Článek
Během těch let, kdy jsem nebyla schopna se vymanit ze spárů psychopata a manipulátora (Pana P.), jsem zažívala různé, mnohdy skoro až neuvěřitelné situace… Od věčného ponižování, přes nevěru a lež na všechny strany, až po psychické a fyzické násilí, včetně toho sexuálního. Lhal svým milenkám, rodičům, i tem málo přátelům, které měl. Většina lidí byla podle jeho slov „póvl“ nebo „šupáci“. Lidi kolem sebe hodnotil podle toho, jak drahé měli auto, nebo zda měli značkové oblečení či nejnovější telefon. Mermomocí se chtěl zařadit do kategorie boháčů a snobů. Tvrdil o sobě, že je úspěšný podnikatel. Pravda byla taková, že to byla jen maska a jak se říká - „nablejskaná bída“.
Moje ovládnutí začalo pomalým a nenápadným odřezáváním mě od mých přátel a rodiny. Postupně mi zakazoval moje koníčky a s nimi i všechna místa, kde bych mohla někoho potkat a třeba se zmínit o našem soukromí. To nemohl dopustit. Taková situace nebyla z jeho pohledu přípustná. Někdo by se mi totiž mohl pokusit otevřít oči a toho se bál. Nemohl by si se mnou totiž dělat, co chtěl. A když už mě někam pustil, musel se mnou. Což mi dal samozřejmě „sežrat“, protože chodit někam se mnou mu bylo vždy na obtíž.
S mou rodinou mu plán vyšel dokonale. Nejdříve od našich zinkasoval peníze na rekonstrukci našeho „společného“ domu a když peníze došly, začal rodiče okamžitě pomlouvat a urážet. Moje máma byla v tu ránu „zapšklá baba“ která umí jen škodit. A finanční částka, která v podstatě celý dům zrekonstruovala, byla podle něj nedostatečná. Později jsem se dozvěděla, že jeho sliby o přepisu poloviny domu na mě za uhrazení jeho rekonstrukce, byly jen prázdná slova a manipulace. Žádný přepis se nikdy nekonal a já byla bez peněz i bez nároku na podíl. A opravené části domu si prostě neodnesete.
Jeden z příkladů jeho snahy odříznout mě od okolního světa se stal v době, kdy jsem byla zhruba v třetím měsíci těhotenství. Venku bylo teplo a s kamarádkou jsme chtěly jít na koupaliště. Nepustil mě. Dokázal argumentovat tak silně, že jsem nakonec opravdu nikam nešla a poté už se ani o nic podobného nepokusila. Dokonce mi přišla do duše promlouvat i jeho matka, abych takové hlouposti nedělala. Její slova? Miminku v bříšku nedělá teplo dobře, akorát tak riskuju zdraví plodu. Na mé argumenty, že se nehodlám nikde škvařit na slunci, ale že si chci zaplavat, setkat se s kamarádkou a posedět s ní ve stínu, nebyl brán zřetel.
Jindy, když jsem měla domluvenou návštěvu u jiné kamarádky, mi „nechtíc“ odvezl klíče od auta, abych nemohla nikam odjet. A takových „náhod“ bylo čím dál tím více… Ztrácely se mi věci. Peněženka, občanský průkaz, telefon. Prolézala jsem celý dům tisíckrát a když jsem si zařídila nové doklady, moje stará peněženka se objevila na místě, na které jsem se předtím mnohokrát dívala. Stále jsem něco hledala a cítila se jako čím dál větší blázen. Dokázal mi to totiž ihned chytře vmést. Jsem přeci tak neschopná, že si nedokáži hlídat ani své vlastní věci. Dokonale promyšlená struktura a plán, jak mě izolovat a udělat ze mne nesvéprávnou osobu bez vlastního názoru.
Jelikož byly veškeré finance pod jeho kontrolou, nemohla jsem si prakticky nic koupit. Vyžívala jsem z mateřské, která tenkrát byla něco málo přes šest tisíc korun. Musela jsem proto škemrat o peníze a také si je náležitě odpracovat, samozřejmě svým tělem, jak jinak. Cítila jsem se jako kus hadru. Stále mi připomínal, že jsem žena, že mám být chytrá a využívat toho. Že to je moje povinnost. Být mu k dispozici kdykoliv si zamane a že se za vše platí, že od toho ten rozkrok mám. Když jsem si dovolila odmítnout, nebál se hrubosti a facek. Prostě si vzal, co chtěl, i přes mé slzy a slovo NE. Znásilňoval mě… Časem už jsem ani neplakala. Byla jsem apatická hadrová panenka. Už ani slzy neměly takovou hodnotu, abych je ronila kvůli němu. A treba že měl nespočet milenek, stále vyžadoval sex i po mě. Milionkrát jsem se modlila, aby večer nepřišel domů a já nemusela vedle něj ležet.
Jednou došlo na hádku, při které mne shodil ze schodů. Bezdůvodně mi vyrval dceru z náručí a nad schody do mě kopl. Skutálela jsem se dolů, byla jsem pomlácená, ale naštěstí se mi nic „vážného“ nestalo. Zvedla jsem se a chtěla běžet do ložnice, on se tam ale zamkl s naší tehdy dvouměsíční dcerou. Malá strašně plakala a já bušila do dveří, celá zoufalá, ať mě k ní pustí. Snažila jsem se vykopnout dveře. Bála jsem se odejít od dveří. Nevěděla jsem, co tam s ní dělá. Ani pomoc jsem si nemohla zavolat, jelikož telefon byl pod jeho nadvládou. Otevřel asi po půl hodině, když už se malá začala pláčem zalykat. Druhý den jsem šla na policii. Byla jsem rozhodnutá, že ho nahlásím.
Sepsali protokol, odvezli mě do nemocnice, udělali RTG všech modřin a já chtěla podat trestní oznámení. Jelikož byl ale on i jeho otec členy polické strany, a právě probíhající kandidaturu by jim můj krok mohl narušit, donutili mě, abych podepsala papír, že jsem si ty modřiny udělala sama při domácích pracích. Vše bylo zahlazeno, ututláno a vymazáno. A on poučen. Od té doby si dával pozor, aby mě fackoval tak, aby to nebylo vidět. Většinou mě bil do hlavy. Ve vlasech se ledacos skryje. Po nějakém čase jsem zjistila, kam až sahá jeho vliv. Měl detailní informace o mé výpovědi na policii a samozřejmě s nimi i úspěšně nakládal. Vše bylo použito proti mně a ten, kdo čelil trestnímu oznámení, jsem najednou byla já. Za šíření pomluv.
Jindy mě zase odmítl odvést k lékařce, i když měla dcera téměř čtyřicítky horečky. Já neměla peníze ani na autobus, telefon mi blokoval, takže jsem nemohla ani volat, a tak jsem s ní v kočárku musela jít pěšky k lékařce přes celé město. Skončily jsme v nemocnici, jak na tom byla špatně.
Momentem, který mě překvapil a šokoval zároveň, bylo zjištění, že Pan P. jezdí navštěvovat bez mého vědomí moji matku. Ano, tu matku, kterou údajně nesnášel, nadával jí a s níž jsem se nesměla stýkat. Měly jsme omezený kontakt. Pan P. ji k nám nechtěl pouštět, ale jelikož měla zájem vídat malou, občas se mi podařilo k ní „utéct“. I u ní jsem se ale dočkala jen samých výčitek. A také jsem zjistila proč. Pan P. ji několik měsíců „masíroval“ o mé neschopnosti. Nedokáži hospodařit s penězi, proto mi žádné nemůže dávat. Nešetřím, rozhazuji. Dost možná užívám drogy. Nestarám se o malou a on - chudák - neví, co se mnou má dělat. Máma ho jako správná „máma“ politovala a věřila JEMU. A já? Já zjistila, že jsem přišla už naprosto o všechno. Vyhrožoval mi, že mě dostane do vězení, že má všude známosti, že zařídí, aby u mě našli drogy, bála jsem se už i vylézt ven z domu.
Nechápala jsem, proč takový je. Věřila jsem tomu, že to způsobuji já, že ho vždy vyprovokuji, že má k tomu důvod, se takto chovat. Nechtěla jsem uvěřit, že je tak bezcitný. Byl jako robot. Lidská zrůda. Dokázal plakat, ale často neodhadl situaci, kdy se to hodí. Nevěděl, co má říct ve chvílích, ve kterých se projevovaly emoce, neodhadoval nálady okolí. Jeho vnitřní nastavení bylo naprogramované na manipulaci lidí a zneužívání jejich dobré vůle pro svou vlastní potřebu. Bez emocí, bez lásky. Dlouhé noci seděl na posteli, kroutil si vlasy na prst a přemýšlel. Plánoval. Snažil se odhadnout, jak lidé na jeho promyšlené kroky zareagují.
Ptáte se, proč jsem neodešla včas? Nešlo to. Moji rodiče mi nevěřili. Přátele jsem neměla. Moje finanční situace byla velmi špatná. A já byla přesvědčená, že bez něj nic nezvládnu. Po každé hádce přišel s velkorysou omluvou, nabídkou, slibem a chvíli byl svět zase růžový. Odborně se toto jednání psychopatů nazývá gaslighting. Ve skutečnosti mě ale dál namotával, aby nade mnou měl neomezenou moc.
Jestli si myslíte, že má příběh šťastný konec a že po čase, když jsem sebrala všechnu odvahu a podařilo se mi odejít, vše skončilo, mýlíte se. Problém byl, že jsem s ním měla dítě. A žena s dítětem je, podle jeho slov, v „pasti“ a pro něj to miminko bylo jen mocným nástrojem, jak mě dál ovládat…
