Článek
Čím hlouběji kopeme do základů našeho letopočtu, tím více se ukazují trhliny v tom, co považujeme za fakt. Ježíš se podle všech dostupných důkazů (alespoň podle toho, jak nám je předkládá současná věda) totiž nenarodil ani 25. prosince, jak se mnoho lidí domnívá, ani v roce, od kterého náš čas začínáme počítat. Takže když zpíváme Narodil se Kristus pán…, tak si vlastně (pokud nevěříme tvrzení církve, ale upřednostňujeme současnou vědu) tak trochu lžeme.
Letopočet: Fikce mnicha Dionýsia
Všichni jsme se naučili počítat čas od „Léta Páně“ – Anno Domini. Každý rok slavíme konec prosince a ani nás nenapadne přemýšlet, zda je naše datování přesné. Jasně, proč také, nic to nezmění, i kdyby nebylo. No - a také není. Dnešní věda se víceméně shoduje: Ježíš se narodil minimálně o čtyři roky dříve, než náš kalendář tvrdí. Proč tedy používáme systém, který je založen na chybě, a kdo za toto posunutí může?
Dionysius Exiguus
Náš letopočet není výsledkem pečlivého historického výzkumu raně středověkých myslitelů, kteří by zkoumali dobu před dvěma tisíci lety. Jde spíše o výsledek byrokratického a teologického úsilí jednoho jediného muže, Dionýsia Exiguua. Tento římský mnich si vzal v šestém století za úkol stanovit spolehlivou tabulku pro výpočet data Velikonoc. Dionýsius se rozhodl nahradit tehdy používané Diokleciánovy roky novým systémem – počítáním od narození Ježíše Krista.
Hlavní motivace byla křesťansky ušlechtilá. Císař Dioklecián byl nechvalně známý jako jeden z největších a nejkrutějších pronásledovatelů křesťanů. Dionýsius nechtěl, aby se křesťanské oslavy Velikonoc (a další svátky) spojovaly s vládou „tyrana“. Rozhodl se proto nahradit tuto éru novým, čistě křesťanským počítáním a tak vznikl systém Anno Domini. Začátek letopočtu od zrozením spasitele - to byl revoluční nápad.
Rokem 303 začíná systematické pronásledování křesťanů. Křesťané byli zbaveni římského občanství, otroci-křesťané nesměli být propouštěni na svobodu. Persekuce vyvrcholily roku 304, kdy křesťané měli výběr mezi státním kultem nebo smrtí.
Historický háček jménem Herodes
Klíčovým vodítkem, které měl k dispozici, bylo Evangelium podle Matouše, které tvrdí, že ke zrození Krista došlo za vlády krále Heroda Velikého. Z nezávislých historických pramenů – zejména díla židovského historika Josepha Flavia – však víme, že Herodes zemřel na jaře roku 4 př. n. l. Což znamená jediné: Ježíšovo narození muselo proběhnout před tímto rokem. Dnes je jako nejpravděpodobnější doba narození uznáváno rozmezí mezi 7 a 4 rokem př. n. l.
Herodes Veliký
Dionýsius buď tento klíčový fakt nevzal v úvahu, nebo k němu neměl přesné informace. Každopádně, jeho výpočty, kde vycházel z tehdejších zdrojů a různých jiných tabulek, zejména Cyrilliánských, posunuly Ježíšovo narození na pozdější dobu. Do roku, který nazval rokem jedna. Kdyby Dionýsius podle dnešního vědění počítal správně, nejspíše bychom se už nacházeli v roce kolem roku 2030.
Každopádně, systém Léta Páně se nakonec ujal (církev naplno převzala dionysijké tabulky kolem desátého století) a přestože je historicky nepřesný, stal se základem našeho dnešního kalendáře. I když žijeme v roce, který je zřejmě chybný, je to chyba, která sjednotila celý svět.
První doklady o jeho užití pocházejí ze 7. století, k jeho většímu rozšíření přispělo až dílo Bedy Ctihodného z roku 732. A až v pozdním středověku se stal nejdůležitějším ze všech způsobů označení roku. V českých zemích jde o nejstarší známé označování let.
Pastýři a pohanská tradice: Co nesedí na 25. prosinci
Pojďme na samotný den. Nejen, že se Ježíš nenarodil v roce 1 n. l., on se nenarodil ani 25. prosince. Právě zde totiž do hry vstupuje to, co bychom mohli nazvat „mistrovským marketingem“ rané církve. Evangelium podle Lukáše uvádí, že v době Ježíšova narození „pastýři bděli v polích u svého stáda během noci“. Každý, kdo zná klima Judeje, potvrdí, že zrovna prosinec je tady vcelku chladný a obzvlášť ve své druhé polovině dost deštivý měsíc. Bylo naprosto nepravděpodobné, že by pastýři v tuto dobu drželi stáda venku na pastvě přes noc. Vědci se tak přiklání k názoru, že je-li pasáž pravdivá, k narození došlo spíše v teplejší části roku – na jaře nebo na podzim.
Evangelista Lukáš Codex aureus, 8. stol.
Současná věda tak jde i proti tvrzení izraelského historika Shmuela Talmona, který se pokusil v osmdesátých letech 20. století na základě biblických a historických pramenů datum zrození zrekonstruovat. Využil informace o službě kněžských tříd z kumránských svitků, které tvrdí, že Zachariáš, otec Jana Křtitele, sloužil v chrámu koncem září. Pokud tedy jeho žena Alžběta otěhotněla krátce po jeho návratu, mohl být Jan Křtitel podle vědce počat 25. září a narozen 24. června. Ve spojení s Lukášem a zjevením Panně Marii by pak početí Krista připadalo na 25. březen a jeho narození tedy opravdu na 25. prosinec. Hlavní vědecký proud se ovšem drží u jara nebo podzimu.
Proč tedy církev vybrala zrovna 25. prosinec? „Slavit“ se začalo přibližně od 2. století. Tehdy údajně její představený zavedl tři mše na památku Ježíšova narození. O necelé dvě století později bylo datum církví potvrzeno a to z velmi pragmatických důvodů. V tehdejším Římském impériu bylo pevně spjato s oslavami Zimního slunovratu a hlavně - se svátkem Sol Invictus. Církev strategicky potvrdila oslavu narození Krista na stejný den, kdy pohané slavili znovuzrození Slunce. Byl to mistrný tah. Přijímání nové víry nekřesťany bylo rázem snazší. Vánoce jsou tak triumfem víry nad historickým faktem a chytrým vítězstvím nad pohanskou konkurencí.
Novopohanské skupiny, vyznávající tradice dávných severských národů, osočují křesťany z toho samého, jen nezmiňují římské oslavy, nýbrž své vlastní. Ostatně, i proto pak nacisté propagandisticky napadali křesťany a židy, že „Vánoce ukradli“ a snažili se celý koncept svátků předělat tak, aby lépe vyhovoval jejich myšlenkám. To se ovšem vrchním ideologům nepovedlo, silně věřící německý národ si křesťanské zvyky nenechal vzít.
HJ und BDM, Sonnwendfeuer 1933
Aión se také nehodí, dáme tam Tři krále
Křesťanství šlo na to vůbec chytře. Pojďme se zahltit datumy ještě více. Když se řekne Vánoce, okamžitě vidíme narození Ježíška. Ale pro první křesťany na východě nešlo o ten největší vrchol zimních oslav. Pro ně se hlavní oslavy přesouvaly až na 6. ledna.
Důvod je jednoduchý: zatímco Řím se zaměřoval zejména na „Vtělení“, tedy narození, východní větev slavila komplexní „Zjevení Boha světu“ - tzv. Epifanii. Ta spojuje čtyři klíčové události v životě Krista: Jeho narození, Klanění mudrců, Křest v Jordánu a Zázrak v Káně (tedy první Ježíšův zázrak, kdy proměnil vodu ve víno). Vrcholem pro východní křesťany tak nebylo pouze dítě v jeslích, ale celá manifestace Boha na zemi.
A i zde se samozřejmě myslelo na potřebné usnadnění přechodu širokých vrstev na křesťanskou víru. Stejně jako v Římě natrvalo přiřadili narození Krista k pohanskému svátku Sol Invictus, východní církev udělala to samé s Epifanií a 6. lednem. Původně se v Alexandrii v noci z 5. na 6. ledna slavil svátek zrození Aióna pannou Kore. S tím byly spojeny i takzvané vodní rituály. Křesťanství tyto zvyky nezakázalo, jednoduše je „překrylo“ novým obsahem. Namísto Aióna nastoupil Kristus, zázrak v Káně nahradil zázračné proměny vody z Nilu.
Proměnění vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské je první Ježíšův zázrak
K ustálení pak došlo dohodou obou proudů: Aby bylo křesťanství ještě silnější, uznali si západní i východní proudy své hlavní body vánoční sezóny a přijali si navzájem i svátky toho druhého, čímž si zabrali celé období (oba dny uznávaly církve už předtím, jen každá dávala důraz na ten svůj vrchol). Takže všechny oslavy mezi 25. prosincem a 6. lednem jiných náboženských skupin prostě zmizely v křesťanských oslavách. Z dnešního pohledu - dokonalý majstrštyk a další důkaz toho, že data křesťanských svátků byla stanovena spíše z praktických a misijních důvodů, než z důvodu historické exaktnosti.
Ježíš se tedy podle současných historických bádání nenarodil o našich Vánocích. Ježíšek uprostřed vyřezávaného Betléma pod prosincovou oblohou je jen hezkou pohádkou. Historikové se shodují, že se podle všeho narodil o pár let dříve a pravděpodobně jindy než uprostřed zimy. Nicméně - ani toto vědomí neubírá na kouzlu Vánoc.
Poznámka: Ať si každý věří, čemu chce a upřednostňuje ten názorový proud, který je mu bližší. Vánoce by měly spojovat, nikoliv rozdělovat. Proto prosím čtenáře o jediné. Berte článek jako pohled současné vědy. Zda tomu bylo tak nebo tak, nikdo s jistotou říct nemůže. A nikdo by neměl ani jiného napadat za jiný názor, snažit se mu ho brát. Nepovedlo se to nacistům, nezadařilo se ani komunistům. Proto nechte lidi kolem vás slavit našeho tajemného a neviditelného Ježíška, Weihnachtsmanna, Dědu Mráze nebo třeba Santa Clause. Neútočte na ty, kteří věří Bibli a zastávají se církve, že 25.12. dnem narození je. Stejně jako respektujte ty, kteří spíše inklinují k vědeckým poznatkům. Vánoce jako takové slavíme všichni, bez rozdílu. Tak šťastné a veselé všem.
