Nacistická zrůda Ilse Koch: Za „Čarodějnici z Buchenwaldu“ se syn tak styděl, že spáchal sebevraždu

Ilse Koch vešla do dějin jako „Čarodějnice z Buchenwaldu“. Tuto přezdívku si vysloužila tím, že se k vězňům chovala velmi krutě. Narodila se 22. září 1906 v Drážďanech. Její otec pracoval jako mistr v továrně. Její dětství se v ničem nelišilo od vrstevníků. Učitelé si ji chválili pro její pilnost a zdvořilost. Když jí bylo 15 let, nastoupila na střední školu zaměřenou na studium účetnictví. Po dokončení školy začala pracovat v oboru. Během 30. let 20. století se Ilse stejně jako celá řada jejích přátel přiklonila k nacismu. Ilse Koch si byla moc dobře vědoma toho, v jakých ekonomických problémech se její rodná země zmítá a správně předpokládala, že počet stoupenců nacismu bude stoupat.

Právě díky vstupu do NSDAP se seznámila s Karlem Ottem Kochem, se kterým brzy začala tvořit pár. Roku 1936 se Ilse Koch za Karla Otta Kocha provdala. Tou dobou její manžel velel koncentračnímu táboru Sachsenhausen, kam ho Ilse následovala. V roce 1937 byl ale Karel Otto Koch pověřen velením v jiném koncentračním táboře – Buchenwaldu. Manželé zde žili okázalým životním stylem. Měli zde krásný dům, ke kterému byla na přání Ilse ještě zbudována impozantní jízdárna. Na její výstavbu putovaly i peníze, které byly odcizeny vězňům. Jen pár metrů od nich lidé hladověli, ale manželé měli k dispozici hory jídla a množství alkoholu. Dokonce se o nich říkalo, že ve svém domě měli údajně hostit i orgie, kterých se účastnili i další příslušníci SS.

Právě v Buchenwaldu se naplno projevila zrůdná povaha Ilse. K vězňům se chovala naprosto nelítostně. Libovala si například v jejich bití jezdeckým bičíkem. Ráda se spoře oděná proháněla táborem na koni a snažila se upoutat pozornost vězňů. Za pohled na ni ale následoval krutý trest v podobě mlácení. Ilse Koch si tuto provokaci užívala.

Do ošetřovny si měla nechat posílat výrazně potetované vězně. Ty s nejzajímavějšími kresbami na těle prý nechávala zabít a stáhnout z kůže, ze které si pak nechávala vyrábět nejrůznější předměty – stínidla, rukavice či obaly na knihy. Některé z těchto věcí se později staly předmětem šetření u soudu, kdy se zjišťovalo, zda byly skutečně vyrobené z lidské kůže. Jiné vězně nechala mučit či na nich byly prováděny lékařské experimenty. Pro svou brutalitu a krutost se jí brzy začalo říkat „Čarodějnice z Buchenwaldu“.

V koncentračních táborech se děla příšerná zvěrstva, ale to co prováděla Ilse Koch se svým manželem, bylo příliš i pro ostatní nacisty. Dne 24. srpna 1943 byla dvojice zatčena a obviněna z vraždění vězňů a zpronevěry. Karel Otto Koch byl roku 1944 odsouzen a roku 1945 popraven oběšením. Ilse Koch byla osvobozena pro nedostatek důkazů. Brzy ale byl její případ řešen u soudu znovu, a to v rámci Norimberského procesu. Byla souzena za zločiny proti lidskosti. Nejprve dostala doživotí, od trestu smrti ji uchránilo těhotenství. Do jiného stavu přišla během doby ve vazbě. Následně jí byl roku 1948 trest zmírněn – na pouhé čtyři roky. Za tímto rozhodnutím stál vojenský guvernér americké zóny v Německu, generál Lucius D. Clay.

O rok později ale opět stanula před soudem. U soudu vypovídalo přes 250 svědků, řešila se také otázka toho, zda skutečně nechávala Ilse Koch potetované vězně zabíjet, aby z jejich kůže následně byly vyráběny různé předměty. V roce 1951 byla shledána vinou a odsouzena k doživotnímu trestu. Ačkoliv se odvolávala, nebylo jí to nic platné. Její syn Artwin se za zvěrstva spáchaná rodiči tak styděl, že jej pocit hanby dohnal až k sebevraždě. Tu v roce 1967 v ženské věznici v Aichachu spáchala i Ilse Koch. Oběsila se na prostěradle. Bylo jí 60 let.

Zdroje: Britannica, History, All That's Interesting, Wikipedia – heslo Ilse Koch