Článek
Je to cynické, ale je to bohužel tak. Pokud stát chce snížit výdaje na důchody, pomůže následující:
- Bude méně důchodců
- Bude méně důchodců, kteří pobírají vysoký důchod
- Bude méně důchodců, kteří dlouho pobírají důchod
Kdo je tedy největším nepřítelem státního rozpočtu podle této čistě matematické a asociální úvahy?
Je to zaměstnaná žena, resp. je to žena (ženy se dožívají vyššího věku než muži a tedy v průměru pobírají důchod déle než muži), která pracuje jako zaměstnankyně (zaměstnanci mají vyšší důchody než osoby samostatně výdělečně činné), má nadprůměrný příjem (čím vyšší příjem, tím vyšší důchod) a vychovala několik dětí (její důchod se zvyšuje o výchovné). Na tuto osobu, která si bude „lebedit“ ve starobním důchodu, budou v důchodovém pojištění pracující lidé přispívat nejvíce.
Stát však neponechává nic náhodě a jde na to plošně, tedy variantou „méně důchodců, méně důchodů“. To je důvod, proč má dojít k prodloužení zákonného věku pro odchod do důchodu. Pan Jurečka si je totiž moc dobře vědom toho, jak silný nástroj to je. Stačí se podívat do úmrtnostních tabulek Českého statistického úřadu. To jsou tabulky, které pro každý věk ukazují, jaká je pravděpodobnost úmrtí a tedy také dožití.
Z těchto tabulek vyčteme několik zajímavých údajů (za zjednodušeného předpokladu, že nebude úmrtnost klesat či narůstat), například:
- Naděje dožití je u žen o 6 let delší než u mužů.
- Pravděpodobnost, že se třicetiletá žena nedožije důchodového věku 65 let je 7 % a věku 67 let 10 % (devět z deseti třicetiletých žen se důchodu dožije).
- Pravděpodobnost, že se třicetiletý muž nedožije důchodového věku 65 let je 16 % a věku 67 let 20 % (osm z deseti třicetiletých mužů se důchodu dožije).
Možná oprávněně namítnete, že nejde o to se důchodu dožít a pak umřít, ale také si ho nějaký čas užít. I to je možné spočítat. Řekněme, že „užít si důchod“ je čistě z pohledu matematiky rovno pobírání důchodu alespoň po dobu deseti let:
- Při přiznání starobního důchodu ve věku 67 let (místo ve věku 65 let) si důchod užije o 4 % méně žen a o 6 % méně mužů.
Na závěr budu trochu osobní. Když se řekne starobní důchod, vzpomenu si na moji babičku. Její starobní důchod patřil k nejnižším, přesto se vždy těšila na den, kdy s důchodem přijde paní listonoška. Ten pocit měla ráda. Konečně dostávala nějaké peníze, aniž by musela tvrdě pracovat. Těšila se, že si popovídá a paní listonošce dá „dýško“. Vím, dnes už není převzetí starobního důchodu takový obřad jako v čase minulých, přesto je to jeden z hezkých okamžiků v důchodovém věku, kdy se nám v přeneseném slova smyslu vrací to, co jsme státu zaplatili během produktivního věku. Babička se dožila 88 let.
Chcete finančně uškodit státu nejvíce? Rada je jednoduchá a složitá zároveň: dožijte se co nejvyššího věku. Důrazně proto vyzývám všechny, držte se! A pro vás, zaměstnané ženy s dětmi a nadprůměrným příjmem, to platí obzvlášť.
Upozornění: Tento článek v sobě obsahuje prvky nadsázky, sarkasmu a cynismu. Ženy zcela jistě nejsou nepřítelem, natož nepřítelem pana ministra Jurečky. Neberte proto prosím titulek a článek zcela vážně, avšak jako výzvu k diskusi a zamyšlení nad důchodovou reformou.
