Článek
Nekorunovaným americkým králem hudebních parodií je jistě Weird Al Yankovic. Během své více než čtyřicetileté kariéry vytvořil desítky parodií a s několika dokonce pronikl i do hitparády Billboardu. Pár z nich dokonce předčilo i originální nahrávky. Ale ani autor písní jako Eat It, Amish Paradise nebo Smells Like Nirvana neshromáždil na jedno natáčení tak výjimečnou skupinu muzikantů jako dvojice Cheech a Chong.
Kanadsko-americké komediální duo u nás není obecně známé a většina z nás ho pravděpodobně poprvé viděla v jednom z dílů Simpsonových. V Americe se však především v sedmdesátých letech těšilo popularitě díky sérii vystoupení, nízkorozpočtových filmů a také hudebních alb. Mimo to se tato dvojice zhulených hipíků mihla i v jiných projektech, třeba v písni Twisted od Joni Mitchell nebo ve filmu Po zavírací době od Martina Scorseseho. Navzdory pokročilému věku (Cheech loni oslavil 78. narozeniny, Chongovi je dokonce už 86 let) jsou stále aktivní.
V roce 1973 natáčeli své třetí dlouhohrající album Los Cochinos. Oba jeho předchůdci byli úspěšní, a dokonce soutěžili o nejlepší komediální desku roku, byť nakonec odešli poraženi. Pro svou novinku měli připravený i song Basketball Jones. Jednalo se o parodii na soulovou píseň Love Jones od Brighter Side of Darkness vydanou v roce 1971. Byl to jediný hit této dnes již zapomenuté kapely v její krátké historii a dnes se většinou připomíná právě skrz Cheeche a Chonga.
Dvojice si píseň upravila po svém. Z textu původního milostného originálu si vzala jedinou věc – dvojsmysl slova jones. Jedná se totiž o slangový anglický výraz pro závislost, v případě původní nahrávky pro lásku, u Cheeche a Chonga pro basketbal. Hlavním hrdinou jejich mlhavého příběhu se stal afroamerický chlapec jménem Tyrone Shoelaces (Tyrone Tkanička), který pronikavým Cheechovým falsetem zpívá o své lásce k basketbalu. Text je prošpikovaný narážkami na různé aspekty a osobnosti tohoto sportu, ať už hráče Billa Russella nebo komentátora Chrise Schenkela.
Původní verze zahrnovala pouze zpívajícího Cheeche a Chonga hrajícího na klavír. Ve stejné budově však v té době nahrával George Harrison své čtvrté studiové album Living in the Material World. Bývalý Brouk tak na Basketball Jones nahrál kytarový part a ruku k dílu přiložili i jeho ostřílení spoluhráči – basista Klaus Voormann, bubeník Jim Keltner nebo vytěžovaný pianista Nicky Hopkins. Varhanní part přidal další muzikant spojený s Beatles – Billy Preston známý z nahrávání Let It Be a střešního koncertu. Producent písně Lou Adler zase sehnal Carole Kingovou, jíž pomáhal produkovat její kultovní album Tapestry a slavná umělkyně v nahrávce hraje na klavír.
Neodmyslitelnou součástí písně je i sbor roztleskávaček dotvářející atmosféru basketbalového prostředí. I pro tyto role obstarali Cheech s Chongem hvězdnou sestavu. Ústřední popěvek jim pomohla vytvořit Michelle Phillips z Mamas and Papas, zpěvačky dívčí skupiny The Blossoms a Ronnie Spector, zpěvačka a manželka vyšinutého, byť v té době ještě uznávaného producenta Phila Spectora. Celé nahrávání bylo podle vzpomínek velmi spontánní a divoké.
Může se zdát zvláštní, že se tolik hvězd tehdejšího hudebního světa podílelo na nahrávání obyčejné parodie. Je to však právě jejich účast, která z Basketball Jones dělá něco výjimečného. Odpovídala tomu i odezva posluchačů. Album Los Cochinos i díky tomuto songu zajistilo Cheechovi a Chongovi jejich jedinou cenu Grammy a samotný Basketball Jones se v hitparádě Billboardu umístil na 15. místě. O jednu příčku tak překonal originální nahrávku skupiny Brighter Side of Darkness!
Třešničkou na dortu už byl jen stejnojmenný film uvedený souběžně s písní:
