Článek
Rockaway Beach, Blitzkrieg Bop, Teenage Lobotomy, Pet Sematary nebo Poison Heart. K Ramones patří tyto hity stejně neodmyslitelně jako odpočítávání one-two-three-four a jednotné „příjmení“ všech členů. Vše výše zmíněné se zrodilo v hlavě Dee Deeho Ramonea. Bez něj by kapele scházela podstatná část její esence. Za tvůrčím géniem se však skrýval i drogový závislák, který se svými démony dlouho a neúspěšně bojoval.
Narodil se jako Douglas Glenn Colvin 18. září 1951 ve Fort Gregg-Adams ve Virginii do nezáviděníhodných poměrů, o nichž později jen nerad mluvil. Jak jméno jeho rodiště napovídá, jednalo se o vojenskou základnu, jeho otec byl americký voják, matka pocházela z Německa. Rodina se brzy kvůli otcově službě přestěhovala do okleštěného západního Berlína a v následujících letech měnila adresu ještě několikrát. Malý Douglas tak vyrůstal bez stálých přátel. Jeho otec navíc postupně propadl alkoholu, takže od něj manželka v roce 1966 i se dvěma dětmi utekla do New Yorku.
Do předměstské čtvrti Forrest Hills patnáctiletý Dee Dee, jak mu říkali, moc dobře nezapadal, ale naštěstí našel dobrou partu přátel, kteří měli stejné potíže. Daleko vážnějším problémem se mu však staly drogy, zejména heroin. Kvůli němu byl schopen čehokoliv. Lidé z jeho okolí ho často popisovali jako dobrého člověka, ale zároveň vyšinutého blázna.
Když jeden z kamarádů, Thomas Erdelyi, přišel s nápadem založit hudební skupinu, Dee Dee v ní zaujal místo baskytaristy a zpěváka. Nebyl nejlepší pěvec, jaký kdy stanul před mikrofonem, ale problém tkvěl jinde – nedokázal současně hrát a zpívat. Místo zpěváka proto přenechal bubeníkovi Joeymu. Udělal dobře, čahoun Joey se specifickým projevem i postojem vytvořil nový typ výrazného frontmana a s Dee Deem, který si ponechal alespoň doprovodný zpěv, vytvořil dobrý vokální tandem.
I'm gonna brag about it I flunked, I didn't pass …
Byl to on, kdo kapele vybral jméno. Když zjistil, že Paul McCartney se v amerických hotelích podepisoval pseudonymem Paul Ramon, zalíbilo se mu to a sám si začal říkat Dee Dee Ramone. Přesvědčil, aby ho spoluhráči v kapele napodobili a skupina tak získala název Ramones. Čtveřice ve složení Joey, Johnny, Dee Dee a Tommy (onen výše zmíněný Thomas Erdelyi) se výrazně profilovala vlastní tvorbou – její písně byly rychlé, krátké, jednoduché a syrové. Odpovídala tak na komplikované rockové opusy vládnoucí hitparádám. Ramones naopak čerpali především ze šedesátých let a jednoduché líbivé melodie této éry zabalili do motorkářské bundy. Ta se stala i jejich poznávacím znamením, vedle stejného přízviska vystupovali členové kapely ve stejném oblečení – teniskách, džínech a kožených křivácích, aby podtrhli dojem bratrské jednoty.
Samotnému Dee Deemu se tato představa tolik nezamlouvala. Jeho preference byly jiné, na hudební scéně se přátelil s Richardem Hellem, Johnnym Thundersem a Jerrym Nolanem. Všichni byli těžcí feťáci. Později se logicky dali do party se Sidem Viciousem ze Sex Pistols. Podle Dee Deeho vypadali cool, zatímco on si připadal jako v uniformě. Někteří jeho známí tvrdili, že kdyby mohlo být po jeho, hrál by na baskytaru v Thudersových Heartbreakers, v kapele plné junkies.
O jeho závislosti se vyprávěly legendy, asi nejvíc se jich vyrojilo kolem songu 53rd&3rd z debutového eponymního alba. Na křižovatce těchto ulic v New Yorku údajně mladý Dee Dee stával a nabízel se jako prostitut, aby měl peníze na drogy. On sám to odmítal, ostatní byli naopak přesvědčení, že text vycházel z jeho osobních zkušeností.
Na klidu mu nepřidávala ani jeho tehdejší přítelkyně Connie Grip. Utvrzovala ho v jeho životním stylu a sama taky žádná křehká květinka nebyla. Jejich společný známý je po nějakém čase vyhodil ze společného bytu, protože se často a zuřivě hádali a v jejich potyčkách nechyběl ani nůž. Když jednou Ramones seděli se svými přítelkyněmi a přišla tam Connie, Johnny Ramone, známý svými drsnými zemitými komentáři, se Dee Deeho zeptal: „Co tady dělá? Je to prase! Co děláš s prasetem?“, načež po něm rozzuřený Dee Dee vystartoval s nožem. Nakonec se rozešli a Dee Dee navázal známost s Verou Boldisovou. V roce 1978 se vzali a tento mnohem konvenčnější vztah jim vydržel až do roku 1990.
Kariéra Ramones mezitím v sinusoidách pokračovala. Po prvních třech ryze punkových albech se pokusili nabrat komerčnější směr, ale ani Road To Ruin ani favorizované End Of The Century jim slávu nepřinesla. Sám Dee Dee s tímto směrem nesouhlasil. Nejvíce nesnášel cover šedesátkového cukrkandlu Baby, I Love You (který se paradoxně stal nejúspěšnějším singlem Ramones v hitparádě), bral ho jako nevyžádanou úlitbu slávě. V té době se navíc dostal do skladatelské defenzivy a prim hrál Joey. V osmdesátých letech se Ramones několikrát neúspěšně snažili o „návrat ke kořenům“, během nichž bloudili od popu až skoro k metalu. V tomto nepříliš výrazném období září dva skvělé Dee Deeho songy napsané ve spolupráci s Jeanem Beauvoirem: Bonzo Goes To Bitburg a Something To Believe In.
Walking down the street, trying to forget yesterday…
Cit pro chytlavé melodie stále měl, na konci osmdesátých let už ale v kapele spíš živořil. Když Ramones v roce 1987 vyrazili bubeníka Richieho, chtěl ho Dee Dee následovat, k odchodu ale nenašel odvahu. Měl dost vlastních problémů, trpěl bulimií, anorexií a bipolární afektivní poruchou. Navíc tehdy zkrachovalo jeho manželství s Verou a v roce 1990 se rozešli. Tehdy dospěla ke konci i jeho cesta s Ramones. Naposledy se blýskl skvělou Pet Sematary pro chystaný film na motivy stejnojmenné knihy mistra hororu Stephena Kinga (který sám je velkým fanouškem Ramones).
Jeho odchod vedl mnohé lidi k myšlence, že to znamená konec kapely. „To je jako kdyby odešel Paul McCartney z Beatles,“ řekl třeba bubeník Marky Ramone. „Chlápka, jako je Dee Dee, můžete nahradit fyzicky, neseženete ale nikoho se stejnou aurou, schopnostmi a charakterem.“ Náhrada se nakonec našla a Ramones hráli dál. Dee Dee navíc na staré přátele nezanevřel a pokračoval ve skládání jako externí autor. Múza ho neopouštěla, za všechny počiny stačí jmenovat skvělou Poison Heart nebo úplně poslední píseň posledního alba Ramones Born To Die In Berlin. Jeho napůl zpívaná, napůl mluvená závěrečná sloka v němčině nahraná přes telefon je působivá dodnes.
Always loaded, always high, why did you have to die?
Sám se vydal hodně neobvyklým směrem – stal se jedním z prvních bělošských rapperů, začal si říkat Dee Dee King (jako parafráze na bluesovou legendu B. B. Kinga) a v roce 1989 vydal album Standing in the Spotlight. Navzdory podpoře Joeyho a účasti Debbie Harry a jejího expřítele Chrise Steina byla výsledná deska hrozná. Ukázalo se, že tudy cesta nevede a Dee Dee se vrátil zpátky k punku. Účinkoval v několika projektech, během nichž se seznámil se svou druhou ženou Barbarou „Ramone“ Zampini, s níž zůstal až do smrti. V roce 1996 se objevil jako host na posledním koncertu Ramones a zapěl (byť nepříliš dobře) svou starou píseň Love Kills, v níž vzpomínal na mrtvého přítele Sida Viciouse. V textu zpívá: „když spadneš do heroinu, nemůžeš vyhrát.“ Sám to věděl moc dobře.
Jeho labutí písní se stalo uvedení Ramones do Rock’n’rollové Síně slávy v roce 2002. Řečnil jako poslední a snad z recese, snad i proto, že mu spoluhráči vyplýtvali všechny, jimž mohl poděkovat, složil hold sám sobě: „Rád bych poblahopřál sám sobě, poděkoval si a poplácal se po zádech. Díky, Dee Dee, jsi skvělý, miluju tě.“ Vlastně měl ale pravdu, protože bez něj by Ramones zdaleka nebyli tak skvělou skupinou. Jeho písně přinášejí radost i mrazení v zádech, Dee Dee byl autentický v obou polohách.
Pro mnohé to bylo bohužel naposledy, co ho viděli. O necelé tři měsíce později byl nalezen mrtvý. Zemřel na předávkování heroinem, s nímž léta koexistoval a neúspěšně bojoval. Bylo mu jen 50 let.
Zdrojem článku byl dokument End of the Century.
