Článek
Představte si scénu jako ze základky, kde se paní učitelka snaží dětem vysvětlit, že Země je kulatá a co že je ten velký bílý flek nahoře. Jenže v hlavní roli není pedagog s diplomem, nýbrž předseda vlády České republiky. V ruce nemá křídu, ale papírovou vystřihovánku Grónska. A místo dětí oslovuje prostřednictvím sociálních sítí celý národ.
Pokud jste si mysleli, že vrchol bizarnosti nastal ve chvíli, kdy Andrej Babiš před novináři přiznal, že si musel koupit glóbus, aby jako věděl, o kterém místě se v té velké politice vlastně mluví, pak vás jeho „zeměpisné okénko“ muselo vyvést z omylu. Premiér se totiž rozhodl, že z nás všech udělá naprosté „tydýty“, a to s takovou vervou, že se snad i ten nejzarytější fanoušek legendárního rétora musel chytat za hlavu, co to proboha dělá.
Celá tahle tragikomedie začala nenápadně – dotazem na Grónsko. A už jsme ji rozebírali tady. Místo státnické odpovědi, která by definovala českou pozici v rámci EU či NATO, jsme se dozvěděli, že pan premiér investoval patnáct, vlastně pardon, třináct tisíc korun (protože faktura se prostě musí dohledat i u globusu, jsme přece firma), aby zjistil, kde ten ostrov vlastně je.
Když se mu pak vysmála světová média od německého Bildu po prestižní weby, které si českého premiéra začaly pamatovat jako toho pána s drahou koulí, Babiš necouvl. On přitvrdil. Natočil video s ukazovátkem a začal nás poučovat o Mercatorově projekci. Jako by snad největším problémem České republiky bylo, že běžný občan nerozumí kartografickému zkreslení ploch u pólů. Jako by „objevil Ameriku“.
Jenže zde narážíme na tu největší politickou a lidskou tragédii, kterou Andrej Babiš ve své marketingové bublině absolutně nepochopil. On se totiž domnívá, že se mu lidé smějí proto, že nevěděl, jak velké je Grónsko ve srovnání s Afrikou nebo Amerikou. Myslí si, že když nám pomocí papírové makety dokáže, že se „zamyslel nad věcí zvrchu“, tak ze sebe smyje punc klauna.
Hluboce se mýlí. To, že náš premiér neví, kde leží největší ostrov světa, kolik žaludků má kráva nebo zda je Slunce planeta či hvězda, je sice fascinující ukázka intelektuální vyprahlosti, ale v konečném důsledku je to jen úsměvná historka k pivu. Je to ten typ bizarnosti, nad kterým člověk zakroutí hlavou, zasměje se a jde dál.
Skutečná facka českému občanovi a našim evropským spojencům totiž leží úplně jinde. Leží v té neskutečné slabosti, kterou premiér svou „glóbusovou aférou“ v plné nahotě odhalil. Zatímco se světová politika hýbala a bylo potřeba jasného slova, český premiér mlčel a čekal. Čekal, až vítr zafouká z té správné strany, čekal, až uvidí, co na to řeknou ti silnější, aby si i on mohl konečně „dovolit mít názor“. Ta neustálá snaha nikoho si nenaštvat, než se situace vyvrbí, je v přímém rozporu s rolí lídra suverénního státu. Je to zrada na našich spojencích, kterým vzkazujeme, že v čele Česka nestojí partner, na kterého je spoleh,ale člověk, který se raději schová za drahý kus plastu s mapou, než aby bouchl do stolu a řekl, kde stojíme.
Když se tedy Babiš ve videu omlouvá, že glóbus stál o dva tisíce méně, než původně řekl, je to až bolestně ironické. On se omlouvá za chybu v účetnictví, ale neomlouvá se za to, že z nás před celým světem dělá nesvéprávné lidi. Jeho „Milé děti, budeme pokračovat v hodině zeměpisu“ je vrcholem arogance převlečené za lidovost. Je to vzkaz občanům: Jste malí, nerozumíte mapám, tak já vám to tedy s ukazovátkem vysvětlím, abyste mě už nekritizovali. Jenže my mu rozumíme až moc dobře. Rozumíme tomu, že když jde do tuhého, premiér si raději kupuje glóbusy a hraje s papírovými vystřihovánkami, než aby řešil geopolitickou integritu a důstojnost země.
Celé to video je vlastně takovým památníkem narcismu. Místo toho, aby uznal, že jeho výrok o nákupu globusu byl prostě hloupý a nevhodný, snaží se z něj udělat promyšlený edukativní záměr a vtip zároveň. Jako by nám chtěl říct: „Já jsem to věděl celou dobu, jen jsem vás chtěl vyzkoušet.“ Jenže tímto trikem už nikoho neopije. Světová média si neklepala na čelo jen kvůli nákupu makety zeměkoule. Smála se tomu, že předseda vlády země v srdci Evropy reaguje na zásadní mezinárodní téma jako žáček páté třídy, který zapomněl domácí úkol a teď se snaží učitelku ukecat historkou o tom, jak mu pes sežral sešit.
Babišova snaha „vysvětlit to dětem“ tak jen definitivně potvrdila, jaký Babiš je. Pro něj není Grónsko strategickým územím nebo symbolem klimatických změn, autonomní součástí našeho partnera v Evropě, ani zemí lidí s vlastním názorem Nechceme být součástí USA. Pro něj je to jen položka na faktuře za třináct tisíc, kterou lze obkreslit na papír a zase ji zahodit.
Tato jeho „geografická lekce“ nás naučila jediné – že máme premiéra, který se dokáže orientovat v cenách globusů, ale v morálním a politickém kompasu je naprosto ztracený. A to je mnohem smutnější než jakákoliv chyba v zeměpisném atlase.
Je to bizár, který nemá obdoby. Představte si bývalou kancléřku Merkelovou, francouzského prezidenta Macrona, nebo třeba T.G. Masaryka, jak s vážnou tváří stříhají papír a vysvětlují národu, že Amerika je vlastně větší než vypadá na mapě. Je to nepředstavitelné, protože skuteční státníci si uvědomují váhu svých slov. Andrej Babiš si však z úřadu premiéra udělal vlastní reality show, kde je jedno, jak moc se ztrapníte, hlavně když se o tom mluví a když můžete na konci říct „tak těšte se příště“.
My se ale netěšíme. My se jen s narůstající úzkostí díváme na to, jak se kormidlo státu točí v rukou člověka, který ke své orientaci v prostoru i v názorech potřebuje hračku za třináct tisíc, a přesto stále netuší, která světová strana je ta správná.
