Článek
Marina Chapman tvrdí, že ji vychovaly opice
Příběh Mariny Chapman se nápadně podobá slavné sbírce povídek zvané Kniha džunglí, ve které je chlapec Mauglí vychován v džungli vlčí smečkou. S tím rozdílem, že příběh Mariny Chapman se skutečně stal. Narodila se zřejmě někdy v 50. letech minulého století. Když jí byly pouhé čtyři roky, byla unesena a následně ponechána osamocená v kolumbijské džungli. Moc si z této události nepamatuje, vzpomíná si jen na skupinu mužů, kteří jí obličej přikryli bílou látkou, načež ztratila vědomí. Poté ji v náklaďáku odvezli do džungle, kde ji nechali napospas osudu. Nikdy se pro ni nevrátili, ačkoliv jí to přislíbili. Marina si brzy ve svém novém domově našla společnost – tu jí dělaly místní opice, v jejichž tlupě Marina začala žít.
Jednalo se o malpy, což jsou opice z čeledi ploskonosých, které měří 30 až 55 cm a dožívají se až 25 let. Živí se ovocem, zeleninou, ořechy, někdy potravu získávají i na polích místních farmářů. Když se Marina do jejich tlupy dostala, úplně přestala mluvit španělsky, namísto toho se naučila s opicemi komunikovat ukazováním a gesty. V rozhovorech uvedla, že měla pocit, že zpočátku ji opice pouze trpěly, ale časem se mezi ní a zvířaty vytvořilo pouto. Marina se živila nejprve banány, které opice shazovaly ze stromů, pak se ale naučila otevírat ořechy a lézt na stromy. V korunách stromů časem i ponocovala a dalo by se říct, že se dobře začlenila do opičí tlupy.
Únos do nevěstince a otročení mafiánům
S opicemi v džungli měla Marina Chapman dle svých slov pobývat do svých 10 let. K původní rodině se nevrátila prý z toho důvodu, že zapomněla vše, co se stalo před jejím únosem. Marina tvrdí, že když jí bylo deset let, místní lovci ji unesli a prodali do nevěstince, kde musela uklízet. Ve vykřičeném domě ovšem nepobývala dlouho. Pro svou nezkrotnou divokou povahu ji prý vyhodili na ulici. Zde se živila drobnými krádežemi, přičemž tvrdí, že hbité pohyby měla dobře naučené od opic.
Po čase znovu našla důvěru k lidem, a když jí kamarád z ulice nabídl práci v domácnosti místní zámožné rodiny, souhlasila. To ovšem byla velká chyba. Jednalo se o mafiánskou rodinu zločinců, kteří ji zotročili. Utéct se jí povedlo až díky pomoci sousedky, která jí zařídila útěk do Bogoty. Její příběh má až pohádkový konec – v pubertě byla adoptována rodinou Chapmanových, se kterými se nakonec z Kolumbie přestěhovala do Anglie. Tam se provdala za místního vědce, se kterým má tři děti a žijí spokojeným životem. Časem svůj příběh sepsala do knihy Dívka beze jména.
Je její příběh zcela pravdivý?
Při čtení příběhu Mariny se člověk nemůže ubránit pochybnostem, zda si své vyprávění trochu nepřikrášlila. Přece jen vyprávění o životě s opicemi v džungli, odvlečení do nevěstince a následné otročení mafiánům může vyznívat jako přitažené za vlasy. Knihu Mariny Chapman studovali i odborníci na primáty, které zarazil popis opic, který prý neodpovídá jejich dosavadním poznatkům o tomto druhu. A tak se začalo rodit podezření, zda si Marina Chapman příběh nepřibarvila, aby se jí lépe kniha prodávala.
Marina Chapman má ale i řadu zastánců. Jedním z nich je kolumbijský profesor Carlos Conde, který se jejím případem zabýval, a nakonec došel k závěru, že Marina hovoří pravdu. Také se najdou tací, kteří věří, že pravda je někde uprostřed. Patří mezi ně například expertka na biologickou antropologii, Katherine MacKinnon, či londýnský profesor psychologie Chris French. Oba zastávají teorii, že Marina Chapman úmyslně nelže, ale v dětství si vytvořila falešné vzpomínky, a tak svému příběhu skutečně věří, i když se takto neodehrál. Kdo z odborníků má pravdu, asi už nikdy nezjistíme. Nezbývá než dodat, že se za celé roky nenašel jediný očitý svědek, který by verzi, kterou Marina Chapman líčí, rozporoval.
Zdroje: Wikipedia – heslo Marina Chapman, Britannica, All That's Interesting, NPR, The Guardian
