Článek
Některým kapelám se občas vyčítá, že znějí pořád stejně a umělecky se nevyvíjejí. Jsou i takové, které to nikdy netrápilo a založili si na tom svou image, například AC/DC nebo Ramones. Jistou dobu se mezi ně mohli počítat i Billy Talent. Tato kapela z kanadské Mississaugy se velmi dlouho hledala, prakticky po celá devadesátá léta. Jejich první album Watoosh! nahrané ještě pod názvem Pezz bylo pelmelem různých stylů a vlivů. Po přejmenování na Billy Talent čtveřice našla velmi charakteristický sound a držela se ho celou první dekádu nového milénia. Možná až příliš silně, protože postupně začaly přicházet právě ony kritické hlasy upozorňující na uměleckou strnulost.
Když v roce 2016 ohlásila vydání své páté studiovky s názvem Afraid Of Heights, poznamenala, že název neznamená doslovný „strach z výšek“, jako spíše strach udělat další krok vzhůru. Byla to první symbolická vlaštovka ohlašující změnu hry.
Hledání nové inspirace
První impulz tehdy přišel z nečekaného místa. Bubeník Aaron Solowoniuk krátce před tím oznámil, že se kvůli postupující roztroušené skleróze nemůže účastnit nahrávání ani následného turné. Byl to velký otřes v dosud skálopevné sestavě skupiny. Nemocného Solowoniuka nahradil Jordan Hastings. Jeho příchod ale dynamikou kapely výrazněji nezamíchal, protože dokázal velmi dobře napodobit zvuk svého předchůdce. Billy Talent tak ze své autenticity příliš neztratili.
Album hned na několika místech ukázalo, že kapela se onen „krok výš“ nebojí udělat a přineslo pár zajímavých experimentů. V písni Leave Them All Behind představila svou melodičtější tvář a byť skladba nepostrádá nic z jejich arzenálu – hutnou hlasitou hudbu ani dramatický hlas Bena Kowalewicze – funguje jinak než dřívější produkce. Dojem z ní je lehčí a radostnější, kytara Iana D'Sy má příjemný cinkavý zvuk. Ze songu znatelně dýchá inspirace Green Day a to jak ve slokách, tak v gradujícím refrénu. Také následující Horses and Chariots se atmosférou blíží hudbě rockového tria z Kalifornie.
Naopak v písni The Crutch zkusila kapela tvrdší polohu blížící se metalu. Pro tu Billy Talent rozhodně předpoklady měli a to jak instrumentální, tak vokální. Velké sympatie si ale tento experiment nezískal a po navazujícím turné se z koncertního setlistu vytratil.
Na opačnou stranu spektra kapela zašla, když se s Louder Than The DJ pokusila o vytvoření vlastní rokenrolové hymny. Byl to riskantní krok, protože podobné skladby vždy balancují na tenké hranici mezi genialitou a přízemností. Od některých fanoušků logicky přišla kritika především k textu, který označovali za plytký. Na tomto poli se ale málokdy podaří skládat filozofické elaboráty, v tomto případě to není ani potřeba. Píseň je hlavně o zábavě, navíc se poprvé výrazně odklání od typického stylu Billy Talent, aniž by ale úplně opustila jejich DNA. Úvodní kytarový riff je klasické rokenrolové retro, stejně jako punkově laděné sloky nebo melodické sólo.
Ve zbylých osmi (respektive sedmi) skladbách už Billy Talent sázejí na jistotu. Jako otvírák vybrali Big Red Gun, jež naprosto splňuje očekávání. Vše je při starém – úvodní vybrnkávaný kytarový riff, poklidnější sloka vystřídaná drsným naléhavým refrénem. Ačkoliv je to recept až příliš důvěrně známý, pořád spolehlivě funguje. Skupina má svou produkci dokonale pod kontrolou i když přeřadí na vyšší rychlost v Time Bomb Ticking Away.
Písně, z nichž mrazí
Dvojice D'Sa a Kowalewicz ale nezapomněla ani na kritické ostny, jimiž už v minulosti vylepšila mnohé své texty. Nejviditelněji píchnou v Ghost Ship Of The Cannibal Rats. Název by mohl působit jako prvoplánový hororový námět, ve skutečnosti je však promyšlenou metaforou společnosti plavící se kvůli vlastní chamtivosti vstříc záhubě. Celkové zpracování dodává sdělení na naléhavosti. Billy Talent silně tlačí na pilu, píseň ani na okamžik nepolevuje a představuje vůbec nejtvrdší záležitost na celém albu.
Deska obsahuje jedinou vyloženě baladickou skladbu Rabbit Down The Hole. Prakticky jako jediná sází především na emocionální provedení. Zpočátku ho dodává tklivá kytara, postupně ji střídá nástup zbytku skupiny. Song dostává velmi silný náboj, který v závěrečné třetině vyvolává mrazení v zádech. Šest minut stopáže může působit přehnaně velkoryse, Rabbit Down The Hole si s ní ale poradí s přehledem.
Závěr slabý, dojem dobrý
Hlavní slabinou alba je jeho závěr, kdy už čtveřici trochu dochází dech. This Is Our War to ještě dokáže utáhnout na zapamatovatelný refrén, následná February Winds ale navzdory poetickému názvu odvane bez většího dojmu. Zní jako úplně klasický katalogový song Billy Talent, chybí mu však zapamatovatelný moment. Přešlapem je až závěrečná repríza titulní písně. Netypický klávesový úvod by mohl svádět k rozdílnému zpracování, po půl minutě se ale ozve důvěrně známá kytara a skladba je pak v podstatě stejná jako originál. A ani on sám o sobě rozhodně není tak geniální, aby se mohl na desce objevit hned dvakrát. Má v sobě sice nakažlivou naléhavost, co do melodičnosti, ale za ostatními trochu pokulhává.
Album se po vydání dočkalo smyšlených recenzí. Kritici kapele vytýkali, že udělala jen malý pokrok a je pořád stejná. Pozitivní recenze naopak vyzdvihovaly to, že… skupina zůstává pořád stejná. S výjimkou titulní písně se většina produkce do zlatého fondu Billy Talent nezařadila a na koncertech se neobjevuje pravidelně. Čas ale albu paradoxně pomohl. Když se v roce 2022 objevil jeho nástupce Crisis Of Faith, Billy Talent se na něm rozhodli experimentovat až příliš. Výsledek se jim rozklížil až příliš mnoha směry. Oproti tomu Afraid Of Heights nabízí vyváženější tracklist, vhodně mísící staré a dobré s mírnými pokroky v mezích zákona.
