Vzpomínka na George Harrisona II - Sólová kariéra

Poslední natočené album Beatles Abbey Road přineslo Harrisonovi pocit kýžené satisfakce, když z celého tracklistu nejvíce zabodovaly právě dvě jeho písně – Something a Here Comes The Sun. Jak však záhy vyšlo najevo, šlo pouze o ochutnávku jeho skutečných schopností. Už dříve vytvořil dvě sólová alba – prvním byl soundtrack k psychedelickému filmu Wonderwall a druhým Electronic Sound s výstřední malbou na obalu, které obsahovalo jen dvě velmi experimentální „skladby“ hrané pouze na syntetizér.

V prosinci 1970 vydal trojalbum s výstižným názvem All Things Must Pass. Historicky se jednalo o první trojalbum, jehož autorem byl sólový umělec. George na něm představil písně, které po celou kariéru v Beatles ukládal do šuplíku, neboť nedokázal soupeřit s vedoucím tandemem Lennon-McCartney. Album mělo ohromný úspěch. Největšího uznání se dostalo gospelem inspirované skladbě My Sweet Lord, stal se z ní nerezavějící hit a rozhlasovým éterem pluje dodnes.

Záhy však George dostala i do velkých problémů, neboť vyšla najevo podobnost se starší a dnes již zapomenutou písní He’s So Fine od Ronnieho Macka. Matka už zesnulého autora podala na Harrisona žalobu za plagiátorství a výsledkem sporu bylo, že musel odevzdat téměř tři čtvrtiny zisku z prodeje alba a singlu. Soudy, v nichž se velmi angažoval také obchodní zástupce Beatles v závěru jejich kariéry, drsný a neomalený Allen Klein, se nakonec táhl až do devadesátých let.

Obě skladby jsou si skutečně nápadně podobné, a byť jsou každá napsaná v jiné tónině, mají například stejné akordové schéma a Harrison He’s So Fine znal, což později posloužilo jako hlavní důkaz proti němu. Z dlouhodobého hlediska se ovšem vítězem stal on, neboť My Sweet Lord s hutným duchovním textem zůstává dodnes živou nahrávkou, zatímco na He’s So Fine se vzpomíná jen v souvislosti touto plagiátorskou aférou.

Hned následujícího roku George opět přepsal dějiny hudby, když společně se svými přáteli uspořádal velkolepý Koncert pro Bangladéš. Země byla tehdy ještě součástí Pákistánu a zmítaly jí nepokoje vedené snahou o samostatnost. Ve stejné době udeřil na zemi cyklon Bhola a neúčinná vládní pomoc tehdy Bangladéš vrhla na pokraj humanitární katastrofy. První impulz vzešel od Raviho Šankara, který z této oblasti pocházel a nedobře snášel špatné informace přicházející z rodné země.

George se proto začal intenzivně zabývat akcí dobročinného koncertu. Ten nakonec po měsících příprav proběhl 1. srpna 1971 v newyorském Madison Square Garden, kde se na dvou vystoupeních vystřídali vedle Harrisona a Šankara i Ringo Starr, Bob Dylan, Billy Preston, Leon Russell, Klaus Voormann a kapela Badfinger. Koncert navštívilo přes čtyřicet tisíc lidí a vydělal čtvrt milionu dolarů. Ze záznamu vzniklo hudební album i film. Ve své době se jednalo o zásadní historický mezník, který neměl precedentu. Překonán byl až o mnoho let později legendárním koncertem Live Aid.

V osobním životě se Georgeovi dařilo o poznání hůř. Jeho stále bezdětné manželství se dostávalo do krize, ke vzájemnému odcizení došlo podle jeho manželky Pattie Georgeovou inklinací k Hare krišna (jíž koneckonců opěvoval i ve výše zmiňované My Sweet Lord). Navzdory jeho nesouhlasu také obnovila svou kariéru modelky. Pár si přestal být věrný a vše vyvrcholilo těžko představitelným rozuzlením, kdy Harrison vyznal lásku Maureen Starkeyové, manželce Ringa Starra! Krátkou aférku s ženou svého přítele jen odbýval poznámkou „Takže incest?“.

Do celého problému byl zapleten i rodinný přítel Eric Clapton, jenž se zase bezhlavě zamiloval do Pattie. Ona sama s ním původně flirtovala ve snaze vzbudit v Georgeovi žárlivost. Komplikovaný milostný mnohoúhelník nakonec vedl k rozpadu obou manželství a následnému sňatku Pattie s Claptonem. Bývalí manželé Harrisonovi zůstali navzdory pohnutým událostem přátelé a příliš neutrpěl ani vztah George s Erikem, kteří nadále hudebně spolupracovali a sdíleli například vášeň pro závody formule 1.

Štěstěna ho opouštěla i v hudbě. Jeho další desky v sedmdesátých byly přijímány rozporuplně, zatímco jedni opěvovali „nesmírnou přitažlivost“ a „svůdnost“, druzí používali slova jako „trapné“, „kazatelské“ a „přehnaně sentimentální“. V roce 1974 vyšlo jeho asi nejméně povedené album Dark Horse, jehož chabé hodnocení jenom podtrhlo předcházející severoamerické turné. Harrison na něm nebyl v nejlepší formě a mnoho fanoušků nesouhlasilo s rozsáhlými a pro ně nezajímavými produkcemi indické hudby v podání Raviho Šankara.

Jak už bylo řečeno minule, Georgeovou slabinou byla jeho neochota jít s dobou. V polovině sedmdesátých let ovládali hudební svět buď monumentální hard rockoví obři typu Led Zeppelin nebo třpytivá glamrocková scéna. Vedle nich působil konzervativní Harrison navzdory všem svým kvalitám jako relikt minulosti. Jeho duchovní sdělení odporovala běžné představě mládeže, jež se chtěla hudbou především bavit.

V polovině sedmdesátých let založil vlastní vydavatelskou společnost Dark Horse. V rozhodnutí ho musela utvrdit kompilace The Best Of George Harrison, kterou vydal Capitol, dřívější vydavatel desek Beatles ve Spojených státech, ale jejíž obsah s ním nikdo nekonzultoval.

V téže době se také seznámil se svou budoucí druhou ženou Olivií Ariasovou, s níž žil v novém sídle Friar Park, ačkoliv stále nebyl rozvedený. Jeho manželka Pattie už v té době žila s Erikem Claptonem. George společně s Paulem a Ringem páru na sklonku sedmdesátých let dokonce hráli na svatbě. O rok předtím se Harrison konečně stal otcem, syn Dhání zůstal jeho jediným potomkem. Svatbu s Olivií oslavil o měsíc později.

Stejně jako všechny ostatní ho hluboce zasáhla násilná smrt Johna Lennona. Věnoval mu píseň All Those Years Ago, na níž se podíleli i McCartney se Starrem. Skladba je milou, ale přesto silnou a působivou osobní vzpomínkou na mrtvého přítele, která ho takřka dokonale vystihuje. Krátce po singlu vyšlo Georgeovi album Somewhere in England, jemuž se v žebříčcích dařilo dobře. V té době měl už ale i jinou zábavu.

Už koncem sedmdesátých let se vrhl na filmovou produkci. Nová vášeň se zrodila ze snahy pomoci kultovní skupině Monty Python sehnat finance na natočení filmu Život Briana. Jejich humor byl Georgeovi blízký a se členy skupiny se dlouhodobě přátelil. Založil proto produkční firmu HandMade Films. Především díky této iniciativě film nakonec opravdu vznikl. HandMade Films se v osmdesátých letech stala velmi úspěšnou a produkovala mnoho oceňovaných nezávislých filmů jako Dlouhý velký Pátek, Zloději času, nebo Mona Lisa, Withnail a já. V devadesátých letech se kvůli neschopnému vedení dostala do potíží a George zažaloval spoluzakladatele Denise O’Briena. Firmu byla nakonec v roce 1994 prodána kanadské společnosti Paragon Entertainment.

V době největší slávy představovala hlavní náplň Harrisonovy činnosti, hudební kariéra spíše stagnovala, byť se občas na pódiu objevil – například se svým idolem Carlem Perkinsem či Deep Purple. Návrat přišel až v roce 1987, kdy ve spolupráci s Jeffem Lynnem, frontmanem kapely ELO, natočil desku Cloud Nine. Přestože se toto album dočkalo uznání, největšími hity se stala beatlesovsky laděná vzpomínka When We Was Fab a coververze šedesátkového hitu Got My Mind Set On You. Obě jen znovu a znovu potvrzovaly, že Harrison se modernizovat nechce a nejsilnější zůstává ve své tradiční poloze.

Nechuť k novým žánrům dokládá třeba jeho poznámka z devadesátých let o populárních Oasis. George je označil za směšný a pomíjivý módní výstřelek, načež podobně prostořeký Liam Gallagher prohlásil, že Harrison je „nipple“.

Spolupráce s Lynnem úspěšně pokračovala, když se spojili s Bobem Dylanem, Tomem Pettym a Royem Orbinsonem (spoluautorem hitu Pretty Woman) pod názvem Travelling Wilburys. Na první pohled nesourodá superskupina vydala na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvě oceňovaná alba. V té době vzal Harrison na milost živé koncertování a po sedmnácti letech vyrazil s dávným přítelem Erikem Claptonem na koncertní šňůru po Japonsku.

Jeffa Lynnea přizval i k dalšímu důležitému projektu. V polovině devadesátých let se spojil s bývalými spoluhráči z Beatles, aby rozpracovali demosnímky Johna Lennona. Z nich vznikly dvě nové skladby Beatles Real Love a Free As a Bird. Písně se staly hlavním lákadlem rozsáhlé třídílné Antologie, jejíž součástí byl i dokument. A ačkoliv ten po prvotním nadšení propadl, prodeje alb a singlů byly rekordní.

V roce 1997 si George nahmatal bulku na krku. Okamžitě podstoupil příslušnou léčbu a zprvu se zdálo, že nad zákeřnou nemocí vyhrál. Na sklonku roku 1999 na něj však v jeho domě zaútočil třiatřicetiletý Michael Abram a nožem ho několikrát bodl do prsou. Zachránila ho manželka Olivia, která útočníka udeřila stolní lampou. George se z atentátu psychicky nikdy nezotavil a vážné zranění patrně přispělo k recidivě rakoviny. O necelé dva roky později, 29. listopadu 2001, zemřel ve svém domě v Los Angeles. Jeho popel byl rozptýlen do indické řeky Jamuny.

Po jeho smrti společnost Apple znovu vydala jeho nejslavnější singl My Sweet Lord, který v roce 2002 vedl britskou hitparádu. Syn Dhání zase ve spolupráci s Jeffem Lynnem dokončil rozpracované album Brainwashed. V Royal Albert Hall se následně konal na jeho počest koncert a vystoupili na něm Paul McCartney, Ringo Starr i Eric Clapton. O dva roky později byl George uveden do Rock’n’Rollové Síně slávy a v roce 2006 získal svou hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu.

Všechny tyto pocty dokládají výjimečnou kariéru tohoto mimořádného hudebníka a vliv, jímž utvářel populární hudbu druhé poloviny 20. století. Jeho největší hity dodnes rotují v rádiích a neztratily nic ze své síly sdělení, poetiky a melodie.

Zdrojem obou článků byla vynikající kniha Beatles… a byla hudba od Tima Hilla.