Článek
Mechanický předchůdce moderní signalizace fungoval na svítiplyn a jeho krátká historie skončila v lednu 1869 silnou explozí přímo před budovou britského parlamentu.
Moderní městskou dopravu si bez světelné signalizace neumíme představit. Spojujeme si ji s elektřinou, přesnými časovými intervaly a počítačovými systémy, které reagují na hustotu provozu. První dopravní semafor na světě však fungoval na zcela odlišném principu a vznikl v době, kdy automobily ještě vůbec neexistovaly.
V prosinci roku 1868 byl instalován v Londýně na křižovatce ulic Bridge Street a Great George Street poblíž Westminsterského paláce. Hlavním důvodem nebyla snaha zrychlit průjezd vozidel, ale potřeba zajistit bezpečný přechod pro chodce a poslance britského parlamentu přes silnici, která byla tehdy permanentně ucpaná stovkami koňských povozů, kočárů a spěchajících lidí.
Zařízení navrhl železniční inženýr John Peake Knight, který se inspiroval tehdejšími mechanickými návěstidly používanými na železnici. Konstrukci tvořil vysoký železný sloup s otočnými rameny. Pokud byla ramena ve vodorovné poloze, znamenalo to povel „stop“, zatímco sklonění ramen v úhlu 45 stupňů signalizovalo řidičům povel „pozor“.
Protože byl tehdejší Londýn pověstný hustou mlhou a provoz probíhal i po setmění, byl vrchol sloupu osazen otočnou plynovou lucernou s červeným a zeleným sklem. Celý systém neměl žádnou automatizaci, program ani senzory – u paty sloupu stál po celou dobu policista, který ramena a lucernu ovládal ručně pomocí pák.
Zpočátku byl experiment hodnocen velmi úspěšně, protože viditelné signály dokázaly chaotickou dopravu před parlamentem efektivně usměrnit. Provoz tohoto mechanického semaforu však trval pouhých několik týdnů.
Zařízení bylo napájeno svítiplynem z potrubí vedeného pod ulicí. Dne 2. ledna 1869 došlo kvůli netěsnosti v rozvodech k masivnímu úniku plynu do dutého vnitřku sloupu a následné jiskře, která způsobila silnou explozi. Výbuch lucernu kompletně zničil a padající trosky vážně zranily sloužícího policistu, který systém zrovna obsluhoval.
Tento incident britské úřady natolik odradil, že byl projekt okamžitě zrušen, zničený semafor byl odstraněn a od jakýchkoliv dalších pokusů o řízení městské dopravy pomocí světel se v Evropě na několik desetiletí zcela ustoupilo.
Myšlenka se vrátila na scénu až na začátku 20. století ve Spojených státech, kde rapidní nárůst automobilů typu Ford model T vytvořil neúnosnou situaci na křižovatkách. Technika se však mezitím zásadně změnila – nebezpečný plyn definitivně nahradila elektřina a v roce 1914 byl v americkém Clevelandu spuštěn první bezpečný elektrický semafor.
Až tedy příště budete nervózně čekat na červené, můžete si vzpomenout, že moderní semafory vás sice občas zdrží, ale na rozdíl od svého londýnského předchůdce vám alespoň nehrozí výbuchem.
Použité zdroje:
- Wired – Podrobná historie prvního londýnského semaforu a technologický vývoj dopravní signalizace
- The Institution of Mechanical Engineers (IMechE) – Životopis inženýra Johna Peake Knighta a technické nákresy plynového návěstidla z roku 1868
