Stromeček s hákovými křížky: Jak chtěli nacisté ukrást Vánoce

Vánoce, svátek spojený s narozením Ježíše Krista a staršími pohanskými rituály zimního slunovratu, byly vždy obdobím rodinné pohody, dávání dárků a dodržování tradic. S příchodem nacistů k moci v roce 1933 však začala tato tradiční oslava podléhat čím dál více ideologickým zásahům. Nacistický režim se snažil přetvořit Vánoce podle svých ideálů a využít je jako nástroj propagandy. V rámci své snahy o kompletní kontrolu německé kultury a potlačení vlivu křesťanství, usiloval o přetvoření tradičního svátku k obrazu svému.

Vánoce měly pro nacisty velký význam. Uvědomovali si, jak mocný vliv na lidi mají. Proto se vrhli na jejich transformaci, v médiích se začal objevovat obraz Hitlera jako „bohem poslaného“ vůdce. Ne všichni nacisté však tento „regermanizační“ proces podporovali. Boj o vánoce byl, ostatně jako boj s celou církví, problematický i pro tak tvrdý autoritářský režim. Na začátku války, po šesti letech vládnutí, bylo v roce 1939 téměř 95 % Němců členy křesťanských církví. A to i přesto, že se už v roce 1936 nacisté pokusili církve oslabit zavedením pojmu „věřící v Boha“, kterým chtěli lidem nechat jejich víru, ale odvést je od církví a tím jejich vliv oslabit. Nikdy se plně nepovedlo se ani jedno, ani druhé.

Po nástupu nacistů v roce 1933 začal proces transformace Vánoc, který měl za cíl zbavit je křesťanského charakteru a vrátit je do podoby, jak ji podle nacistické ideologie slávili původní Germáni. Nacisté se odvolávali na svou verzi germánských tradic a tvrdili, že Vánoce byly původně pohanským svátkem, který byl později „ukraden“ křesťany a Židy. Cílem bylo přetvořit Vánoce na svátek, který bude oslavovat národ a vůdce, nikoli Ježíše Krista. Tento nacionalistický vánoční kult propagovaný Ministerstvem propagandy se snažil Krista nahradit postavou Adolfa Hitlera, zdůrazňoval germánské symboly, patriotismus a uctívání matek a hrdinů.

Nacisté chtěli celé křesťanské pojetí Vánoc předělat na Jullfest. Ten vycházel z oslav zimního slunovratu, které se držely v německých oblastech v určité míře po staletí. Jejich oblíbenost začala opět ve velkém stoupat počátkem 20. století. Oslavovalo se „znovu vycházející světlo“, nejdříve mezi mládežnickými spolky, po nástupu nacistů se pak myšlenka rozšířila. Od roku 1935 se akce centralizovaly a od 1937 měly charakter masových shromáždění, například na Olympijském stadionu v Berlíně. Po začátku války ale byly akce rušeny, kvůli nutnému zatemnění je nebylo možné realizovat. Slunovratové oslavy měly rituální charakter a probíhaly podle přísně stanovených pravidel. Začínaly tichým pochodem k ohništi, následovalo zapalování pochodní, zpěv sborových písní a proslovy. Oheň měl symbolizovat obnovu a sílu. V roce 1939 byl zaveden nový rituál „přinesení ohně domů“. Ten měl být přenesen do každé rodiny, zvyk se ale neujal.

V lednu 1934 vznikl „Úřad zmocněnce Vůdce pro dohled nad veškerým duchovním a světovým vzděláváním NSDAP“ pod vedením Alfreda Rosenberga, který měl za úkol přetvořit sváteční tradice. Cílem bylo nahradit křesťanský charakter Vánoc a přeměnit je na „Svátek národního společenství“ – oslavu „národního znovuzrození“. Pravdou ale je, že se až do roku 1942 objevovaly spory mezi Rosenbergem a ministrem propagandy Goebbelsem o to, který ideologický směr je správný a zda je postupný proces přeměny dostatečně rychlý a účinný.

Nacisté začali měnit i vánoční symboliku. Tradiční křesťanské motivy byly nahrazeny symboly germánské kultury a přírody. Vánoční stromeček zůstal stále součástí oslav, kolem něj se ale začaly objevovat nové symboly, například svícny Julleuchter. Adventní věnce byly přetvořeny na „slunovratové věnce“ s vikingskými motivy. Také vánoční betlém byl považován za „zastaralý“ a nahrazen pohádkovými zahrádkami Weihnachtsgärtlein. Adventní kalendáře nahradily „Vorweihnachten“, které obsahovaly pohádkové, ideologické a vojenské motivy. Dokonce i vánoční pečivo bylo přetvořeno tak, aby mělo ideologický význam.

Vánoční postavy, jako svatý Mikuláš, byly nahrazeny temnějšími germánskými postavami, například Sunnwendmannem, odvozeným od germánského boha Wodana. Tato postava, spojená se zimním slunovratem, pak nahradila tradiční vánoční dárce a stala se součástí nacistické propagandy. Ani koledy neunikly snahám o změny, nacisté z nich chtěli odstranit křesťanský vliv. A tak mnohé pretextovali, aby lépe vyjadřovaly nacionalistické a válečné hodnoty. Vznikly i nové vánoční písně, jako „Weihnacht der Soldaten“ a „Hohe Nacht der klaren Sterne“, které byly masivně šířeny a zpívány na oficiálních akcích. Stille Nacht - celosvětově známou Tichou noc - si ale obyčejní lidé vzít nenechali a stále byla tou nejoblíbenější vánoční písní i přes veškeré snahy propagandistů režimu.

Rychlé omezování zažitých zvyků a symbolů vyvolalo zmatky a odpor, a tak se politika nacistů v této oblasti nakonec zmírnila. Mnohé z nových návrhů, jak uspořádat „Německé Vánoce“, se v praxi neprosadily. Tradiční vánoční stromeček se svíčkami a ozdobami zůstával populární, zatímco nacistické verze stromů s runovými ozdobami neměly u obyčejných lidí úspěch. „Přivolání ohně“ nebo „Vánoční kult mrtvých“, se také nesetkaly s velkým ohlasem. Přes veškeré pokusy nacistů přetvořit Vánoce na „svátek znovuzrozené přírody“, zůstala většina obyvatel u tradičních křesťanských oslav. Jediným skutečně úspěšným nástrojem nacistické propagandy během Vánoc tak zůstal kult Vůdce.

Změny se dotkly i vánočních dárků. Na začátku nacistického režimu byly dárky pro dospělé praktické, od kuchyňského nádobí, přes oblečení, po víno a zábavu, ale od poloviny 30. let se na seznamu dárků začaly objevovat nacistické předměty a hlavně - Volkssempfänger. Šlo o rozhlasové přijímače, které byly financovány Goebbelsem a masově šířeny mezi lidi. Důvod byl prostý - za „skvělým technickým dárkem“ byla motivace dostat „hlas strany“ do každé domácnosti. V roce 1933 byla založena Říšská asociace pro prodejce hraček, která začala propagovat hračky s ideologickým zaměřením, oblíbeným vánočním dárkem začalo být například předplatné nacistických časopisů. Zahájila se kampaň, která glorifikovala roli matek ve společnosti. Od roku 1938 byl zaveden „Čestný kříž německé matky“ pro ženy s mnoha dětmi. Vánoce se tak staly zároveň svátkem „obecného mateřství“, kde byly matky oslavovány za svou roli v reprodukci árijské rasy.

Čím dál tím více se kromě tradičních hraček, jako panenky, deskové hry a sportovní vybavení, začaly objevovat i válečné a propagandistické hračky. Děti dostávaly figurky vojáků, tanky nebo hračky s národně socialistickými motivy, jako byly postavičky Hitlerjugend nebo SS. Hračky byly nástrojem propagandy a připravovaly děti na militarizovanou budoucnost. Militarizace hraček se objevovala i v deskových a karetních hrách. Příkladem může být desková hra Reichsautobahnen im Bau (Říšská dálnice ve výstavbě) nebo Reise durch Großdeutschland (Cesta Velkým Německem), které vyprávěly o německých územních ziscích.

V rámci nacistické propagandy byly organizovány sbírky pro chudé, například Zimní pomoc (Winterhilfswerk), které měly podporovat ideu národní solidarity. Každoročně se také konalo více než 30 000 veřejných oslav, které měly za cíl etablovat „německé Vánoce“ jako nástroj posílení loajality k národněsocialistickým organizacím. Navenek to režim prodat uměl. Uvnitř se žádné radikální změny nekonaly. I když nacisté tlačili na ideologické změny, většina domácností zůstávala věrná tradičním vánočním zvykům. Lidé slavili Vánoce v rodinném kruhu, třebaže to v oficiálních proslovech a ve veřejné sféře vypadalo jinak. V tomto období byl přechod k ideologickým Vánocům jen pozvolný.

S vypuknutím druhé světové války se Vánoce proměnily v silný nástroj válečné propagandy. Nacisté se obávali, že v těžkých válečných podmínkách by se obyvatelstvo mohlo obrátit k náboženství a k tradičním křesťanským hodnotám. Proto byla vánoční oslava ještě více „reformována“, aby sloužila více jako součást válečného úsilí a mobilizace národa. Některé tradiční vánoční zvyky byly upraveny a některé zcela ignorovány. V závěru války byly Vánoce stylizovány jako svátek uctívání mrtvých hrdinů a propaganda je už spojovala víceméně jen s národním znovuzrozením a německou nadřazeností.

Vánoce se v tomto období staly nástrojem pro zajištění morálky nejen doma, ale i na frontách. V roce 1939 začala pravidelná vánoční vysílání, která měla za úkol propojit vojáky s domovem a ukázat sílu národního společenství. Vysílání bylo koordinováno mezi vojenskými a propagandistickými odděleními a posluchačům byly představovány projevy nacistických vůdců, přičemž nezbytné válečné písně a pozdravy pro vojáky měly zůstat v souladu s nacistickou ideologií. Také vánoční dárky měly za úkol sloužit k podpoře války - vojákům byly posílány balíčky, obsahující nejen praktické potřeby, ale i národně socialistické symboly a předměty, burcující jejich národní hrdost a motivaci bojovat, pro svou zemi i pro svou rodinu.

Válečné podmínky ovlivnily každodenní život i civilistům. Kvůli nedostatku potravin a čím dál těžší situaci na frontě, se i rodiny doma musely přizpůsobit. Například potravinové lístky byly šetřeny na vánoční dárky a mnoho věcí, jako svíčky, se vyrábělo doma. Hračky zobrazovaly vojenské operace Wehrmachtu, např. hry Wir fahren gegen Engeland nebo Bomben auf England. Děti ve věku 8 až 12 let dostávaly deskovou hru Juden raus. Jak se válka prodlužovala, výroba hraček klesala - válečné zboží mělo přednost. A tak se hračky stávaly stále vzácnějšími, až se na ně v roce 1943 vyhlásilo embargo úplně. Pořádaly se „Heimabende“ (domácí večery), kde organizace jako Hitlerjugend, Bund Deutscher Mädel, nebo NS-Frauenwerk vyráběly vánoční dárky, povětšinou z odpadních materiálů a látek a organizovaly se burzy pro výměnu oblečení a předmětů.

Vánoční zvyky byly v tomto období mnohem více ovlivňovány ideologií. Zatímco v domácnostech zůstávaly některé tradiční rituály, veřejné oslavy se zaměřovaly čistě na vojenské a národní cíle.

Vánoce v nacistickém Německu se během let 1933–1945 proměnily z rodinné oslavy a křesťanského svátku v nástroj propagandy a ideologické manipulace. V první fázi, do vypuknutí války, se nacisté pokusili přetvořit svátek do podoby, která by odpovídala jejich nacionalistickým a germánským ideálům. Ve druhé fázi, během války, se Vánoce staly výrazně vojenským a ideologickým svátkem, propojeným s válečným úsilím. Přes veškeré pokusy o ideologickou transformaci zůstaly pro většinu Němců Vánoce více časem pro rodinné setkání a křesťanskou reflexi, než „oslavou světla“, boje, smrti a nacistických ideálů. Vánoční oslavy obyčejných lidí a běžných německých rodin se nikdy zcela neodklonily od tradičních křesťanským hodnot.

zdroje:

Stalingradmadonna: Kurt Reuber und seine berühmte Zeichnung - DER SPIEGEL

Nationalsozialistischer Weihnachtskult – Wikipedia

Mikuláš, čert a anděl: Velký příběh české mikulášské tradice - Médium.cz

Germanisches Neuheidentum - Wer hat Weihnachten geklaut?