Zapomeňte na Sida. Johnny Thunders byl skutečnou punkovou superstar

Životní osudy Sida Viciouse a Johnnyho Thunderse mají mnoho společného. Spojovala je nejen záliba ve stejné hudbě, ale bohužel pro ně i drogová závislost, s níž se neúspěšně potýkali po zbytek svých krátkých životů. Thunders byl zároveň také Sidovým vzorem. Vlastně byl vzorem celé první generace britského punku. Jméno si udělal se skupinou New York Dolls, kde hrál na kytaru. Právě tato pekelně zmalovaná pětice ze Spojených států měla zásadní vliv na formování nového hudebního stylu a vedle zpěváka Davida Johansena poutal největší pozornost právě Thunders a jeho zběsilá kytarová hra. Ukazoval stejně starým klukům a holkám, že hudebníci nepadají z nebe, ale že se jimi může stát každý. Za všechny dobové ódy stačí zmínit Stevea Jonese ze Sex Pistols. „New York Dolls na mě měli rozhodně velkej vliv. Tehdy jsem si myslel, že Thunders je největší borec všech dob. Začal jsem přebírat některý jeho postoje, pohledy a pohyby na jevišti. Když na to teď vzpomínám, je mi trapný, jak moc jsem se ho snažil napodobovat,“ vzpomínal v dokumentu Děs a běs.

Existence New York Dolls však byla sebezničující, po skvělém prvním albu přišlo nepodařené druhé následované tvůrčími a osobními spory. Na začátku roku 1975 proto Thunders společně s bubeníkem Jerrym Nolanem upadající soubor opustil a rozhodl se začít znovu. Spojil se s dalším zvučným jménem newyorské scény Richardem Hellem. Podobně jako on už měl renomé z působení v jiné známé kapele Television, kde hrál na baskytaru a zpíval. Po neshodách se spoluzakladatelem Tomem Verlainem však odešel. Trojice odpadlíků k sobě přizvala druhého kytaristu Waltera Lureho. Dali si jméno Heartbreakers. Protože o rok později založená kapela Toma Pettyho používala stejný název, užívá se někdy pro odlišení delší pojmenování Johnny Thunders & The Heartbreakers.

Nová skupina měla na newyorské scéně takřka okamžitě úspěch. Spojení Thunders-Nolan-Hell bylo atraktivní už samo o sobě, rychle se však ukázalo, že zejména kytarový divoch Thunders a nihilista Hell se dobře doplňují v tvůrčím procesu, který dal vzniknout řadě budoucích klasik Heartbreakers. Clem Burke z kapely Blondie je označil za „punkové Beatles“ Počátky skupiny zachycuje nahraný koncert ve známém klubu CBGB ze sklonku roku 1975.

Jedna z písní – Goin‘ Steady – zároveň dobře ukazuje na kořeny jejich hudby, a to americký rokenrol z padesátých let. Ten utvářel už hudbu New York Dolls, Thunders však šel ještě víc na dřeň. Původní melodický, ale uhlazený styl tak byl v jeho podání řádně naježený, syrový a doslova napěchovaný energií. Jako zplanělý, kdysi pečlivě udržovaný, sad, který začne nést úplně nové plody. Bez velké nadsázky lze říct, že Heartbreakers byli tím nejryzejším plodem americké hudby.

Původní sestava Heartbreakers vydržela jen pár měsíců. Richardu Hellovi začalo být ve formaci znovu tvůrčí těsno a 14. května 1976 s ní odehrál poslední koncert. Pokračoval pak s vlastní formací Voidoids. Jeho odkazem zůstal dvojjediný song Love Comes In Spurts/One Track Mind. Po svém odchodu z Heartbreakers si odnesl text, nápěv a frázování skladby Love Comes In Spurts, lehce předělal její aranžmá a poté ji s úspěchem hrál ve Voidoids. Heartbreakers zase původní instrumentál opatřili novým textem a názvem One Track Mind. Je zvláštní, že právě na tomto textu se Hell vůbec nepodílel, protože tři sloky o nihilistické deziluzi ze života přesně odpovídají jeho tehdejší filozofii.

Hellovým nástupcem se stal Billy Rath. Postrádal sice jeho tvůrčí ambice, zároveň byl ale lepším baskytaristou a společně s Nolanem vytvořil silný rytmický tandem. Není bez zajímavosti, že jedním z Thundersových i Hellových přátel byl Dee Dee Ramone, o němž se proslýchalo, že kdyby už nehrál v Ramones, nejspíš by se k Heartbreakers také připojil. Jejich tvůrčí spojení mohlo dát vzniknout zajímavým písním a lze litovat, že k němu nedošlo. Heartbreakers alespoň hráli Dee Deeho a Hellovu skladbu Chinese Rocks, kterou Ramones v té době odmítali, protože pojednávala o heroinu.

Heartbreakers byli v New Yorku oblíbení, ani jejich tamější popularita se však nemohla rovnat pozdvižení, které vzbudili při své koncertní šňůře ve Velké Británii. Ostrovní země měla sice vlastní punkovou senzaci Sex Pistols, Thundersovo renomé při společném turné se jim však minimálně vyrovnalo. Pobyt ve Spojeném království také kapele konečně zajistil nahrávací smlouvu. Za oceánem o ni usilovali neúspěšně, každá nahrávací společnost měla obavy z jejich pověsti těžkých feťáků. Že neměl Thunders svou závislost pod kontrolou ostatně dokazuje historka právě z britského turné. Po jednom z koncertů prodal za pár liber svou kytaru Gretsch Joeovi Strummerovi z Clash, aby měl peníze na heroin. Pro mnoho dalších fanoušků bylo osobní setkání s jejich idolem velkým vystřízlivěním.

Vznik debutového alba nazvaného L.A.M.F. (Like A Mother F*cker) se kapele stal osudným. Samotné nahrávání proběhlo poměrně rychle, problém nastal při mixování. Jednotliví členové se nemohli shodnout, jaký zvuk by vlastně chtěli, vystřídali několik studií a nakonec se pokusili o vlastní remix. Album nakonec vyšlo v říjnu 1977. Většina recenzentů se shodla, že právě nevydařený mix ho nejvíc poškodil. Jon Savage to pro časopis Sound shrnul slovy: „Zvuk mnoha skladeb je rozmazaný, což je frustrující, když uvážíte, jak skvělé by jinak mohly být.“

Pomineme-li tuto kritiku, zůstává po L.A.M.F. skvělým albem a jeho energie stále bere dech. Kytara je bezprostřední a syrová stejně Thundersův zpěv. Johnny sice nebyl žádná pěvecká extratřída, ale do jeho hudby mu hlas skvěle zapadá. Tracklist je napěchovaný hity už od úvodní Born To Lose (též uváděné jako Born Too Loose), přes výše zmíněný Chinese Rocks a One Track Mind po Pirate Love nebo Let Go. Najde se několik slabších míst, některé písně jsou málo výrazné nebo až příliš jednoduché, podařenější kusy však desku spolehlivě utáhnou. Navrch skoro každou ze dvanácti písní zdobí Thundersova sóla i drobné vyhrávky během slok a refrénů. Johnny byl tehdy na vrcholu tvůrčích sil a ve výsledku je to znát.

Sami členové však nebyli s výsledkem spokojeni a Jerry Nolan kvůli tomu kapelu opustil. Nechal se sice přesvědčit k návratu (v mezidobí za něj zaskakoval Paul Cook ze Sex Pistols), ale Heartbreakers krátce na to činnost definitivně ukončili. Byl to neslavný konec velmi slibného ansámblu.

Johnny Thunders se tentokrát rozhodl hrát na svoje jméno. Na bývalé spoluhráče nezanevřel, objevili se na jeho debutovém albu příznačně nazvaném So Alone. Sestava při nahrávání byla opravdu hvězdná – vedle Lureho a Ratha se v ní objevili Steve Jones a Paulem Cookem Chrissie Hynde z Pretenders a Phil Lynott z irské kapely Thin Lizzy. Album pokračovalo ve stylu nastaveném Heartbreakers a dobře si udrželo jeho energii. Kvalita nového repertoáru byla kolísavá, k čemuž přispíval fakt, že Thunders často nahrával covery starých rokenrolových fláků nebo se vracel k tvorbě New York Dolls. Častěji, než studiová alba vycházely natočené koncerty jak samotného Thunderse, tak Heartbreakers, kteří se v osmdesátých letech několikrát jednorázově sešli.

Renomé samotného Thunderse však v čase upadalo. Desku Hurt Me nahrál skoro celé sám pouze s kytarou. Výsledné klidnější album mohlo tvořit zajímavý předěl v jeho diskografii, místo toho však znělo unaveně a nezajímavě. Na punkovou vlnu se vrátil roku 1985 deskou Que Sera Sera a o tři roky později ji doplnilo Copy Cats, album cover verzí hitů z padesátých a šedesátých let. Mezitím Thunders neustále koncertoval a to jak v Americe, tak v Británii.

Také jeho konec byl neslavný. 23. dubna 1991 ho našli mrtvého v hotelovém pokoji v New Orleans. Bylo mu jen 38 let. Oficiální koronerova zpráva přisoudila smrt předávkování drogami, tento závěr však dodnes provázejí pochybnosti. Dee Dee Ramone byl třeba přesvědčený, že se Johnny stal obětí feťácké party. Ta ho měla přepadnout a obrat o velké zásoby metadonu, které si opatřil, aby se „mohl držet dál od všech těch dealerů, Thundersových imitátorů a podobných zoufalců“, následně nadrogovat a zavraždit. Podle některých domněnek totiž nebylo množství drogy v Thundersově krvi smrtelné. Zato v ní byly nalezeny důkazy leukémie, což mělo vysvětlovat, proč Thunders v posledních letech života fyzicky velmi sešel. Jeho rodina usilovala o otevření případu a nové prošetření, narazila však na neochotu neworleanské policie. Předčasný odchod Johnnyho Thunderse tak dodnes zůstává zahalen nejasnostmi…