě tak 30 - 35 let.
Hnutí ANO se v minulosti rovněž netajilo svou chutí převzít větší kontrolu státu nad některými sektory, zejména např. energetikou, zdravotnictvím, infrastrukturou. Pokud tedy ANO vyhraje volby, můžeme očekávat další regulaci těchto odvětví. To by mohlo přinést nikoliv sice německé platy, ale větší stabilitu a alespoň nezvyšování cen za energie, léky, atd.. Cenou za to bude omezená konkurenceschopnost a omezený svobodný trh.
Opět - nejsem ani uhlobaron, ani solárník a zakládat novou elektrárnu nebo nemocnici jaksi neplánuji. Ostatně předpokládám, že většina čtenářů tohoto článku také ne.
Takže - Babiš si bude chtít udržet silnou voličskou základnu. Lze tedy očekávat pokračování kroků zaměřených na bezprostřední uspokojení potřeb občanů - snížení cen energií, zmírnění inflace prostřednictvím vládních dotací, jednorázovou finanční podporu rodinám s dětmi, samoživitelům a důchodcům. K německým platům nás to nepřiblíží ani o milimetr, ale za ty svoje české si toho alespoň budeme moci koupit o maličko víc. Ano, bezesporu se jedná o populistické kroky, které nebudou mít dlouhodobou udržitelnost.
Od Babiše lze též očekávat tvrdší postoj vůči imigraci a posílení pravomocí bezpečnostních složek. I to je téma, které je populární mezi jeho voliči. Čtu to tak, že pravděpodobně budu žít v bezpečnějším státě, třeba s nižší pouliční kriminalitou. Situace jistě bude vzbuzovat kontroverze u lidskoprávních aktivistů a u přístupu k migrantům. Opět budu upřímný - ani k jedné z těchto skupin nepatřím.
A co tedy mohu udělat já osobně, jako občan, aby můj plat „letěl“ nahoru ?
Inu, nespoléhat se ani na Fialu, ani na Rakušana, na Pekarovou, na Babiše, na Konečnou, na Okamuru, na kohokoliv jiného. Oni to za mně nezařídí.
Kromě změn na makroekonomické úrovni a politiky (které jinak než svým hlasem ve volbách nemám šanci ovlivnit - na demonstrace na ulici už dávno nechodím), se musím spolehnout především sám na sebe. Jsem totiž to nejlepší a také to jediné, co mám.
- Pokud je to ještě možné, musím investovat do svého vzdělání a specializace. V dnešní době mají obrovský potenciál především technické a digitální vědomosti, programování, datová analýza, projektové řízení nebo cizí jazyky. Nové možnosti mi tak mohou otevřít třeba on-line kurzy, certifikace a workshopy. V mém případě jsem se zaměřil na angličtinu a Úřadem práce jsem si z fondů EU nechal proplatit akreditovaný a certifikovaný veliký a rozsáhlý rekvalifikační kurz účetnictví. Uvidím, zda mi to k něčemu bude.
- Budovat svou osobní značku a síť kontaktů. Věřím, že je důležité být viditelný a propojený s dalšími odborníky ve svém oboru. A tak mám vlastní webové stránky a svůj profil na profesní síti LinkedIn, na Facebooku i na Instagramu (další sociální sítě už časově nezvládám, vlastním marketingovým a PR týmem nedisponuji). No a samozřejmě i svůj blog tady na Seznam - Médiu, děkuji Vám všem za to, že mně sledujete, čtete a že diskutujete pod mými články.
- Vedle své hlavní práce hledám i další, doplňkové zdroje příjmů. V mém případě jsou to brigády, freelancing, konzultační činnost, psaní tohoto blogu. Tady ovšem bruslím na tenkém ledě - zatím ještě stále vyměňuji svůj čas za peníze, nejsou to pasivní příjmy. A den má jen 24 hodin a nějaký čas chci a musím také strávit se svou rodinou. Protože moje žena a dcerka si to zaslouží.
- Uvažoval jsem i nad prací pro zahraničního zaměstnavatele nebo přímo v zahraničí. Jsou tam obecně mnohem lepší platové podmínky. To jsem ale zatím vzdal - čeština na úrovni C2 a slovenština na úrovni C1 nejsou jazyky, kterými bych se domluvil v Evropě. A angličtina na úrovni A2 ani ruština na úrovni A2 mi k takové práci nestačí. Jiné jazyky už neumím. Potvrdil jsem si to vlastně nedávno, kdy jsem se hlásil na místo řidiče takového toho snímkovacího auta, které jezdí po ulicích a nahrává obrázky do internetových on-line map. Zaměstnavatelem měla být obrovská zahraniční společnost, pracovat jsem měl na IČO, ovšem plat (vlastně suma, kterou bych býval směl měsíčně za svou práci fakturovat) byla pro mně pohádková. Prvními dvěma koly pohovorů (vedenými s personalisty ve slovenštině) jsem prošel s překvapením až velmi snadno. Skončil jsem ve třetím kole, kdy jsem měl vést rozhovor s mým budoucím přímým nadřízeným. Manažer byl Španěl žijící dlouhodobě v Polsku. A ke komunikaci mi nabídl povinnou angličtinu nebo tedy dobrovolnou španělštinu. Inu - nedomluvili jsme se...
Podobné auto jsem mohl řídit - kdybych tedy býval byl uměl anglicky mnohem lépe, než skutečně umím. Ach jo…
