Článek
Jelikož jsem v noci po příjezdu z Joškar-Oly do Iževsku jen padl do postele, teprve ráno zjišťuji, kde se vlastně nacházím. Moje garsonka je v jakémsi apartmánovém domě v zastrčené ulici v jižní části města zvané Tatar-bazar, jelikož je obývaná především muslimskou populací. Nedaleko odtud, na hlavní místní komunikaci, ulici Azina, se nachází rozestavěná Sobornaja mečeť (tj. katedrální mešita).
udmurtská metropole Iževsk
Okolo desáté se pro mne Igor zastavuje, aby mne provedl městem. Ještě než vyrazíme na exkurzi po centru, zaskakujeme na snídani spojenou se svačinou do jakéhosi kafé na ulici Borodina.
Po předchozí krušné noci nemám zrovna chuť na nějaké zdejší masné speciality, takže volím hrachovou polévku s masem a bramborami neboli iškemen šyd.
No, a když už jsem v Iževsku, ochutnávám ještě stylově zdejší specialitu, Iževský salát. Byť nejde o tradiční, nýbrž novodobý pokrm, pro mě poněkud netypického složení. Skládá se z vařeného kuřecího masa, brambor, nakládaných hub, vařených vajec, okurek[1], hlávkového salátu, majonézy a zakysané smetany.
S plným žaludkem se již mohu soustředit na místní pamětihodnosti.
Naším prvním cílem je dominanta města, Michajlovský chrám, nacházející se na rohu ulic K. Marxe a Borodina. Nejde samozřejmě o stavbu historickou, jelikož po Říjnové revoluci soudruzi zdemolovali, co se dalo, a jejich řádění neunikl pochopitelně ani původní chrám. Ten byl zbořen v r. 1937 během vrcholící antiklerikální kampaně.[2] Obnovený chrám byl pak vysvěcen až po 70 letech, v r. 2007.
Poté přecházíme přes ulici, abychom navštívili hlavní místní atrakci a zároveň symbol Iževsku − Muzeum Michaila Kalašnikova [3], ležící takřka přímo oproti chrámu, napříč přes křižovatku (na ul. Borodina č. 19). Muzeum prezentuje na 1 000 m2 dvoupodlažní budovy prakticky průřez celou historií zdejší výroby ručních střelných zbraní.
V přízemí se nachází, kromě výstavního sálu, v němž se konají příležitostné tematické výstavy, informační centrum, knihovna a kinosál. Celé 1. poschodí je pak věnováno expozici zbraní z Kalašnikovovy konstrukční dílny. Prostě kalašnikov ve všech provedeních, kam se podíváš. AK-47, AK-47-AKM, AK-74, AKS-74U, AK-74M … a kulomety RPK-74, RPKS-74.
Kalašnikov a Putin, udmurtský Iževsk
Není divu, že si Michail Timofejevič Kalašnikov tuto expozici zasloužil. Vždyť mezi světovou veřejností proslavil toto město především tento rodák z Altaje[4], jenž právě zde zkonstruoval v r. 1947 slavnou útočnou pušku AK-47, která je nejpoužívanější útočnou puškou světa.[5] Pod názvem kalašnikov ji zná snad každý občan zeměkoule – vesměs v tragických souvislostech – a to bez ohledu na to, zda mu něco říká název města, odkud tento automat pochází.
Takže můj bonmot, že „Symboly Ruska jsou i nadále kalašnikov, láhev vodky a pokálená latrína“ není ani zvláštní nadsázkou!
Michail Timofejevič Kalašnikov jako symbol ruského militarismu i patentového pirátství
Ovšem příliš mnoho indicií naznačuje, že i tato legenda je – přesně ve stylu tradiční ruské historiografie – prachobyčejnou mystifikací.
Jak upozorňují mnozí renomovaní odborníci, tvarem i některými konstrukčními prvky[6] je Kalašnikovova zbraň (zvláště její první prototypy[7]) až příliš podobná německé útočné pušce StG 44, zkonstruované Hugo Schmeisserem, který byl v r. 1945 odvlečen Rudou armádou do SSSR, kde pracoval až do r. 1952 – shodou okolností! – právě v iževské zbrojovce „Motozavod“.
V této zbrojovce pak v r. 1947 „vznikl“ i fenomenální AK-47 mladého konstruktéra Michaila Kalašnikova. Přičemž Hugo Schmeisser (1884-1953) byl naopak renomovaný konstruktér pěchotních zbraní s dlouholetou praxí.[8]
Již těmito fakty je Kalašnikovovo autorství zásadně zpochybněno.
Kalašnikov - prehistorie legendy
Kromě základního uspořádání a technologického pojetí pouzdra závěru z německé zbraně STG 44 (funkční propojení plynového pístu a závěru, kdy nosič závorníku a plynový píst tvoří jeden poměrně mohutný celek), použil Kalašnikov některé funkční principy i z americké karabiny M1 (uzamykání rotací závěru na dva ozuby, automatika je u obou poháněná plynovým pístem s dlouhým zákluzem) a samonabíjecí pušky Remington 8 z dílny J. Browninga (řešení pojistky, kladívkové spoušťové a bicí ústrojí).
Nutno ještě doplnit, že samotný náboj ráže 7,62×39 (známý jako M-1943, dnes nejrozšířenější náboj středního balistického výkonu) pro který byla AK-47 konstruována, vznikl na základě rozměrů téměř identického německého experimentálního náboje GECO 7,75×39,5 neboli M35, vyvinutého pro útočnou pušku Vollmer 1935. (Pravděpodobnost náhodné podobnosti je mizivá.)
Výše uvedeným detailům se muzejní expozice samozřejmě nevěnuje.
V podzemní střelnici muzea si zájemci mohou prakticky vyzkoušet i střelbu z ručních zbraní, od karabiny Mosina po nejnovější typy automatických zbraní, útočných pušek, pistolí a revolverů. K tomu ovšem musí předložit průkaz totožnosti a úřední doklad, že nejsou psychopati ani kriminálníci. Přesněji řečeno, je požadováno potvrzení, že adept nemá záznam z protialkoholní léčby, resp. není evidován jako pacient psychiatrie (jako důkaz bezúhonnosti v tomto směru může prý posloužit i řidičák či vojenský průkaz).
Takže absolvujeme několik sálů narvaných automaty, jejichž lidové pojmenování – kalašnikov – se stalo téměř globálním synonymem pro terorismus, a pak pokračujeme po ulici Borodina dolů do města.
Na křižovatce s třídou Gorkého mi Igor ukazuje jednu ze svých firem – obchodní centrum Manhattan.
Poté pokračujeme po Gorkého, s krátkou zastávkou u katedrálního chrámu Alexandra Něvského, který se nachází na křižovatce ulic Gorkého a Lenina. Chrám, z něhož bolševici odstranili věž, sloužil v sovětských dobách jako kino.
Podchodem pod Gorkého ulicí se dostáváme na náměstíčko za Dramatickým divadlem, ležícím přímo proti chrámu. Vlevo, na nábřeží lemujícím umělé jezero zvané Iževskij prud, vytvořené kdysi za účelem pohonu dmychadel nedalekého závodu, se nachází památník iževským zbrojířům[9].
Přímo oproti pomníku se nachází malé muzeum, které nás znovu vrací k tématu zbraní a militarismu – Muzeum zbrojního koncernu „Kalašnikov-Ižmaš“.
Kalašnikov - udmurtský Iževsk
A opět před námi defilují pušky (vojenské, lovecké i sportovní), samopaly, kulomety (lehké, těžké i palubní-letadlové). Jedná se fakticky o průřez produkcí zdejších zbrojovek za celou dobu jejich existence. Od vintovek z období Napoleonova ruského tažení přes výzbroj z první a druhé světové války až po nejmodernější automatické pušky s příslušenstvím pro noční vidění nebo speciální ostřelovačské pušky s téměř dvoumetrovou hlavní a optikou.
Zajímavá je i expozice motocyklů, obsahující i velmi zajímavé, ba kuriózní rarity, jako stařičký IŽ-1 pocházející z r. 1929.
Různé zbraně domácí provenience tvoří podstatnou část i v expozici nedalekého Muzea Iževsku, nacházejícího se rovněž na břehu jezera, zhruba 200 m odtud, na druhou stranu od divadla (ul. Milicionnaja č. 4).
Pochopitelně. Vždyť Iževsk je už 250 let prakticky jednou z hlavních zbrojnic Ruska. Město založil roku 1760 hrabě Pjotr Šuvalov, jenž na svých pozemcích v obci zvané udmurtsky Ižkar zbudoval metalurgickou a zbrojní manufakturu pod názvem Iževskij Zavod[10], od r. 1918 se nazývá Iževsk.[11]
Od června 1921 byl Iževsk správním střediskem Votské AO a od 28. prosince 1934 je hlavním městem Udmurtské republiky[12]. Za II. světové války se v Iževsku vyrobilo na 12,5 milionu kusů střelných zbraní. Do roku 1945 se zde vyráběl i legendární kulomet Maxim 1910, který je mimochodem dodnes používaný ukrajinskými obránci na donbaské frontě . viz https://www.youtube.com/watch?v=nBrCChDxbKw .
Iževsk - metropole Udmurtska i zbrojního průmyslu
Dnes ze tří zdejších obřích závodů proudí nepřetržitě nejen všemožné modifikace Kalašnikovových automatů, kulometů a leteckých kanonů, ale např. i raketové systémy S-300 (jimiž Rusko vyzbrojuje teokratický Irán) a S-400 (rozmístěné i v Sýrii).
Není tudíž divu, že mezi obyvateli Iževsku se soudruh Putin zřejmě těší značné oblibě, jelikož jeho zbrojní programy skýtají značné části zdejších obyvatel, zaměstnané ve zbrojním průmyslu, jistou perspektivu.
Smutným paradoxem je, že každé další válečné dobrodružství ruských generálů, stejně jako vojenská podpora spřátelených diktátorů a dodávky zbraní protizápadním režimům, jsou pro zdejší region zárukou slušné životní úrovně.[13]
A není divu, že je zde - snad ještě více než jinde v Rusku - cítit duch militarismu:
Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět, 1. díl
Viz https://www.hrot24.cz/clanek/rusko-ukrajina-valka-deti-vojensky-vycvik-zabijeni-chocholove-Hndmu
-------------------------------
[1] Čerstvých nebo nakládaných.
[2] 15. května 1932 Stalin podepsal „Dekret o druhé pětiletce“, v němž určil za cíl: „k 1. květnu 1937 musí být jméno Boží zapomenuto na celém území státu“. Jen během r. 1937 bylo zatčeno 136 900 pravoslavných duchovních, z nichž bylo 85 300 popraveno.
[3] Oficiální název instituce zní „Muzejní a výstavní komplex střelných zbraní M.T. Kalašnikova“.
[4] Michail Kalašnikov (1919-2013), původem z Altaje, žil v Iževsku až do své smrti.
[5] Podle oficiálních údajů automatu AK-47 bylo během 60 let vyrobeno 70 milionů kusů a používají ho armády 50 států, jakož i teroristé téměř celého světa.
[6] Technologií lisovaných dílů, systémem odběru plynů, nosičem závorníku a plynovým pístem v jednom celku.
[7] Např. ještě třetí prototyp měl ovládací prvky vlevo, až později byly přesunuty doprava. Až ve finální verzi AK-47 No.1 byl spojen plynový píst a nosič závorníku v jediný díl a sjednocen ovladač režimů palby a pojistky.
[8] Navíc byl synem Louise Schmeissera, rovněž známého zbraňového konstruktéra.
[9] Памятник Ижевским Оружейникам.
[10] Ижевский Завод.
[11] V letech 1984-87 bylo město nakrátko přejmenováno na Ustinov – na počest maršála Dmitrije Ustinova, bývalého dlouholetého ministra obrany a zbrojního průmyslu SSSR.
[12] Resp. do r. 1990 Udmurtské ASSR.
[13] Vždyť jen do vojenské intervence v Sýrii investovala podle analytiků ruská státní kasa jen v letech 2014-2016 až 140 miliard rublů.
Kalašnikov je symbolem všudypřítomného militarismu, kterým je prodchnuta ruská společnost (Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět, 1. díl)
Militarizace ruské společnosti
Irina
Militarizace mládeže a dětí
Militarizace
Veteráni z Čečenska - Čeboksary
„Nové“ Rusko - symbolika beze slov
Slovy odborníka: „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní či dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Těmto lidem, a je to polovina národa, uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa, a co z tohoto světa v jejich očích zbývá, lze rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení.“ – Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, psychiatr a pedagog.
Takže proto je mezi námi tolik „rusofilů“ a volebním úspěchem si může být takřka jistý každý šikovný Okamura, Babiš, Foldyna, Rajchl či soudružka Konečná, resp. madame Šichtařová na kandidátce SPD, protože výše uvedených lidí, jejich potenciálních voličů, žije v tomto národě víc než dost, aby je dostali i do parlamentu, případně Bureše a spol. znovu do Strakovy akademie (tak jako se stále vrací na Slovensku k moci jak na orloji svazák Fico a před ním opakovaně Mečiar). Však na této vlně primitivní sprostosti, protiukrajinských nálad, demagogie a buranství se pokouší dostat znovu na politickou scénu i věční zkrachovanci jako Paroubek, „Věčná kandidátka“ Jana Bobošíková nebo Neschopná Maláčová a všehoschopný Zaorálek …
===============================================
Zdroj:
F.R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017, díl první - Regionem Idel-Ural (Výňatek, str. 159-163)
obalka_fidzi1
nebo
----------------------------
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
O „Novém Rusku“, jehož symboly jsou i nadále láhev vodky, automat kalašnikov a pokálená latrína: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-o-novem-rusku-jehoz-symboly-jsou-i-nadale-lahev-vodky-automat-kalasnikov-a-pokalena-latrina-138811
„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229
Rusové, tragický národ bez paměti aneb Říše východních Mankurtů jako fatální hrozba pro civilizovaný svět: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusove-tragicky-narod-bez-pameti-aneb-rise-vychodnich-mankurtu-141145
Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-mordor-je-jina-civilizace-aneb-fatalni-dopady-genetickeho-miseni-s-potomky-dracich-lidi-141127
České Květnové povstání 1945 a opožděné a tragické sovětské poválečné „osvobození“ ČSR: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ceske-kvetnove-povstani-1945-a-opozdene-a-tragicke-sovetske-povalecne-osvobozeni-csr-131497
Od Stalinovy bratrské pomoci Třetí říši k tragickému sovětskému Velkému vítězství nad nacizmem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-od-stalinovy-bratrske-pomoci-treti-risi-k-tragickemu-sovetskemu-velkemu-vitezstvi-nad-nacizmem-136916
Komunistické symboly jako memento i známka absence společenské morálky a fikce právního státu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-komunisticke-symboly-jako-memento-i-znamka-absence-spolecenske-moralky-a-fikce-pravniho-statu-143869
Kauzy Skripala, Litviněnka a Vrbětic aneb Stín „Železného Felixe“ nad Albionem i Českou kotlinou: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-kauzy-skripala-litvinenka-a-vrbetic-aneb-stin-zelezneho-felixe-nad-albionem-i-ceskou-kotlinou-110863
Klaus, Fico, Orbán, Vrbětice, Covid, Žluté vesty a ruská pátá kolona – podivné avšak zřejmé souvislosti: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-klaus-fico-vrbetice-covid-zlute-vesty-a-ruska-pata-kolona-podivne-avsak-zrejme-souvislosti-138306
Proč nikdo rozumný nemá rád Rusko aneb Rusko jako relikt minulosti trvale ohrožující naši budoucnost: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-slabomyslnych-slunickaru-nacku-a-rudych-svabu-107966
Ruský sen - který bych přál prožít všem našim kremlobotům: https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/rusky-sen-ktery-bych-pral-vsem-nasim.html
„Děsivé dědictví Rudého Babylonu aneb Rusko na cestě k fašismu“: https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/rudy-babylon.html
=================================================================
Fero HRABAL-KRONDAK
O AUTOROVI:
Fero HRABAL-KRONDAK (Groznyj)
--------------------
Další doporučené zdroje:
Autorovy rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:
