Článek
Je asi nespravedlivé, že dnes bývá připomínán spíše pro svou smrt než pro své dílo. Jeho předčasný odchod v roce 1969 z něj učinil prvního člena nechvalně známého Klubu 27, kdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v rychlém sledu zemřelo několik hvězd tehdejšího rockového nebe – Jimi Hendrix, Janis Joplin, Jim Morrison a dnes již nepřipomínaný Blind Owl Wilson. Přičtěte k tomu i nejasnosti ohledně jeho úmrtí a vznikne vám mýtus zastiňující skutečného Briana Jonese.
Narodil se do dobře situované středostavovské rodiny Louise a Lewisi Jonesovým, původem z Walesu, jak ostatně napovídá i jejich příjmení. Brian byl nadaným dítětem a prokazoval talent jak při studiu, tak v hudbě a sportu. Na úctyhodné výsledky v chemii, fyzice, badmintonu a klarinetu přitom stačil jen svými vrozenými schopnostmi, protože rozhodně nebyl studijní typ. Jeho nekonformní postoje a despekt k autoritám nakonec zapříčinily jeho vyloučení ze školy, a poté, co ho nazvali nezodpovědným vandrákem, nezískal ani stipendium na univerzitě. V té době už naplno podlehl kouzlu hudby.
Tulácké blues
V květnu 1962 si podal inzerát do Jazz News na konkurz do nově chystané kapely. Mezi těmi, kdo přišli, byl i pianista Ian Stewart a Mick Jagger. Druhý jmenovaný přivedl svého kamaráda Keitha Richardse a sestavu velmi posílilo angažmá špičkového jazzového bubeníka Charlieho Wattse. Když se k nim přidal i Bill Wyman, byla hvězdná sestava Stounů kompletní. Ostatně i jméno vymyslel Brian Jones. Stalo se to ve spěchu, během telefonické domluvy koncertu. Když byl otázán na jméno skupiny, všiml si, že na podlaze leží deska s písní Rollin‘ Stone od Muddyho Waterse a obratem ho použil.
Původní koncept Rolling Stones (s již přiznaným g) se v mnohém odlišoval od jejich pozdější image. Kapela zpočátku hrála především svébytné covery amerického blues s minimem vlastní autorské hudby. Byl to záměr právě Briana Jonese. Miloval veličiny amerického blues: Muddyho Waterse, Howling Wolfa nebo Boa Diddleyho. Ve Velké Británii to byla svého druhu exkluzivní hudba známá pouze úzké vrstvě nadšenců. Jones chtěl této hudbě přinést masovou popularitu, jíž si podle jeho mínění zasloužila.
Dětí jako smetí
V té době mu nechyběla energie a průbojnost, s níž se stal přirozeným lídrem kapely. Předurčovaly ho k tomu nejen jeho talent a zkušenosti, ale i vzhled: Jones vypadal dobře, dával si záležet na svém vzhledu, sledoval módní trendy a jeho blonďaté vlasy a image tajemného fešáka působila na dívky jako magnet. Třebaže se později největší pozornost upřela na tancujícího Micka Jaggera, v prvních letech musel v tomto ohledu soupeřit právě s Brianem.
Jones si byl svého kouzla dobře vědom. Mezi lety 1958 až 1964 se stal postupně otcem minimálně šesti dětí s různými ženami. Jejich osudy byly rozličné, společné však měly to, že žádné otce nepoznalo. Některé skončily u adoptivních rodičů, o některých Jones vůbec nevěděl, některé ženy dostaly peníze, aby se o potomkovi nedozvěděla veřejnost. Brian později svého nezodpovědného chování litoval a propříště se chtěl stát skutečným otcem, který se o své děti stará. Usiloval dokonce o to, aby se některé z nich vrátily a žily s ním v jeho domě.
Jakkoliv byl jeho osobní život divoký a neuspořádaný, jím vedený soubor Rolling Stones mířil k úspěchu. Přestože zpočátku hráli písně někoho jiného, jejich pojetí jím získávalo fanoušky. Jejich nový manažer Andrew Oldham jim také vymyslel image jakýchsi anti-Beatles. Měli se stát divokým rebelským protipólem uhlazených a všemi oblíbených Brouků. Navzdory proklamované rivalitě byly vztahy obou skupin přátelské a slavnější Beatles dokonce Stounům věnovali svou píseň I Wanna Be Your Man. Vypadalo to jako velkorysé gesto, ale skrývala se v něm pořádná dávka pragmatismu. Skladatelská dvojice Lennon-McCartney žárlivě střežila své hity, s radostí však rozdávala materiál, který považovala za druhořadý.
Beatles a sehráli v dalším fungování Rolling Stones a Briana Jonese i další, fatální roli. Manažer Oldham dospěl k názoru, že popularitě kapely prospěje, když bude stejně jako Lennon a McCartney psát vlastní hudbu. Pro Jonese to byla velká rána. Měl sice mnoho talentů, ale skládání písní mezi ně rozhodně nepatřilo. Velmi rychle tak vyklidil pole ve prospěch dvojice Jagger-Richards, z níž se stal funkční a velmi plodný skladatelský tandem, a začala určovat směr kapely. Zatímco třetí deska Out of Our Heads ještě nabízela původní jonesovský koncept s covery, další elpíčko Aftermath už obsahovalo pouze písně z pera Jagger a Richardse.
Nesnesitelný génius
Od té doby to šlo s Jonesem z kopce. Brian byl složitá osobnost zmítaná mnoha osobními démony. Byl egoista a vůdčí typ bažící po uznání, nespolehlivý bonvián, hluboko uvnitř však o sobě hodně pochyboval a byl nejistý. Navenek měl dvě tváře – citlivou a empatickou a zlostnou a majetnickou. Jeho nálady se měnily leckdy z hodiny na hodinu a tahle složitá osobnost byla skutečnou zkouškou pro všechny jeho tehdejší přátele. Mnoho z nich se shodovalo, že dokázal být nesnesitelný. Kvůli novému směřování skupiny se zhoršovaly jeho vztahy s Jaggerem a Richardsem a definitivní ránu jim zasadilo, když Richards Jonesovi přebral jeho přítelkyni, modelku Anitu Palltenbergovou.
Brian se od svých problémů snažil utéct alkoholem a drogami, které jen prohloubily jeho charakterové nešvary. „Nebyl ten typ, který se s tím dokáže vypořádat, fyzicky i psychicky,“ řekl později na toto konto Charlie Watts. Za držení drog byl zatčen a souzen. Titulní stránku novin s tímto titulkem kapela použila v úvodu klipu k písni We Love You. Když kamera zabírá Jonese, vypadá unaveně a rezignovaně.
Už dříve si koupil vilu v Sussexu, kde chtěl odpočívat a relaxovat po náročném programu. Namísto toho se však ve velkém domě izoloval a propast mezi ním a ostatními spoluhráči se neustále prohlubovala. Dlouhou dobu v jeho prospěch mluvily hráčské schopnosti, ostatně byl to on, kdo ve druhé polovině šedesátých let posunul Rolling Stones k experimentům s novými nástroji. Hra na kytaru ho už neuspokojovala, a tak sahal po exotičtějších instrumentech. Už na něj však nebyl spoleh, nechodil na zkoušky, slábl jeho podíl na nahrávání a na některých schůzkách mu vypínali zesilovač. Ve vzduchu visel jeho vyhazov. Naposledy se se svou kapelou objevil v neodvysílaném televizním speciálu Rock’n’Roll Circus. Mick Jagger jeho distribuci zarazil, protože kapela v něm vedle pozvaných hostů působila unaveně a rezignovaně, nejsmutnější pohled byl však Briana Jonese a jeho strhanou tvář.
Osamělý konec
Kapela plánovala na rok 1969 turné po Spojených státech. Jonese však mezitím podruhé zatkli za držení drog a kvůli tomu nemohl získat americké vízum. Po jedné zkoušce se tak Jagger, Richards a Watts rozjeli k Jonesovi a oznámili mu, že v kapele skončil. O pár dnů později už představovali jeho nástupce.
Jones zůstával zavřený ve svém domě v Sussexu s novou přítelkyní Annou Wohlin. A právě ona ho v noci z druhého na třetího července 1969 našla ležet na dně bazénu. Pokoušela se ho oživit, ale marně. Brian Jones té noci zemřel v pouhých 27 letech. Jeho smrt byla pro všechny obrovským šokem. Jeho bývalí spoluhráči v té době chystali velký koncert zdarma v londýnském Hyde Parku. Tam chtěli původně představit nového kytaristu Micka Taylora, jednadvacetiletého bluesového kouzelníka z kapely Johna Mayalla. Namísto toho se vystoupení změnilo na tryznu.
Po smrti přišla ještě chmurná dohra. Oficiální zpráva koronera zněla, že ke smrti došlo nešťastnou náhodou. Vyrojily se však i dohady, že byl zavražděn. Podezření padlo na Franka Thorogooda, který Jonese v té době často navštěvoval a bývalý Stoun si z něj udělal takovou holku pro všechno. Jako se všemi blízkými však měl i s ním složité vztahy, a právě kvůli jejich poslednímu sporu o peníze ho měl Thorogood utopit v bazénu. Říkala to i Jonesova přítelkyně s poukazem na to, že Brian byl jinak velice dobrý plavec. Do celé situace vnesl další zmatek cestovní manažer Rolling Stones Tom Keylock s tvrzením, že Thorogood se mu k vraždě přiznal. Navzdory podezřením britská policie případ neobnovila a nad skonem zakládajícího člena Rolling Stones dodnes zůstává stín pochybností.
Zdrojem článku byly kromě uvedených odkazů dokumenty Who Killed Brian Jones a Rolling Stones: Brian Jones Era
