Článek
V posledních měsících se čím dál častěji setkávám s články (např. zde nebo zde) na téma „nastupující generace“ (a je fuk, jestli jde čistě o generaci „Z“ aneb „Sněhové vločky“, nebo do stejného pytle přihodíme i staré známé „Mileniály“), které jsou většinou plné (podle někoho oprávněné, podle jiných přehnané) kritiky. Kritiky jejich duševní lability, zhýčkanosti, sobeckosti, nezájmu o rodinné hodnoty, neschopnosti navázat a udržet funkční partnerské vztahy (o svatbách nemluvě), genderové nejistotě, lenosti, arogance… No zkrátka všeho možného, co zapříčiňuje jejich problémy s adaptací na hladký a efektivní dospělácký život a co má, dle mého názoru jeden jediný společný jmenovatel…
Ano, jak již vám asi došlo, patřím k těm, kteří se při posuzování výše zmíněné kritiky přiklánění spíše na stranu její oprávněnosti. Byť chápu, že není možné házet všechny do jednoho pytle a rozhodně netvrdím, že mezi mladými lidmi se nenajde i řada zodpovědných, empatických, perspektivních a pracovitých lidí (jen ta řada bohužel není tak dlouhá, jako ta pomyslná fronta vedle, která vede tak maximálně od mamahotelu na sociálku). Mnozí z nich však mají, podle mého názoru, skutečně značně zkreslený pohled na život a hlavně na sebe a své reálné možnosti, schopnosti, práva a povinnosti. Ale to dnes nijak do detailů rozebírat nechci, protože to už dělali, dělají a jistě budou i nadále dělat, jiní. Já bych se místo toho ráda blíže podívala na důvod, proč tomu tak je. Na důvod, který se bohužel příliš neřeší, a přitom právě jeho prozkoumáním, pochopením a přijetím, by se většina výše popsaných problémů časem vyřešila sama a tak nějak přirozeně…
Tím důvodem, jak už napovídá název článku, je aktuální posedlost mladé generace vlastním pohodlím a svobodou, k nimž se sice možná modlí jen v přeneseném slova smyslu, ale za jejich „modlu“ a „náboženství“ bych je i tak klidně označila. Proč? Protože jedna z nejzákladnějších definic náboženství ho popisuje jako „vztah člověka k tomu, co ho přesahuje“. Jinými slovy něco, co dotyčný „věřící“ staví nade vše ostatní, což je přesně tento případ! Nastupující generace právě své pohodlí a absolutní svobodu doslova adoruje a považuje nejen za své nezadatelné právo a něco, bez čeho neumí fungovat, ale také za absolutní smysl jejich existence, bez něhož nemá nic smysl. A ano, je mi jasné, že teď se na mně snese vlna kritiky, protože žít ve svobodě a pohodlí (tj. dělat si, co chci a uspokojovat nejen své základní potřeby, ale i ty další, které z pouhého „žití“ dělají „užívání si života“) chtějí lidé od pradávna. Veškerá lidská společenství, počínaje lovci mamutů a konče vyspělou západní civilizací o to usilovala, dřela pro to a snila o tom, takže na tom není nic nového ani nepřirozeného. A je to vlastně pravda… Není to nové ani nepřirozené, naopak jde o vrozenou touhu, kterou máme společnou s většinou živočichů na této planetě.
Akorát, že momentálně jsou tyto naše vrozené tendence dotažené ad absurdum a stávají se pro společnost toxickými a nebezpečnými. A proč tomu tak je? Nu, protože jsme se poprvé jako lidstvo (minimálně v našich končinách) natolik vyvinuli a obklopili výdobytky moderní civilizace, že už nejde jen o jakousi nedosažitelnou metu a vysněnou utopii, která sice nikdy nemůže nastat, ale přesto nás láká a motivuje k lepším výkonům, pokroku a kvalitnějšímu životu. Ne, dnes už jde o poměrně reálný životní styl, kterého je skutečně možné dosáhnout a to nejen se všemi výhodami, ale bohužel i s negativy, na která prostě nejsme jako lidé stavění. Jinými slovy, můžeme si žít doslova jako prasata v žitě a nemusíme pro to udělat zdaleka tolik, jako naši předkové (někteří z vyšších tříd dokonce nemusí dělat skoro nic), což to nás paradoxně nepovznáší, ale ničí a rozkládá zevnitř (viz Calhounův experiment s „Myším rájem“).
A pokud mi nevěříte, zkuste trochu zapátrat na internetu a zjistit si, jak funguje předávkování dopaminem a následný dopaminový detox. To, že věda něco takového již uznává, je totiž dokonalým důkazem, že na mých slovech něco je a že mladá, nastupující generace je dost možná natolik omámená touhou po svobodě a pohodlí, až si tím ubližuje a způsobuje skutečné, lékařsky podložené potíže a závislosti. Nicméně dost bylo odborných slov. Pojďme se na to celou věc podívat čistě pragmaticky a tak, aby jí rozuměl každý (a speciálně ti, kterých se nejvíce týká). Dnešní mladí lidé jsou zkrátka zvyklí mít všechno přesně podle sebe, hned a bez nějaké výrazné snahy. A ano, do jisté míry je to fajn projev zdravého sebevědomí a znalosti vlastní ceny, ale tak jako všechno, ani tohle se nesmí přehánět. A už vůbec ne zvrhnout doslova k fanatickému protežování vlastních potřeb a tužeb na úkor všeho ostatního (tak nějak podobně, jako když alkoholik zahodí vztahy i práci jen kvůli flašce).
A nechápejte mě špatně, dokud jsou mladí lidé schopní rozlišovat mezi tím, co je skutečně možné upravit podle jejich vůle a co prostě musí zkousnout, i když jim to nepřináší radost, žádný problém v tom nevidím. Naopak, je to v pořádku a může to do budoucna přinést i určitá pozitiva a zlepšení situace, např. na trhu práce. Konec konců, takhle žije lidstvo už věky a proto také neustále existuje něco jako pokrok. JENŽE právě proto, že „být člověkem“ neznamená jen dělat to, co chci a znát svou cenu, ale také poznat, kdy je třeba zatnout zuby, zavřít oči i uši a pro dobro své i svého okolí dělat i to, co nechci a co mě nebaví a nenaplňuje, není v pořádku na to rezignovat. A to se bohužel děje, neboť právě tuhle přirozenou schopnost srovnat se s nepohodlím, akceptovat ho a přežít, začíná aktuální generace nějak ztrácet (pokud už ji úplně neztratila).
Jejich patologická touha po absolutní svobodě a pohodlí přebíjí všechno ostatní, včetně pudu sebezáchovy a dostává je do situací, kdy pro ně vše, co není přesně podle jejich gusta, přestává jako možnost existovat. A to i v případě, že na tom záleží např. jejich schopnost najít si práci, udržet si partnera (rodinu), nebo získat vlastní bydlení. Prostě to bude buď tak, jak chtějí oni nebo nijak, načež se při sebemenším tlaku hroutí, nebo alespoň zaseknou a ještě se cítí dotčeně a uraženě, že si po nich někdo dovolí chtít něco, co je netěší. Oni přeci mají právo na všechno… Oni chtějí být svobodní a dělat jen to, co je pro ně příjemné. A nevysvětlíte jim, že to nejde a že to není nic osobně zaměřeného proti jim… Stejně, jako nevysvětlíte fanaticky věřícím, že jejich modly a bohové jsou nereální a nemá smysl se k nim modlit a čekat na zázrak.
To je celý ten zakopaný pes, od kterého se následně odvíjí veškeré problémy moderní generace i prohlubující se generační propast, která se začíná zdát téměř bezedná. No schválně se nad tím zamyslete… Ať se podíváte, kam podíváte, prapůvod veškeré zásadní oprávnění kritiky, které k moderní generaci mladých lidí směřuje, se dá vystopovat právě k této posedlosti svobodou a pohodlím. Ať už jsou to problémy s hledáním práce (která musí do puntíku splňovat jejich kritéria, jinak budou raději žít z dávek, nebo příspěvků rodiny), navazováním a udržením vztahů (protože partner se musí chovat a vypadat přesně tak a tak a pokud ne, tak nemá smysl ani to s ním zkoušet), pořizováním dětí (ty totiž nesmí nijak narušovat dosavadní svobodu a měnit životy rodičů, což je nereálné) nebo třeba uskromňování a hledání kompromisů v rámci mezilidských vztahů (viz teatrální přerušování vazeb s rodiči či sourozenci, jakmile dojde k prvnímu většímu konfliktu).
Všechno v jejich životech se prostě slepě podřizuje jejich pohodlí a touze dělat si všechno jen a jen po svém a nikomu a ničemu se nepřizpůsobovat. A pokud někdo bude chtít argumentovat tím, že tak si je vychovala předešlá generace… tak ne. Takhle je nikdo nevychoval. K tomuhle dospěli sami právě díky tomu, že se během jejich života tak prudce a radikálně změnil svět a veškeré podmínky v něm, že jejich dosavadní výchova se stala přežitou a jen málo použitelnou. Tihle lidé se narodili do světa, který teprve začínal poznávat sociální sítě a další pokročilé možnosti internetu jako je např. špičková práce z domova. Vyrůstali v úplně jiné společnosti s jinými možnostmi a pravidly, než jaká mezi nimi panují teď. Rodiče je vychovávali k něčemu úplně jinému, než je to, co teď prožívají, a proto se jako únik zcela logicky uchýlili k tomu nejjednoduššímu a nejprimárnějšímu, co máme zakódované v genech. K touze po svobodě a pohodlí…
A přepískli to tak moc, že se v tom úplně ztratili a teď marně hledají cestu ven. A naše společnost plná pokroku a moderních technologií (kvůli kterým už dneska ani nemusíte vyjít z bytu, abyste měli vše, po čem vaše srdce touží) jim to umožnila. Pojďme je proto přestat jen slepě odsuzovat, ale pomozme jim znovu najít tu správnou cestu, i kdyby to znamenalo nechat je si pořádně nabít… ehm pusu. Nechme je klidně padnout až na dno a teprve pak jim podejme pomocnou ruku a znovu je naučme, jaké to je zatnout zuby a občas něco překousnout, i když nás to netěší (protože ta radost může přijít právě až zpětně, z pocitu, že jsme dokázali něco, co nám přišlo neřešitelné). Pomozme jim najít jejich skutečnou, reálnou hodnotu a trvat si na ní, aniž by přeháněli a chtěli nemožné (aneb naučme je rozlišovat mezi sebevědomím a arogancí). Ale sami to nezvládneme… Budou nám muset trochu pomoct i oni sami, i kdyby jen tím, že až si tu pusu namelou, dojde jim, že je nutné začít žít jinak. Budou se muset víc otevřít možnostem a přestat být zaslepenými fanatiky. Teprve pak to bude fungovat… A pokud ne a už je pozdě (což je bohužel klidně možné, zvlášť když vidím dnešní děti, které jsou na tom mnohdy ještě hůře). Nu, tak nás brzy čeká konec civilizace, tak jako ty myši v tom dokonalém „ráji“. Ale u toho snad nikdo z nás být nechce, ne?
ZDROJE INFORMACÍ:
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/N%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD
https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/calhounuv-experiment-mysi-104427
https://aktin.cz/dopamin-jakou-funkci-ma-v-tele-a-proc-je-tak-dulezity
https://aktin.cz/jak-funguje-dopaminovy-detox
