Continental Op: Poslední hit Roryho Gallaghera. Tehdy měl ještě energii

Rory Gallagher zažil své nejlepší roky v sedmdesátých letech. Tehdy nejvíc koncertoval, natočil drtivou většinu desek a stvořil nejpůsobivější hity. V osmdesátých letech i pod vlivem měnícího se hudebního vkusu rockového publika začala jeho kariéra postupně uvadat a nad vodou ho držela přízeň jeho fanouškovské základy, s níž si byli vzájemně hluboce oddáni.

V éře hair metalu a MTV vydal Rory, kytarový mág ze staré školy, jen dvě studiové desky. Ani jedna nepatří do jeho zlatého fondu. Elpíčko Jinx z roku 1981 se sice drželo jeho klasické sedmdesátkou šablony, po inovativním albu Top Priority však znělo trochu zastarale a nenabídlo ani výrazné songy.

Jeho nástupce přišel až po pěti letech, do té doby to byla u Gallaghera nevídaná pauza. Dostal jméno Defender a na pulty obchodů dorazil v roce 1987. Okolnosti jeho vzniku byly složité, vyrostly totiž na troskách zavrženého alba Torch. Studiovka, jejíž název odkazoval na olympijskou pochodeň, byla anoncována na rok 1984. Ale podobně jako v roce 1978 nebyl Rory s celkovým vyzněním spokojený, výsledek proto zahodil a skladby natočil znova.

Ale zatímco tehdy narychlo spíchnutý Photo-Finish zabodoval, Defender je dnes hodnocen jako jedno z nejslabších alb irského samorosta. Nepřináší totiž do hry příliš nového. Někdo, kdo Gallaghera prostřednictvím této studiovky objevil, mohl být jakž takž spokojený, pro dlouholeté fanoušky to však byl spíš lenivý reparát.

Minimálně pro jeden song se ale vyplatí u něj zastavit, a tím je Continental Op. Pravděpodobně se jednalo o součást nevydané Torch, protože jeden z prvních dochovaných záznamů živého provedení pochází už z roku 1986, více než rok před vydáním Defenderu. Fakt, že se skoro neliší od pozdější studiové verze, prozrazuje, že už tehdy šlo o dokončený a vypilovaný song.

Píseň startuje energickým riffem, rozhodně nejzajímavějším, s jakým Rory přišel za mnoho let. Zaujmout může i jeho „špína“, tedy ostrý, syrový zvuk. Sám kytarista potvrdil, že šlo o úmysl napodobující zvuk starých rádií. Snad to mělo doplňovat textové téma vracející se do minulosti…

Hlavním hrdinou příběhu je totiž Continental Op, fiktivní detektiv z příběhů Dashiella Hammetta. Byl jedním z prvních představitelů takzvané drsné školy, tedy detektivek, jejíž hrdinové jsou osamělí cynici bojující jak proti zločinu, tak proti zkorumpovanému systému. Sami někdy bývají krutí nebo překračují zákon. Záhadný Continental Op, jehož jméno není v žádné povídce zmíněno, čerpal inspiraci z Hammettova několikaletého působení u slavné Pinkertonovy detektivní agentury a odehrává se z většiny na východním pobřeží Spojených států. První povídka vyšla v roce 1923 v rodokapsu Black Mask, kde pak po celá dvacátá léta následovala další pokračování.

Hammettova sláva po druhé světové válce kvůli jeho angažmá v americkém socialistickém hnutí vzala za svou a až do své smrti v roce 1961 žil víceméně v ústraní a chudobě. V šedesátých letech však jeho dílo objevily nové generace čtenářů a je možné, že mezi nimi byl i mladý Rory Gallagher. Přesně totiž odpovídaly jeho vkusu, miloval drsné detektivní příběhy o zločincích, vyděděncích společnosti a tajných agentech. Několikrát ho inspirovaly i ve vlastní tvorbě, asi nejlepším příkladem je strhující hit Philby o slavném dvojitém agentovi z Velké Británie.

Nešlo ale o prvoplánovou poctu, ostatně oslavné písně jsou v rocku hodně ošemetná záležitost. Rory se naopak odvážně pokusil vytvořit 38. příběh Continental Opa. V textu vymyslel jednoduchou detektivní zápletku a v pěti slokách vypráví ucelenou story. Ve velmi stísněném a navíc veršovaném prostoru písňových slok pochopitelně nejde o nic extra sofistikovaného a celý příběh se pohybuje spíše v náznacích.

Continental Op vyšetřuje smrt milionářské dědičky, jejíž tělo vylovili policisté z přístavních vod. Pouští se po stopě a brzy odhalí podezřelého, jehož pak pronásleduje. Bezprostřednost sdělení podporuje i fakt, že příběh je vyprávěn z první osoby podobně jako v původních příbězích. Continental Op je sebevědomý muž, vědom si svých detektivních schopností. Nechybí mu ani smysl pro škodolibý humor, když se v polovině písně objevuje reklama na jeho služby: „zavolejte do agentury, nikdy nezavíráme. První konzultace je zdarma.“, načež následuje „podívejte na mou reputaci, na mou pózu… ale nejdřív se podívejte na mou výplatu!“

Po instrumentální stránce odvedl Gallagher svou standardní práci. Samotná struktura skladby není nijak složitá, tvoří ji pouze několik akordů, přičemž ve sloce zní pouze jeden jediný. Během více než čtyř a půl minut stopáže se však dostane i na dvě dlouhá kytarová sóla, přičemž v tom druhém vytahuje kytarista svůj osvědčený slide, tedy kovový váleček navlečený na prstu levé ruky, s nímž přejíždí po hmatníku kytary.

Druhým životem začala skladba žít v roce 2013, kdy vyšla kompilace Kickback City, jež zahrnovala všechny Roryho písně inspirované detektivními příběhy – Continental Op coby zlatý hřeb tudíž nemohl chybět. Na vydání se podílel i uznávaný spisovatel detektivek Ian Rankin ze Skotska, který pro něj napsal příběh The Lie Factory. Na albu se objevil jak v tištěné tak mluvené podobě, tu načetl irsko-americký herec Aidan Quinn. Součástí bylo i nové lyrics video právě pro skladbu Continental Op vytvořené ve stylu starých komiksových detektivek a filmů noir.

V minulém týdnu uplynulo smutné výročí 30 let od příliš předčasného úmrtí Roryho Gallaghera. Jeho poslední roky byly naplněné bolestí z podlomeného zdraví a velmi ovlivnily i jeho poslední album Fresh Evidence z roku 1990. Continental Op ho jako jeden z posledních songů představuje energického, vtipného a hudebně nápaditého. Přeji i vám, čtenářům, ať si léto užijete v plné síle a objevíte a vychutnáte si spoustu skvělé muziky. Další článek vyjde ve druhé polovině září.

Kromě proklikávacích zdrojů čerpá článek informace i z webových stránek Roryho Gallaghera.