Skandál na saském dvoře: útěk korunní princezny Luise von Österreich-Toskana

Princezna Luise von Österreich-Toskana se narodila 2. září 1870 jako druhé dítě posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské.

Stejně jako její sourozenci trávila i Luisa v dětství většinu času s chůvou. Matka Alice byla silně věřící a ke svým dětem chladná a odtažitá. Otec byl velmi zaměstnaný, ale vzácné chvíle volna rád trávil ve společnosti dětí, které velmi miloval. Denní režim dětí byl na dnešní poměry přísný a vždy přesně naplánovaný. Děti mohli rodiče vidět pouze půl hodiny denně. Příliš se dětem přizpůsobovat či je dokonce rozmazlovat bylo nepřípustné. Důsledně se vyžadovalo bezvadné chování, děti se směly stýkat pouze se sobě rovnými a od okolního světa byly víceméně drženy stranou.

Luisa byla přitažlivá, inteligentní a na svou dobu vzdělaná žena, ale také zhýčkaná přepychem, svéhlavá a jen těžko snášela jakákoli omezení. V šestnácti letech prohlásila, že nevěří v Boha, přestane chodit na mše a sama si vybere manžela. V sedmnácti letech již Luisa přitahovala pozornost potenciálních ženichů. Ani princ Petr Sasko-Kobursko-Gothajský, ani kníže Ferdinand I. Bulharský ji však nezaujal. V létě roku 1887 se na zámku v Pillnitz seznámila se saským princem Fridrichem Augustem.

Dne 21. listopadu 1891 se ve Vídni konala okázalá svatba. Luisa poté následovala manžela do jeho rodných Drážďan. Manželům se v krátkém časovém odstupu narodilo šest dětí, přičemž dcera Marie Karola zemřela při porodu. Svérázná princezna odmítala dodržovat přísná dvorská pravidla a na drážďanském královském dvoře nikdy nezapadla. Postupem času se proto začaly šířit zvěsti o jejích mimomanželských vztazích.

Luisin manžel byl často mimo dvůr a o svou ženu se příliš nestaral. O to více se o ni zajímal král Georg, Luisin tchán, který k ní od počátku přistupoval kriticky. Svou snachu nechal sledovat tajnou policií. Ta v roce 1902 zachytila telegram, který Luisa zaslala svému milenci, učiteli svých dětí Andrému Gironovi. Po odhalení byl Giron okamžitě propuštěn a král Georg Luise pohrozil doživotním umístěním do ústavu pro choromyslné. Přestože skandální aféra vztahy s manželovou rodinou ještě zhoršila, nemínila korunní princezna kontakty s Gironem přerušit.

Když 9. prosince 1902 saská korunní princezna opustila Drážďany a vydala se hledat podporu u rodičů do Salcburku, byla opět těhotná. Tam se jí však dostalo chladného přijetí. Rodiče považovali její obavy z internace za pouhé výplody fantazie a trvali na tom, aby se vrátila ke svému manželovi. V Drážďanech se mezitím domnívali, že odjela na zotavenou. V Salcburku se Luisa setkala se svým starším bratrem, arcivévodou Leopoldem Ferdinandem, který tehdy žil v zakázaném vztahu s prostitutkou Vilemínou Adamovičovou.

Sourozenci si byli od dětství velmi blízcí a oba se nacházeli v obtížné životní situaci. Chtěli pokračovat ve vztazích, které jim jejich rodiny zakazovaly, a společně proto dospěli k rozhodnutí, že jediným východiskem je útěk. Večer 13. prosince 1902 si v rychlosti zabalili věci a v noci tajně opustili Salcburk. Z nedalekého Halleinu se vlakem dostali do Bischofshofenu a odtud pokračovali do Curychu. Následující den se přesunuli do Ženevy, kde se k nim přidali Adamovičová a Giron.

Přestože rodiče ještě téže noci zjistili, že sourozenci utekli, byli natolik rozrušeni, že nic nepodnikli. V následujících dnech se o útěku dozvěděla královská rodina v Drážďanech i císař František Josef ve Vídni. Za uprchlíky byli vysláni císařští detektivové, kteří je po několika dnech vypátrali v Ženevě.

Dne 19. prosince bylo s konečnou platností potvrzeno, že saská korunní princezna uprchla se svým milencem. Drážďanský i salcburský dvůr se až do poslední chvíle pokoušely zamezit skandálu a do hotelu, kde uprchlíci pobývali, přicházely telegramy vyzývající princeznu k návratu. Nejvíce znepokojený byl Luisin manžel princ Fridrich, který jako jeden z mála neměl o milostné aféře své ženy nejmenší tušení.

V Drážďanech byl již 30. prosince na příkaz krále Georga svolán zvláštní soudní tribunál, který měl rozhodnout o ukončení manželství vinou princezny. Její vztah s Andrém Gironem nakonec neměl dlouhého trvání a skončil ještě před vynesením rozsudku. Papež rozvod schválil a manželství bylo dne 11. února 1903 rozvedeno. Přestože po rozvodu měla Luisa právo znovu užívat své dívčí jméno, císař František Josef I. to nedovolil, zbavil ji veškerých práv arcivévodkyně a nařídil vyškrtnout její jméno z rodokmenu. Habsburská rodina ji zavrhla.

Saský král Georg přiznal bývalé snaše roční apanáž ve výši 30 000 marek a titul hraběnky Montignoso výměnou za slib, že nikdy nevstoupí na území Saska a děti přenechá do výhradní péče jejich otce. Fridrich August se už nikdy neoženil.

Dne 4. května 1903 porodila Luisa v Ženevě dceru Annu Moniku Piu. Ta byla úředně uznána jako dcera Fridricha Augusta, ačkoli i on sám věděl, že biologickým otcem byl André Giron. Saský princ formálně převzal otcovství, aby zabránil dalšímu skandálu, a dočasně dovolil své bývalé manželce ponechat si dceru u sebe.

Krátce před Vánocemi roku 1904 se Luisa pokusila dostat do drážďanského Taschenbergského paláce, aby znovu spatřila své děti. Doprovázel ji její nový milenec, hrabě Carlo Guiccardi. Oba byli zadrženi policií a ze země vyhoštěni.

Koncem prosince 1906 se Luisa ve Florencii seznámila s o třináct let mladším skladatelem Enricem Tosellim a dne 25. září 1907 se za něj provdala. Následkem toho jí první manžel, nyní saský král Fridrich August I., nařídil přivést princeznu Annu Moniku Piu ke dvoru do Drážďan. Luisa souhlasila až po navýšení roční doživotní renty z 30 000 na 40 000 marek. Dne 7. května 1908 se manželům narodil syn Filiberto. Ještě téhož roku se však ve vztahu objevily problémy, roku 1911 se Luisa odstěhovala a v roce 1912 bylo manželství rozvedeno. Společného syna opět ponechala otci.

Poté se Luisa natrvalo usadila v Bruselu. Tam žila bezstarostně díky štědré doživotní rentě svého prvního manžela až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918. Po abdikaci saského krále a poválečné inflaci ji finančně podporovali synové Friedrich Christian a Ernst Heinrich. Vyplácení renty definitivně skončilo roku 1944. Aby si zajistila alespoň základní obživu, prodávala na ulici květiny a drobné zboží.

Bývalá korunní princezna zemřela ve věku 77 let dne 23. března 1947 v naprosté chudobě, zapomenutá a osamělá v levném bruselském hotelu.

Ve svých pamětech viděla Luisa sama sebe především jako oběť. O svém prvním manželovi psala s pohrdáním. Líčila ho jako dobrosrdečného, ale nudného a prostoduchého muže, zatímco vlastní životní rozhodnutí omlouvala tíhou osudu. Střídala pochybné známosti, selhala jako matka, ale odpovědnost za následky svých činů si nikdy nepřipustila.

Příště: Duševní choroby Habsburské dynastie: Jana I. Kastilská

Zdroj: