Článek
V první polovině sedmdesátých let se Led Zeppelin stali hvězdami první velikosti a historky o jejich skandálech byly stejně známé jako jejich hudba. Vlastně tvořily spojité nádoby. Sám Page byl spíše ten zdrženlivější a udržoval si mlčenlivou tajuplnou pověst. Ženám se líbil, svou roli možná hrálo i to, že jako jediný z kapely nebyl ženatý. Na své pětadvacáté narozeniny potkal francouzskou modelku Charlotte Martinovou a začal s ní žít v dlouhodobém vztahu. V roce 1971 se jim narodila dcera Scarlet. Page ale své partnerce věrný nebyl. Jeho nejznámější aférou se stal vztah s teprve čtrnácti/patnáctiletou groupie Lori Maddox.
Hojně diskutovaným tématem byla Pageova záliba v okultismu a fascinace dílem Aleistera Crowleyho. S jeho myšlenkami se poprvé seznámil už v patnácti letech a byl jimi okouzlen. Záliba v temných okultních vědách rozhodně nebyla v rockovém světě přelomu šedesátých a sedmdesátých let ojedinělá, Page však na rozdíl od mnoha svých spíše povrchních souputníků, Crowleyho dílo detailně studoval. Zdálo se mu, že v něm nachází filozofické odpovědi na svou životní cestu. Jak sám v jednom rozhovoru řekl, nesouhlasí se vším, ale leccos mu připadá důležité. Už v roce 1970 zakoupil Crowleyho sídlo Boleskine House u skotského jezera Ness a v Londýně provozoval obchod The Equinox s okultní literaturou. U široké veřejnosti pochopení nepřekvapivě nenalezl, nejšílenější teorie dokonce hovořily o tom, že Jimmy Page uzavřel pakt s ďáblem a díky tomu dosáhl v hudbě takového úspěchu.
Vzývaný symbol
Jeho záliba promlouvala i do tvorby kapely. Objevuje se hned v několika písních (za všechny postačí třeba Houses Of The Holy), nejviditelnějším důkazem se však staly čtyři runové symboly na obalu čtvrtého alba Led Zeppelin, každý pro jednoho člena skupiny. Zatímco Jones a Bonham si své symboly vybrali ze staré Knihy znamení Rudolfa Kocha, Plant a Page si vytvořili symboly vlastní. A právě Jimmyho složitý znak připomínající slovo ZoSo se stal předmětem věčných dohadů, co vlastně znamená. Ač mnozí prohlašují, že to vědí a symbol dokonce ve starých okultních knihách našli, sám Page se k tomu nikdy nevyjádřil. Prohlásil pouze, že jeho symbol měl „vzývat a být vzýván“… Legendami je opředeno i logo jejich nahrávací společnosti Swan Song (Labutí píseň) nebo tajemná postava s lucernou uvnitř rozkládacího obalu čtvrtého alba.
I bez černokněžníků a kleteb se pověst Led Zeppelin s přibývajícími roky zhoršovala. Jejich opulentní životní styl se spoustě lidí protivil a mnohé historky, jež je provázely, byly nechutné. Stali se symbolem rockové zpupnosti. Když udeřila punková revoluce, stali se jejím prvním terčem. V té době měli však mnohem důležitější starosti.
Po dalším úspěšném turné v roce 1975, završeném koncerty v Earl’s Court, odletěl Plant a Page se svými rodinami na dovolenou do Maroka a na řecký Rhodos. Druhý den si vypůjčili auto, ale při jízdě dostali smyk a vyletěli ze silnice. Vůz, v němž cestoval Plant, jeho manželka Maureen, děti Karac, Carmen a Jimmyho dcera Scarlet, se skutálel ze srázu a narazil do stromu. Plantovi byli vážně zraněni, pouze Scarlet jako zázrakem vyvázla jen s oděrkami. Za nimi jedoucí Charlotte s Maureeninou sestrou Shirley okamžitě zavolaly pomoc, a po prvotním ošetření musela být celá rodina převezena do Británie. Zvlášť stav Maureen Plantové byl velmi vážný, utrpěla frakturu lebky a ztratila mnoho krve. Samotný Robert si zlomil pravou nohu, roztříštil kotník a loket. Dostal sádru od pasu dolů a od doktorů si vyslechl tvrdou prognózu – šest měsíců nebude moct chodit a není záruka, že se stoprocentně uzdraví. Pro skupinu a zvlášť pro Page, který si v době nehody odskočil do Itálie, to byla tvrdá rána, protože na podzim mělo začít další americké turné.
Vítězství nad osudem, prohra u fanoušků
Jimmy proto při této vynucené pauze rozhodl alespoň o nahrávání dalšího alba. Nejvíce na něm odpracoval právě on, deska je výrazně kytarová a proti předchozí produkci i poměrně strohá. Presence, jak se nový přírůstek jmenoval, vznikla během pouhých osmnácti dnů. Na tuto dobu měla skupina k dispozici nahrávací studio. Pro Page to znamenalo mimořádný pracovní zápřah, za který zaplatil vysokou cenu. Už o rok dříve začal užívat heroin a nyní hlavně s jeho pomocí dokázal šílené tempo udržet. Na droze si však vypěstoval závislost. On a Plant brali desku jako své osobní vítězství nad nepříznivým osudem. Zájem posluchačů však začal brzy upadat a dnes se Presence hodnotí jako jeden z nejslabších zeppelinovských výtvorů.
Když v roce 1977 Led Zeppelin konečně vyrazili na další turné, stihla je další rána. Po virové infekci náhle zemřel Plantův malý syn Karac. Zdrcenému otci se zhroutil celý svět a zbytek koncertů byl zrušen. V novinách se psalo o tom, že skupina zapletená kvůli Pageovi do okultismu, je prokletá, což kytarista nelibě nesl. Starost mu však dělala budoucnost. Led Zeppelin se ocitli v další vynucené pauze, která mohla být i definitivní. Plant odmítal jakýkoliv návrat na pódium nebo do studia. Trvalo to dlouho, než ho Page a John Bonham dokázali přesvědčit. Dali se znovu dohromady, ale věci se mezitím změnily. Zájem veřejnosti začaly upoutávat jiné skupiny. Sám Jimmy navíc nebyl kvůli závislosti na heroinu v dobré formě. Ani na posledním albu In Through the Out Door toho příliš nepředvedl. Přesto se nevzdával a s optimismem hleděl do osmdesátých let. Prohlašoval, že nová éra bude zároveň triumfálním návratem jeho kapely. Jenže namísto toho přišla náhlá smrt Johna Bonhama. Pokračovat bez něj nebylo možné.
Poustevník hledající světlo
Konec Led Zeppelin byl pro Page krutější než pro ostatní. Vložil do nich všechnu svou energii a nápady. Věděl, že stejnou kapelu už nedokáže sestavit, cítil se podvedený a vyčítal si Bonzovu smrt. Na kytaru dlouho nechtěl ani sáhnout, jen se utápěl v alkoholu a heroinu. Kolem jeho domu obcházeli fanoušci, které Charlotte občas pouštěla dovnitř. Někteří se za tuto laskavost odvděčili krádeží Pageových demosnímků, které záhy začaly kolovat na pirátských páskách. Sama Charlotte Jimmyho v roce mezi lety 1982 a 1983 opustila.
Pořádně začal Page vystupovat až v roce 1983. Na charitativních koncertech A.R.M.S. se setkal s Paulem Rodgersem, který nedávno také rozpustil svou kapelu Bad Company. Jejich stesk po bývalé slávě je svedl dohromady a založili spolu kapelu Firm. Vydali dvě alba, jejich repertoár byla ale na dvě velké hvězdy překvapivě mdlý. Prvotní vzrušení fanoušků brzy opadlo a kapela to po dvou letech zabalila. Page z ní však vytěžil něco velmi pozitivního – díky Firm se dokázal zbavit své letité závislosti na heroinu (podle jeho slov mu na to stačilo pár dní) a naplno se zase věnovat hudbě. Své závislosti však ani po letech nelituje: „Pro mě byly drogy přirozenou součástí naší hudby a našeho světa,“ řekl. Podobně komentoval vlastně všechny aspekty oklopující zeppelinovský kolos v sedmdesátých letech.
Vytoužený návrat
Po rozpuštění Firm natočil své zatím jediné sólové album Outrider a posléze spojil síly s Davidem Coverdalem a dokonce i s Robertem Plantem. I když pořád dokazoval, že je mistrem svého nástroje, v koutku duše stále doufal v návrat Led Zeppelin. Tři zbylí členové se po roce 1980 setkali dvakrát a pokaždé to skončilo průšvihem. Na monstrózní akci Live Aid nebyli pořádně sehraní, a na galavečeru vydavatelství Atlantic semlela Page únava, osobní starosti a neshody s Plantem, takže jeho výkon nestál za nic. Nepodařená vystoupení pošramotila legendární skupině její reputaci. Page proto toužil vše napravit.
Dlouho však narážel na odpor Roberta Planta. Zpěvák nastartoval v osmdesátých letech úspěšnou sólovou kariéru a byl rád, když se břímě Led Zeppelin zbavil. S Pagem sice několik let vystupoval, ale oživovat Led Zeppelin se mu nechtělo. Neměl k tomu důvod. Vzduchem tak roky létaly různé scénáře – koncert, turné, studiová deska. Nakonec se v roce 2007 sešli alespoň k jednorázovému koncertu, který se jim podařilo dobře zvládnout.
V následujících letech Page dál vystupoval a sbíral uznání za svou úspěšnou kariéru. Stal se také strážcem odkazu a dědictví Led Zeppelin, žádná kompilace nebo DVD nevyjde bez jeho vědomí. Na svou kapelu stále nedá dopustit a stoprocentně za ní stojí. Dodnes ho popuzují i padesát let staré negativní recenze. A možná pořád doufá, že se jeho vzducholoď ještě někdy vznese…
Zdrojem článku byla kniha Příběh Led Zeppelin: Když po Zemi kráčeli obři od Micka Walla a bookazine Led Zeppelin: Kompletní příběh.
