Článek
Jaroslav Eminger se narodil 4. června 1886 v Čáslavi. Byl zkušeným důstojníkem a absolventem Vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě (1907). Prošel si bojišti první světové války na ruské i italské frontě. Po vzniku Československa se aktivně podílel na budování Československé armády, velel jednotkám na Slovensku a v různých posádkách v Čechách, například v Českých Budějovicích. V roce 1933 byl povýšen na brigádního generála.
Po německé okupaci a zrušení Československé armády stál generál Eminger před těžkým rozhodnutím. Zvažoval emigraci, ale na žádost protektorátní vlády a ministerského předsedy generála Aloise Eliáše zůstal v zemi. Dne 30. června 1939 byl dekretem státního prezidenta Emila Háchy jmenován generálním inspektorem Vládního vojska, v této funkci se stal jeho hlavním velitelem.
Generálové vládního vojska Fassati, Eminger, Marvan a Fabián s prezidentem Háchou (1940)
Během svého působení se Eminger snažil chránit příslušníky Vládního vojska před přímým zapojením do německých válečných operací a udržet je na území protektorátu. Proslavil se svým odvážným postojem proti iniciativám Wehrmachtu i Emanuela Moravce, když odmítl nasazení českých vojáků na východní frontě proti Sovětskému svazu s tím, že Češi proti Rusům bojovat nebudou. Tento postoj, jakkoli riskantní, pravděpodobně uchránil mnoho českých mužů od přímého boje po boku Wehrmachtu. Veškeré další podobné nápady pak zatrhl sám Hitler, který se obával, že by Češi opakovali své chování z Velké války, kdy hromadně dezertovali a zakládali legie.
Po Pražském povstání, do něhož aktivně zapojil svůj prapor (11 praporů z 12 bylo předtím odesláno i přes Emingerův odpor do Itálie) na obranu Českého rozhlasu, Staroměstské radnice nebo například Pražského hradu, byl Eminger po válce vyšetřován a postaven před Národní soud. Proces proběhl ve dnech 25. a 26. dubna 1947. Obvinění, že se po březnu 1939 nechoval jako řádný československý občan, se mu podařilo plně vyvrátit. Národní soud ho zprostil viny, což bylo v poválečné atmosféře poměrně neobvyklé.
Přestože byl zproštěn obvinění z kolaborace, po únoru 1948 byl postaven mimo službu a dožil v ústraní a v naprosté nouzi v Jevanech. Zemřel 14. července 1964 v Praze. Generál Eminger byl za své služby oceněn mnoha vyznamenáními, včetně francouzského Řádu čestné legie a Československého válečného kříže 1914–1918. Jeho osud je příkladem složitého dilematu, před kterým stáli mnozí vlastenci v době okupace.
Samostatný článek o Vládním vojsku si můžete přečíst zde.
