Jméno růže - nestárnoucí středověká krimi

Rok 1327. William z Baskervillu (Sean Connery) přijíždí s mladým mnichem Adsem z Melku (Christian Slater) do benediktýnského kláštera, kde se odehrávají děsivé věci. Mniši tam umírají za podivných, snad až ďábelských okolností a v okolí kláštera se pohybují kacíři. Než přijede inkvizitor Bernard Guy (F. Murray Abraham), bude třeba věc pořádně vyšetřit a zjistit, jak to ve skutečnosti vypadá s nadpřirozenem, než se celá věc vymkne kontrole.

Světový bestseller Umberta Eca Jméno růže je asi všechno možné jen ne kniha určená pro kasaštyk, přesto se v hodně odlišné podobě dostane i na filmová plátna. V roce 1980 vyšla kniha v Itálii a od té doby byla přeložena do 24 jazyků, získala řadu prestižních ocenění a prodalo se jí na 4 miliony výtisků. Jean Jacques Annaud byl zrovna v Karibiku, kde propagoval svůj aktuální film Boj o oheň, když si přečetl článek v novinách o mimořádné knize Jméno růže. Okamžitě volal svému agentovi do Paříže, aby koupil práva. Ten mu vzápětí volal, že práva byla již prodána společnosti RAI. Annaud se nenechal odbýt a řekl mu, že se tedy potřebuje osobně setkat s někým z RAI a Ecem dohromady. Za pár hodin mu zvonil telefon: „Bylo by dobré, abyste si zkrátil váš výlet.“ Annaud odjel licitovat a hlavním argumentem bylo, že má klasické vzdělání, učil se latinsky i starořecky a že teď mají jedinečnou šanci natočit působivý snímek, který může ovlivnit vzdělanost celé generace diváků a přitom zůstat obecně srozumitelný.

Annaud kontaktoval věhlasného německého producenta Bernda Eichingera, který byl projektem nadšený a díky koprodukcím a prodeji amerických práv Foxům se mohlo operovat s 16 milionovým rozpočtem, který byl v té době na Evropu skutečně enormně vysoký. Při přepočtu na inflaci se tato částka rovná třeba trhákům o Spider Manovi. Jméno růže se mohlo začít připravovat do produkce. Bernd Eichinger měl motto, že každý film, co natočí, musí být událost. O Jménu růže řekl:

Eco neměl zájem o napsání scénáře a Annaud nechal sepsat postupně patnáct verzí scénáře, než byl spokojený s výsledkem, který by se mohl točit. Intelektuál Eco však nestál nikterak o to, aby byl film prezentován jako adaptace jeho knihy, a proto se s režisérem dohodli, že použijí nikoliv obvyklé podle knihy, ale řecký termín palimpsest. Ten označuje rukopis psaný na pergamenu, který byl již dříve popsaný a staré písmo z něj bylo odstraněno. To bylo velice časté právě ve středověku, neboť pergamen byl vždy vzácný materiál. Písmo psané inkoustem proniká do hloubky pergamenu a díky chemickým analýzám a fotoreprodukcím se dají fragmenty textu správně přečíst.

Eichinger nechal projíždět své asistenty po dobu tří let přes třista klášterů v západní Evropě, než konečně objevil klášter Eberbach nedaleko Frankfurtu. Filmaři tak konečně našli prostor, kde mohli natáčet originální interiéry. Cisterciácký klášter byl postavený v roce 1145 a většina interiérů je natáčená právě tam. Exteriéry byly postaveny pod dohledem geniálního filmového výtvarníka Dante Ferretiho na kopci nedaleko Říma a byly to největší dekorace postavené v Evropě od legendární Kleopatry. (pozn. autora - U filmu Mlčení jehňátek si o něm přečtěte více).

Tvůrci věděli, že opatství hraje ve filmu naprosto zásadní roli a nechtěli jeho vizuální podobu v žádném případě podcenit. V opatství byl postaven i slavný labyrint, který má v příběhu naprosto zásadní úlohu. Obsazení snímku se neobešlo bez emocí, přestože Eichinger z pozice hlavního producenta řekl, že pro film není klíčové, zda v něm budou hrát hvězdy nebo úplní nováčci. Pro hlavní roli Williama z Baskervillu byla oslovena celá řada hvězd, z nichž nejblíže k obsazení měl Robert De Niro, ale nakonec ho filmaři odmítli, když se začal snažit zasahovat do scénáře. Eichinger chtěl obsadit Conneryho, protože věděl, že roli bez problémů zahraje. Jeho kariéra se však v té době pohybovala až na úplném dně. Conneryho agent Mike Owitz byl velmi přesvědčivý, když režisérovi dva měsíce intenzivně telefonoval:

Annaud objížděl všechna evropská divadla a nakonec svolil, že se s Connerym sejde v mnichovské kanceláři. Connery vešel dovnitř, sedl si do křesla a vzal si do ruky scénář. Podíval se do očí režisérovi a řekl: „Nech mě něco přečíst, chlapče.“ Annaud byl z herce, kterého měl zažitého jen jako Bonda, u vytržení. Najednou slyšel hlas, který mu zněl dva roky v hlavě, když si film představoval. Seběhl schody za producentem Eichingerem a řekl, že mají Baskervilla!

Patnáctiletého Slatera vybrali na základě amerického castingu a chilskou modelku Valentinu Vargas obsadil Annaud poté, co mu napsala, že je té roli ochotna obětovat všechno, stejně jako on celému filmu. Tato slova polechtala jeho ego a 22 leté dívce umožnila vstoupit do vysoko rozpočtové produkce. Odborného poradce na filmu dělal vynikající francouzský medievalista Jacques Le Goff, který dohlížel na snímek nanejvýš precizně. O tom svědčí nejenom konzultace na výpravě, ale i jeho následné fantastické práce o životě ve středověku, které oslovili odbornou i širokou veřejnost.

Kameraman snímku Tonino Delli Colli (Tenkrát na Západě) nechtěl ve filmu používat příliš mnoho světel, aby se neztratila iluze doby. V klášterech se obvykle svítilo olejovými lampami a většina světla byla přirozená. Inspiroval se tak v malbách Caravaggia, Rembrandta nebo Fra Angelica, tedy těch malířů, kteří dokonale ovládli šerosvit.

V USA film bez milosti propadl a v Evropě se stal mezinárodním hitem, který Annaudovi ale pořádně pokazil reputaci. I přes plné konto se stal synonymem pro zjednodušování a intelektuální kritika ho bez milosti odmítla jako komerčního patlala.

S odstupem času řadím Jméno růže na pomyslný Olymp historických filmů. Snímek je zábavný, chytrý, skvěle zahraný a přitom balancuje na hraně reality a fikce tak, že nikdy nesklouzne do viditelného bludu, prostě něco, o čem se sérii Šifra mistra Leonarda může nechat jenom zdát.

A jak se filmu dařilo v Československu? Máma mi vyprávěla, že když byla premiéra filmu, tak se táhla na Václaváku fronta od pokladny Lucerny až ke koni. Lidi ten film toužili vidět. Navštívilo ho 2,4 milionu platících diváků! Komunisti byli z filmu nadšení. Podle Rudého práva, Záběru a Kina režisér Jean-Jacques Annaud vykreslil středověkou církev v celé její bezohlednosti, mocichtivosti a dogmatismu. Postava fanatického inkvizitora Bernarda Guiho sloužila jako ideální ukázka zvrácenosti náboženských institucí.

Drobné výtky se objevovaly spíše z uměleckého hlediska, kdy kritici obeznámení s knižní předlohou Umberta Eca poukazovali na to, že film poněkud zjednodušil hluboké filozofické, sémiotické a teologické debaty ve prospěch klasického hollywoodského detektivního thrilleru. Z pozice filmaře toto samozřejmě neobstojí a smekám svůj pomyslný klobouk před genialitou Annauda a Eichengera a nesobectvím moudrého italského myslitele Eca, že s natáčením souhlasil. Filmařům se totiž skutečně podařilo přilákat už několik generací ke středověkému člověku, mystice, umění a životnímu stylu.

poslechněte si podcast Jméno růže namluvený autorem článku Ondřejem Slaninou, a nikoli chladným strojem AI

TVŮRCI, HERCI, FORMÁTY:

Der Name der Rose, SRN/ Francie /Itálie 1986 režie: Jean Jacques Annaud, scénář: Andrew Birkin, Gerard Brach, Howard Franklin, Alain Godard podle stejnojmenného románu Umberta Eca, kamera: Tonino Delli Colli, hudba: James Horner, střih: Jane Seitz, hrají: Sean Connery, Christian Slater, Michael Lonsdale, F. Murray Abraham, Ron Perlman

130 minut, 35 mm a 70 mm,1.85:1, barevný

Cézar za nejlepší zahraniční film, Donatellův David za nejlepší kameru, kostýmy, produkci, výpravu a René Clair Award pro Jeana Jacques Annauda, Německé filmové ceny – mimořádný individuální výkon pro herce (Sean Connery), mimořádný individuální výkon pro autora výpravy (Dante Ferreti)

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ:

SCHNEIDER, Steven Jay, ed. 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. Praha: Volvox Globator, 2011. ISBN 978-80-7207-843-1