Článek
„Dřu jako kůň (pes)“ zpívá se v titulní skladbě tohoto alba. Velmi výstižně to pojmenovává pracovní rozvrh Beatles v první polovině roku 1964. Nahrávají své třetí studiové album, natáčejí svůj první celovečerní film, účinkují v televizi, John Lennon do toho vydává svou literární prvotinu. Mimořádný profesní zápřah čtveřice zvládla na jedničku. A že si přitom našla ještě čas na tvůrčí růst je v podstatě malý zázrak.
Samotné album A Hard Day’s Night se totiž od svých předchůdců zásadně lišilo. Obsahovalo výlučně tvorbu dvojice Lennon-McCartney. To byl na svou dobu odvážný tah, protože na ryze autorské album si v branži populární hudby si tehdy troufl jen málokdo. Tvůrčí duo však prožívalo zlaté období a skladby doslova sypalo z rukávu. Dokázalo tím zasytit jak singly, tak celé elpíčko. Třebaže se svým třináctistopovým ansámblem a půlhodinovou délkou je A Hard Day’s Night vůbec nejkratším studiovým albem, jaké Beatles vydali.
Název i titulní skladba vznikly za pochodu. Autorem ústřední slovní hříčky byl Ringo Starr. Podobných stvořil během kariéry v Beatles několik a tato údajně vznikla, když chtěl konstatovat: „to byl ale těžký den…“pak si uvědomil, že už je noc a dodal: „noc.“Na základě toho, pak Lennon a McCartney dostali za úkol zkomponovat titulní píseň. Bylo to poprvé, co museli složit něco na objednávku, nedělalo jim to však problémy. Rozdělili se, každý zkusil něco na vlastní pěst a pak své výtvory porovnali. Zvítězil ten Johnův, prostředních osm taktů však musel oželet ve prospěch McCartneyho, protože rozsah přesahoval jeho hlasové možnosti. Mnoha lidem zamotal hlavu už úvodní akord, který se zástupy kytaristů pokoušely dlouho a bezúspěšně napodobit.
Skladba si drží ještě jedno prvenství – když o rok později začal na americké televizi běžet kreslený seriál Beatles, právě A Hard Day’s Night se stala námětem úplně první epizody, v níž čtveřice hledá vhodné místo ke zkoušení až nakonec skončí na strašidelném hradě.
Druhým silným kusem je veleúspěšný singl Can’t Buy Me Love od McCartneyho. Ještě než byla vůbec vydána, číslo předobjednávek se vyšplhalo až ke 2,7 miliónům a vytvořilo nový rekord. Nabízí se otázka, zda je nahrávka tak mimořádná i hudebně. Asi je pravdou, že jen úzká skupina lidí by ji označila za to vůbec nejlepší od Beatles. Nelze o ní mluvit ani jako o nějaké hudební revoluci. Ve výsledku na tom však příliš nezáleží. Je to dobrá kvalitní píseň, která vše, co umí, dělá velmi dobře. Má zajímavou melodii, dynamické tempo a přesvědčivý pěvecký výkon.
Ani vedle těchto dvou silných písní však zbylých jedenáct nezaostává. Pokud něco desku A Hard Day’s Night charakterizuje, je to právě absence slabého místa. O žádné písni nelze říct, že se nepovedla, že ji kapela nedotáhla, že jen vyplňuje hluchá místa. A přestože se nahrávalo poměrně dlouho – více než čtyři měsíce – výsledek působí velmi kompaktně, písně se k sobě hodí a dobře přecházejí jedna ve druhou.
Z tohoto ohledu je zvláštní i další aspekt. Navzdory celistvosti alba je každá píseň jiná. Po energické úvodní skladbě přichází roztomile hravá I Should Have Known Better, rozverná Tell Me Why kratičká I’ll Cry Instead nebo melancholická I'll Be Back, v nichž Beatles dokonale zužitkovali svůj cit pro sladkobolné písně. Platí to i v případě téměř zapomenuté Any Time At All, jejíž skoro pohádkově naivní atmosféra dokáže pořád vykroužit úsměv na rtech.
Paul McCartney tradičně dodal jímavé baladické písně a obě patří k tomu nejlepšímu z jeho katalogu. Nejprve zazní pomalá skoro akustická And I Love Her inspirovaná láskou k jeho tehdejší přítelkyni Jane Asherové a poté svižnější Things We Said Today. McCartneymu však na tomto poli vyrostl nečekaný soupeř, a sice Lennonova If I Feel. Prostořeký John byl obvykle považován za sarkastického drsňáka, právě tato skladba však ukazuje, že za touto slupkou ukrýval citlivé jádro schopné stvořit i procítěnou milostnou píseň. Moc podobných ani předtím ani potom už nesložil.
V samotném závěru po srsti hladící album přitvrzuje a John Lennon tentokrát představuje dva výrazné rockové songy dávající vzpomenout na beatové počátky kapely. Nejprve When I Get Home s výrazným halasným refrénem, vystřídaná You Can’t Do That s drsným zpěvem, jemuž zdatně přizvukuje střední instrumentální sekce.
Mimořádný tvůrčí počin dua Lennon-McCartney nutně upozadil dva zbylé členy. Toto album je jedno z mála, kde Ringo Starr nezpívá a předvedl jen své umění s paličkami. George Harrison se neprosadil s žádným svým příspěvkem a nazpíval pouze šlágr I'm Happy Just to Dance With You. Také on se daleko více vyznamenal instrumentálně. Krátce před nahráváním obdržel od společnosti Rickenbacker nový model dvanáctistrunné elektrické kytary 360-12. Ve firmě si dobře spočívali, že málokdo jim udělá tak dobrou reklamu. Její příjemný zvonivý zvuk je pro A Hard Day’s Night typický a navíc ovlivnil celou folkrockovou scénu v čele s Byrds nebo Lovin' Spoonful.
Možná to vypadá, že deska nemá žádný problém a je takřka perfektní. Zlom však nastává v tom nejdůležitějším – hodnocení. Můžete si projít libovolný žebříček alb Beatles snažící se najít to nejlepší. A takřka nikdy nenajdete A Hard Day’s Night na předních místech. V tom nejlepším případě se drží v solidním středu, v těch horších až v poslední třetině. Přitom v žádném hodnocení nenajdete zásadní výtky. Album ani podle těchto hodnotitelů nemá žádné slabé místo nebo kritický moment, který by ho táhl ke dnu.
Proč tedy nedokáže přesvědčit? Možná mu chybí revolučnost Seržanta Peppera? Peprnost Revolveru? Poetičnost Rubber Soulu? Autorská vyzrálost Abbey Road? Právě při srovnání se svými konkurenty A Hard Day’s Nightnejvíc bledne. Najednou to vypadá, že to, co nabízí, není dost.
Není ale problém spíš v tom, že po něm chceme něco, co není? Srovnání s ostatními v tomto případě nemá smysl, protože nevystihuje podstatu této desky. Jeho přednosti se nedají změřit, zvážit ani porovnat. Protože pokud chcete zažít rozverné Beatles na samém vrcholu Beatlemánie i své rané autorské tvorby, žádné album vám to nezprostředkuje lépe. A Hard Day‘s Night jsou Beatles při plné síle.
Mimo uvedených zdrojů čerpal článek z knihy Tima Hilla Beatles: a byla hudba.
