Článek
Každý rok slavíme Vánoce, nechybí koledy, Ježíšek v jesličkách a stromeček. Přesto se ani v západní civilizaci neshodnou všichni na tom, odkud vlastně tento svátek pochází. Někteří tvrdí, že Vánoce mají své kořeny v pohanských germánských a severských zvycích a oslavách zimního slunovratu, které byly postupně přetvořeny křesťanskými náboženskými proudy. Druzí tvrdí, že Vánoce jsou ryze křesťanské. Hlavním argumentem první skupiny je svátek „Julfest“ – nebo chcete-li „Yule“ - jak se tento termín nazývá v angličtině. Ale jak je to doopravdy?
Vědecký pohled na Julfest se totiž liší. Někteří odborníci, jako profesor Rudolf Simek z Univerzity v Bonnu, tvrdí, že Julfest, jak ho dnes nazýváme, nemá žádnou přímou historickou oporu ve starověkých germánských tradicích. Podle jeho výzkumů neexistuje žádný důkaz, že by Germáni takto specifický svátek „Julfest“ slavili. A už vůbec ne v náboženském slova smyslu. Podle Simeka sice existují zmínky o zimních oslavách, ty se ale údajně nikdy nepojily k nějakým konkrétním rituálům, které by se dnes daly za Julfest označit v podobě, jakou udržují novopohanské komunity. Tvrdí, že některé z historických pramenů, zejména islandské ságové texty, sice popisují určité oslavy zimního slunovratu, ale s tím, že se vlastně jedná o křesťanské vánoční svátky, kterým veselí a hodování v podobě Julfestu předcházelo a po něm šli lidé tradičně navštívit kostel. Simek popírá, že jde v těchto textech o předkřesťanskou dobu.
Na druhé straně jsou tu opačné názory. Ty říkají, že Julfest jako pohanský svátek skutečně existoval. Samozřejmě uznávají, že jej různé komunity mohly nazývat různými jmény a mohl se v různých oblastech slavit vždy trošku jinak, ale všeobecně tato tradice (byť v různých formách) existovala. Byla založena na uctívání přírody, bohů a předků a pro některé novopohanské skupiny je dnes brána jako opravdové Vánoce a tedy - významný svátek, který je v těchto skupinách dodržován. Julfest se slaví jako součást novopohanské spirituality, jež čerpá inspiraci z germánských a severských tradic. Tento svátek je u těchto skupin vnímán jako čas vděčnosti, kdy se v obřadech, jako je Blot, lidé spojí s přírodou, bohy a předky.
Kritici této pohanské interpretace upozorňují na její nedostatek historických důkazů. „Jde spíše o moderní konstrukt, který byl vytvořen až v 19. století,“ říká Simek. Podle něj se právě v této době, v rámci romantických a nacionalistických hnutí, začal vyvíjet obraz starobylých germánských tradic, které měly sloužit jako alternativa k tomu, co bylo některými proudy považováno za cizí nebo „nepůvodní“ – v tomto případě křesťanství. Tento „návrat k pohanství“ se následně promítl do tvorby nových rituálů a zvyků, které dnes někteří považují za mýtický Julfest.
Tato myšlenka o „ukradení“ pohanských svátků křesťany je fascinující součástí širší debaty o vztahu mezi křesťanstvím a pohanskými tradicemi. V průběhu historie, zejména v době šíření víry do různých částí Evropy, se křesťanství opravdu snažilo přizpůsobit místním pohanským zvykům, aby bylo snáze přijato. Někteří zastánci „völkischen“ a pohanských hnutí proto tvrdí, že křesťané jednoduše pohanské tradice „ukradli“, ne-li „vykradli“ a to včetně Vánoc. Křesťanský svátek Narození Páně podle nich pouze nahradil původní oslavy plné přírodní spirituality a rituálů uctívání bohů a přírody. Ty nejradikálnějši hlasy říkají, že se Křesťané neštítili samotné narození Krista uměle „nadatovat“ právě na Julfest tak, aby jej mohli převzít a zničit.
Tato myšlenka byla obzvláště silně podporována během období národního socialismu, kdy ideologové a propagandisté hledali způsoby, jak obnovit „staré germánské“ hodnoty a zvyky (o Vánocích pod hákovým křížem a jak je nacisté chtěli proměnit, si můžete přečíst zde). Nacisté rétoriku, že Křesťané a Židé Vánoce ukradli, používali rádi. V tomto kontextu byl Julfest a slavení zimního slunovratu, idealizovány jako autentická kultura, která byla sprostě přetvořena a potlačena. Propagandisté tak jen svými slovy: Vraceli národu, co jeho jest. Docházelo k úpravám zvyků, nahrazování symboliky, dokonce i vánoční koledy dostávaly nové, pro režim smysluplnější texty. Jejich zaměření na uctívání přírody a „severského ducha“ pak ale muselo ustoupit válečné propagandě, některé koledy tak byly přetextovány i vícekrát.
Tento pohled na Vánoce jako na „křesťanskou kopii“ pohanských zvyků se ale od konce druhé světové války začal zpochybňovat a spolu s ústupem nacionálních nálad v Evropě, které vystřídala snaha o sjednocování, upadl do pozadí. Přesto se v některých novopohanských kruzích dodnes vyzdvihuje jako součást kultury a identity. V současnosti existují skupiny, které se snaží odlišit pohanské rituály od jakýchkoliv nacionalistických nebo rasistických souvislostí, které byly s tímto tématem dříve spojeny. Tyto skupiny, jako například Eldaring, se hlásí k tradičním zvykům, ale kladou důraz na to, že jejich myšlení by mělo být otevřené pro každého, kdo má zájem, a není vázána na žádné rasové nebo nacionalistické ideologie.
V každém případě je jasné, že téma Julfest a jeho spojení s Vánocemi, je dnes zcela otevřené a závisí na úhlu pohledu. Zatímco někteří odborníci zůstávají skeptičtí k tvrzením o pohanském původu Vánoc a upozorňují na nedostatek historických důkazů, jiní vnímají Julfest jako důležitou součást novopohanské spirituality a někteří zůstávají věrni myšlence, že Julfest existoval před Vánoci a opravdu jej nová víra přeměnila ve svátky, které slavíme dnes. Ať už jde o novopohanskou verzi Julfestu nebo o tradiční Vánoce, jedno je jisté: obě verze těchto svátků se těší ve svých komunitách velké popularitě a stále mají pro mnoho lidí velký kulturní i duchovní význam.
Tento spor o původ Vánoc ukazuje, jak snadno se můžeme nechat unést romantickými a idealizovanými představami o minulosti, ale i stát si za svým názorem - i proti většinové společnosti. A ať už slavíme Vánoce podle křesťanských tradic, nebo si užíváme novopohanské rituály, obě verze jsou součástí širšího kulturního dědictví. A hlavně, obě jsou v současnosti vnímány jako svátky klidu, míru a zrodu něčeho nového. Tak snad si z jejich poselství vezme svět opravdu příklad.
