Populárnější než Ježíš. Skandální výrok Johna Lennona byl řízenou provokací

John Lennon byl osobností, jež málokoho nechávala chladným: Prostořeký glosátor s břitkými odpověďmi na sebehloupější otázku; nekonformní rebel vystupující v elegantním obleku; sarkastický cynik se smyslem pro absurdno; intelektuál samouk snažící se dopídit smyslu života; lenivý génius s ohromným talentem brzděný vzpomínkami na neradostné dětství. V létě 1966, kdy rezonoval jeho památný výrok o tom, že Beatles jsou populárnější než Ježíš, měl celý svět možnost všechny tyto aspekty jeho osobnosti poznat. Bohužel nepoznal.

Celý příběh tohoto přefouknutého skandálu začal čtvrtého březnového dne roku 1966. Tehdy v londýnském bulváru Evening Standard vyšel článek s titulkem „Jak žije Beatle“. Byl součástí stejnojmenné čtyřdílné série, která, jak název napovídá, umožňovala čtenářům náhled do soukromí jednotlivých členů slavné čtyřky. Články napsala Maureen Cleave, letitá známá kapely, která s nimi pořizovala rozhovory už několik let a měla k nim, dalo by se říci, exkluzivní přístup. Před ní řekli i to, co by asi jinému neprozradili.

Z dnešního pohledu je onen článek vlastně smutný portrét mladého muže, který je slavný, může a taky má všechno, na co si pomyslí, a přesto není šťastný. S manželkou a synem žije ve velkém domě v maloměšťáckém Surrey nacpaném množstvím bizarních předmětů – velkým krucifixem, gorilím převlekem nebo brněním jménem Sidney. V knihovně má spoustu knih, v nichž se jako přirozeně hloubavý člověk snaží nalézt odpověď na své otázky.

Celý článek je prokládán jeho nezaměnitelnými komentáři a jeden z nich zněl: „Křesťanství skončí. Zakrní a zmizí. O tom se nemusím s nikým hádat. Mám pravdu a čas ukáže, že mám pravdu. Teď jsme populárnější než Ježíš. Nevím, co zanikne dřív – rock’n’roll nebo křesťanství. Ježíš byl v pořádku, ale jeho učedníci jsou tlustí a obyčejní. Jsou to oni, kteří to, podle mě, svým překrucováním ničí.“

Když článek i s tímto citátem vyšel, nevzbudil v Británii žádné pozdvižení. Tamější církve se totiž potýkaly s dlouhodobým odlivem lidí z kostelů a hledaly způsob, jak společnost zase zaujmout. Uprostřed jejich snah, s tím souvisejících debat i různých satir, které si z toho dělaly legraci, tak Lennonův výrok víceméně vyšuměl.

Amerika se o něm dočetla už v březnu téhož roku, kdy o něm referoval Newsweek a o tři měsíce později, kdy všechny čtyři články přebral a uveřejnil magazín prestižního New York Times. Ani v jednom případě se žádné rozhořčené reakce neobjevily. Texty Maureen Cleavové byly poté nabídnuty i do časopisu Datebook, liberálního periodika určeného především pro mládež. Management Beatles doufal, že americkým dospívajícím kapelu představí nejen jako autory líbivé hudby ale jako mladé hloubavé intelektuály. Texty tam vyšly na konci července, skutečné peklo ale nastalo se zářijovým vydáním, kde byly na obálce uveřejněny různé výbušné výroky známých osobností. Mezi nimi i Lennonova teze „Nevím, co zanikne dřív – rock‘n‘roll nebo křesťanství“.

Paradoxní však je, že redakce původně sázela na jiný výrok, a sice Johnova spoluhráče Paula McCartneyho: „Je to (Spojené státy) mizerná země, kde každý černoch je špinavý n*gr“. I proto dala na obálku McCartneyho tvář a jeho výrok umístila na nejviditelnější místo. K tomu pro kontext dodejme, že Paulův komentář nebyl rasistický, ale naopak kritizoval, že v Americe se ke každému černochovi přistupuje z principu negativně.

Zejména v jižanských státech začal překroucený Lennonův výrok žít vlastním životem a pobouření brzy spustilo poctivou americkou hysterii. Výroku se jako první chytili alabamští diskžokejové Tommy Charles a Doug Layton, kteří prohlásili, že už nebudou Beatles pouštět. K bojkotu se přidávaly další stanice a mnozí následovali příkladu dvojice Charles-Layton, jež začala organizovat ničení desek a memorabilií Beatles. Vyzývala své posluchače, aby je přinesli a pak se účastnili jejich drcení. Jiné stanice pořádaly veřejná pálení. Manažer Beatles Brian Epstein sledoval počátky tohoto běsnění nejprve s nadhledem: „Aby mohli nějaké věci pálit, musejí je nejdříve koupit,“ prohlašoval s obchodnickým instinktem.

Brzy ho však smích přešel. Když viděl, jaké obludnosti situace v Americe dorůstá, odletěl rychle do New Yorku, kde se na tiskové konferenci pokoušel vysvětlovat, že Datebook vytrhl Lennonova slova z kontextu. Jeho slova však měla jen malý efekt, bojkot Beatles se mezitím přelil do jižní Ameriky, k celé kauze vydal odmítavé stanovisko i Vatikán a hodnota vydavatelství Beatles na burze začala klesat. Epstein začal mít vážné obavy, že značka Beatles bude vážně poškozena.

Našly se samozřejmě i hlasy na podporu kapely, které přicházely i laických i církevních kruhů. Za pravdu dal Lennonovi například katolický kardinál Cushing z Bostonu, smířliví byli i američtí jezuité. Stanice WSAC, která dosud hudbu Beatles vůbec nehrála, prohlásila, že změnila názor a dodala, že pokud jsou Beatles skutečně populárnější než Ježíš, vynesli ji na toto místo právě ti, co tak zběsile likvidují jejich gramodesky. Zastání našel Lennon i doma, na jeho stranu se postavil Melody Maker nebo Daily Express pozastavující se nad hysterickou reakcí Američanů. K tomu dodejme, že i Amerika procházela podobnou debatou o ústupu náboženství z lidského života. Jejím symbolem se stala černá obálka časopisu Time, na níž se skvěla rudá písmena: Je Bůh mrtev?

Během těchto bouří probíhaly poslední přípravy na třetí americké turné Beatles. Demonstrace odpůrců by byly sice nepříjemnou, ale zvládnutelnou překážkou. Jenže do událostí se zapojil i nechvalně známý Ku-klux-klan a prohlásil, že svou nevoli vyjádří i jinak než pálením a máváním transparentem. Už nešlo jen o pozdvižení nebo morální pohoršení. Teď mohlo členům kapely hrozit i nebezpečí na životě. Na operativní schůzce proto manažer Epstein navrhl celé turné zrušit a soudit se o odškodnění. Nakonec však ustoupil návrhu, aby se Lennon osobně omluvil na tiskové konferenci v Chicagu a pokusil se tak zjitřené emoce uklidnit.

Sám Lennon se omlouvat nechtěl. Neviděl důvod, proč se ospravedlňoval za svůj názor, navíc takto překroucený. V kapele měl podporu, ostatní souhlasili s tím, co řekl. Těžce však nesl, že by se jim mělo něco stát kvůli jednomu jeho výroku, a tak nakonec souhlasil. Byl pod velkým tlakem a před samotnou tiskovou konferencí se rozplakal. Viditelně rozrušený pak spolu s ostatními, oděný ve střídmém tmavém obleku, předstoupil před novináře a pronesl svou řeč.

„Kdybych řekl, že televize je populárnější než Ježíš, asi by mi to prošlo,“ začal podrážděně. Snažil se vysvětlit, že nevyjadřoval názor, že Beatles jsou větší nebo lepší než Ježíš nebo Bůh, ale pouze poukazoval na fakt, že pro britskou mládež mnohdy Beatles znamenají víc než náboženství. „Pokud chcete, aby se omluvil, pokud vás to udělá šťastnými, tak OK, omlouvám se.“ Jeho řeč nepřesvědčila všechny, stačila však na uklidnění emocí těch rozumnějších. Americké turné mohlo začít, byť ho hlavně zpočátku provázely další protesty a fyzické hrozby. Stresujících osmnáct dní koncertní šňůry definitivně přesvědčilo konsternované Beatles, že s živým hraním chtějí skončit a věnovat se už jen studiové práci.

Celá aféra je svým způsobem poučná dodnes. Nejen tím, jaké zprávy jsme ochotní jako společnost konzumovat. Především však tím, že výroky Johna Lennona bychom neměli brát smrtelně vážně. Jakkoliv jsou jeho citáty provokativní, výstižné nebo inspirující, nesmíme zapomínat, že Lennon byl i cynik a nenapravitelný vtipálek. Člověk si u něj nikdy nemůže být jistý, zda mluví vážně, sarkasticky glosuje nebo si z posluchače jednoduše dělá dobrý den. Výstižným příkladem budiž jeho píseň I Am the Walrus, v jejímž nesmyslném textu to vtipně nandal všem intelektuálům, kteří jeho textům přikládali významy, o nichž se jemu samotnému ani nesnilo.

Nebrání nám to nad jeho názory přemýšlet. Vždy však musíme mít na paměti určitý odstup. Za svůj krátký život toho namluvil mnoho, občas si sám protiřečil, leckdy názory změnil, někdy bychom ho mohli obvinit z pokrytectví. John Lennon tu s námi už řadu let není a vzhledem k tomu, jak složitou osobností byl, asi málokdo může říct, že skutečně rozuměl tomu, co si myslí a co říká. Za jeho průpovídkami se ukrývá mnohem pestřejší a složitější svět, jak dobře ukazuje právě celá kauza s Beatles a Ježíšem.