Hlavní obsah
Lidé a společnost

Kisaragi: japonské neexistující nádraží, z něhož není návratu, děsí už 20 let

Foto: Denisa Vostrá

Na začátku byla stručná zpráva: „Můj vlak nezastavil, jede stále dál. Kolem jsou jen temné hory.“ Zdánlivě nevinný příspěvek na japonském internetovém fóru přerostl v záhadný příběh, který dodnes fascinuje a děsí tisíce lidí.

Článek

Představte si, že se večer vracíte ze školy nebo z práce jako obvykle vlakem. Cestu znáte nazpaměť, tak ani nemusíte zvednout oči od mobilu, abyste se podívali, na kterém nádraží či zastávce váš vlak zrovna zastavil. Znáte i mnohé spolupasažéry, kteří využívají stejný příměstský spoj, protože staví skutečně všude.

Jako obvykle si ve vlaku čtete zprávy od kamarádů a díváte se, co je nového, po chvíli si ale uvědomíte, že tentokrát je něco jinak. Vlak jede mnohem rychleji než obvykle a projíždí všechny stanice, kde běžně zastavuje. Znejistíte a rozhlédnete se po po lidech vagónu. Je jich tu dost, skoro všechna místa k sezení jsou obsazená – zdá se však, že všichni spí. Za okny se místo známých míst míhá ztemnělá krajina, z níž tu a tam v odlesku měsíce vystupují vysoké, sněhem pokryté hory…

Nějak takhle začal příběh, který 8. ledna roku 2004 sdílela na tehdejším internetovém fóru ničanneru dívka vystupující pod jménem Hasumi. Cestovala prý z nádraží Šin Hamamacu v prefektuře Šizuoka spojem soukromé společnosti Enšú, a když si všimla, že s jejím vlakem něco není v pořádku, rozhodla se podělit o své obavy s ostatními uživateli stejné webové stránky, kteří byli zrovna online.

„Po hodině vlak konečně zastavil, tak jsem vystoupila,“ říkal jeden z jejích tehdejších statusů. Ke svému překvapení se ale ocitla na nádraží se zvláštním názvem Kisaragi, o kterém ještě nikdy neslyšela – a ani nemohla, neboť železniční stanice ani zastávka tohoto názvu v Japonsku není. Výraz kisaragi se tradičně používal k označení druhého měsíce podle lunárního kalendáře a jeho znakový zápis by se dal volně přeložit jako „měsíc, kdy se obléká šatstvo proti chladu“, Hasumi však název nádraží napsala jen abecedou (hiraganou), tak se z něj o jeho významu nedalo nic vyčíst.

„Je tu mrazivé ticho a prázdné nástupiště obklopují jen zasněžené hory,“ pokračovala po chvíli Hasumi. „Je ale zvláštní, že sem odněkud zdálky zaznívají bubny a cinkání zvonků – jako by mě nějakým dávným rituálem zvaly do jiného světa. Bojím se, že se mi v tom chladu brzy vybije baterka mobilu.“

Zprávy ještě nějakou dobu pokračovaly. Dívka se svěřila, že je vyděšená. V okolí železniční stanice bylo mrtvo a nikde nenašla ani jízdní řád, aby se podívala, kdy jí jede vlak zpět – na internetu žádné nádraží toho jména nenašla. Podařilo se jí dovolat na policii, tam ale její historku údajně nikdo nebral vážně. Ze zoufalství se pak vydala zpět po trati, po níž předtím přijela vlakem. Musela přitom projít i tunelem.

„Potkala jsem muže s jednou nohou, ani ten mi ale na moje otázky neodpověděl. Jen mi tiše řekl, že chodit po kolejích je nebezpečné, a zase zmizel,“ pokračovala ve sdílení svého zážitku. V posledním statusu, zveřejněném 9. ledna v časných ranních hodinách, napsala, že na silnici, která se objevila vedle trati, zastavilo auto – muž za volantem, kterého požádala o pomoc, prý ale mumlal jen nesmyslné věty. „Musím se pokusit odtud dostat vlastními silami, mám poslední procento,“ uvedla na závěr. Pak se už nadobro odmlčela…

Příběh o dívce Hasumi a neexistujícím nádraží Kisaragi okamžitě vzbudil vlnu zájmu i obav. Fórum ničanneru zaplavily různé spekulace a nová městská legenda byla na světě. S rozšířením Twitteru po roce 2010 se pak příběh Hasumi rychle dostal do širšího povědomí a později se stal součástí komiksů manga i počítačových her. V roce 2022 vznikl dokonce hororový film Stanice Kisaragi (Kisaragi eki), v němž debutovala dnes šestadvacetiletá herečka Juri Cunemacu – ztvárnila hlavní hrdinku jménem Haruna.

Městské legendy (v japonštině toši densecu), které se dnes v Japonsku hojně šíří a mezi něž vedle příběhu Hasumi patří také příběh o „ženě s proříznutými ústy“ (kučisake onna) či vyprávění o záchodovém přízraku zvaném „červená kápě“ (aka manto), fungují v zásadě jako moderní mytologie a zrcadlí obavy, které společnost sdílí. Moderní technologie navíc šíření takových příběhů usnadňují – forma živého vlákna, použitá i v příběhu o Hasumi, zvyšuje dnes tolik žádanou autenticitu a tím i napětí. Čtenáři díky nim mohou v reálném čase vstoupit přímo do příběhu.

„Horůrky“ podobné tomu o stanici Kisaragi si kladou za cíl vyvoval znepokojení a největší boom zažily v letech 2007–2015, tedy v době, kdy se vlivem rozšíření sociálních sítí stal internet místem anonymního sdílení obsahu. V angličtině se označují jako creepypasta, což je obdoba výrazu copypasta, tedy „kopíruj“ (copy) a „vlož“ (paste) - místo první části tohoto slova je zde použit výraz creepy, „děsivý“. Často jde o anonymní příspěvky, které působí realisticky, čímž přitahují pozornost. Podobně jako příběh divky Hasumi mohou navíc zůstávat otevřené, což čtenáře nutí zkoumat je dál.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz