Článek
Léto roku 1895 bylo v Anglii velice horké. Nikomu nepřišlo divné, že bratři Coombesovi, třináctiletý Robert a dvanáctiletý Nathaniel, se většinu času poflakovali bezprizorně po ulicích. Ne, že by měli prázdniny, v té době se školní docházka ukončovala v 11 letech, a třináctiletý Robert pracoval jako přístavní dělník. Lidé prostě předpokládali, že má dovolenou a užívá si slunečného počasí se svým doposud nezaměstnaným mladším bratrem.
Dětství a postižení
Robert se narodil po náročném porodu, po kterém mu zůstala deformace lebky od porodních kleští. Spekuluje se, že za jeho pozdějším zločinem stálo poškození mozku. Ať už to bylo jakkoliv, rodiče se mu i jeho mladšímu bratrovi snažili dopřát co nejlepší start do života. Pocházeli z chudých poměrů a zpočátku bydleli v průmyslovém Liverpoolu, kde jeho otec, Robert Coombes starší, pracoval jako řezník. Později se Robertovi staršímu podařilo sehnat lepší práci - stal se námořník na zaoceánských platbách a rodinu tak často na několik měsíců opouštěl. Zato však rodina měla prostředky na to, přestěhovat se do Londýna. Samozřejmě bydleli v pronájmu, v chudinské čtvrti.
Robert mladší byl navzdory obavám z možného postižení po porodu ve škole nadaným žákem, měl však problémy s pozorností a chováním. Často byl ve škole drzý a v okolí neměl moc dobrou pověst, přestože jeho rodiče byli oba pracovití a spořádaní občané. Zvláště jejich matka Emily byla popisována jako obětavá žena v domácnosti. Výchova obou chlapců ale byla náročná, a i mladší Nathaniel měl výchovné problémy. Oba často lhali a byli fascinovaní vraždami Jacka Rozparovače, které se odehrály v okolí jejich domu. Robert zvlášť byl posedlý příběhy vrahů, dokonce se mu podařilo dostat se několikrát do soudních síní a fascinovaně sledoval soudní procesy s vrahy.
Léto 1895
V červenci 1895 se otec Robert chystal na dlouhou platbu. Nechal tedy doma manželku se syny jako obvykle, a k tomu dostatek peněz na nájem (tehdy se platil každý týden) a potraviny. Netušil, že se s ní už nikdy neuvidí. Robert mladší si totiž týden před tím koupil nůž, který nosil stále s sebou.
V noci 6. července otec odjel, a hned následující den, 7. července, došlo k vraždě. Mladší z bratrů, Nathaniel, byl přistižen při krádeži jídla. Emily, jeho matka, ho proto potrestala a dostal výprask. Postěžoval si bratrovi a řekl mu tu památnou větu, že by ji nejradši zabil. Robert se jen usmál. Věděl, že tohle přání mu rád splní.
Když všichni v domě usnuli, vplížil se potichu do ložnice ke spící matce a dvěma ranami ji bodnul do srdce. Ráno se pochlubil bráškovi, který mu ovšem nevěřil. Musel se přesvědčit na vlastní oči. Když vešli do pokoje, Emily ležela v tratolišti krve na posteli, a ještě stále slabě naříkala. Kluci si však z toho nic nedělali, přikryli jí obličej polštářem a dál dělali jakoby nic. Peníze od otce rychle utratili za sázky, domů si vodili i kamaráda, a když neměli na nájem, žebrali u sousedů. Ti začali být podezřívaví, ale Robert jim vysvětlil, že jejich bohatá tetička zemřela, a máma musela narychlo odcestovat. Sousedé byli zvyklí, že Emily často navštěvovala sestru a chlapci zůstávali doma samotní. Navíc se nedaleko chudinské čtvrti, kde rodina žila, nacházela skládka a pole, které se zrovna pohnojilo. Nikomu tedy nepřišel podezřelý ani zápach, který se v okolí domu šířil.
Dopadení
Příbuzným však začalo být opravdu podezřelé, že o Emily nemají žádné zprávy. Po Emily se několikrát ptala jejich teta. Robert však vždycky řekl, že odcestovala, nebo je na návštěvě u přátel. Teta se však odbýt nenechala a 17. července společně se synem, bratrancem Roberta a Nathaniela, a kamarádkou, vtrhla do domu. Našla chlapce, jak společně s kamarádem nezúčastněně hrají karty. I přes opětovné ujištění, že je jejich máma jenom na návštěvě a že ji za ní můžou přivést, chlapcům nevěřila. Vešla nahoru do ložnice, kde našla rozkládající se mrtvolu Emily.
Přivolaný policejní inspektor vyslýchal Roberta. Nikoho zpočátku nenapadlo, že by mohl být vrahem, bylo to tak nepravděpodobné. Opak byl ale pravdou, a Robert se po otázce, proč nenahlásil, že je jeho matka mrtvá, k vraždě dobrovolně přiznal. Robert i jeho kamarád byli zatčeni, zatímco Nathaniel prchl a byl zadržen až o několik dní později.
Soudní proces a trest
Robert nebyl souzen jako mladistvý, ale jako dospělý, přestože podle tehdejších zákonů byl do 14 let dítětem. Byl smířený s tím, že dostane oprátku, dokonce prohlásil, že je mu to jedno, hlavně když předtím dostane snídani. V soudní síni se choval nepatřičně, hystericky se smál, vyplazoval jazyk na soudce i policisty, a poznámkami narušoval soudní líčení. Nathaniel naopak plakal, a podal svědectví o tom, co se toho dne událo.
Robert nakonec oprátku nedostal – z důvodu šílenství ho čekalo 13 let ve vězení. Ty si také odpykal a ve 30 letech byl propuštěn. Nathaniel s jejich kamarádem byli osvobozeni.
Život poté
Robert po propuštění z vězení emigroval do Austrálie, kam už se přestěhoval i Nathaniel.
Kdo čekal, že se stal protřelým kriminálníkem, je na omylu. Do první světové války narukoval dobrovolně a byl vyznamenán za statečnost, když zachránil život několika dalších vojáků. Zbytek života strávil naprosto nenápadně – neoženil se a farmařil. Ke konci života pak adoptoval syna. Chlapec se do jeho péče dostal dobrovolně - jeho vlastní rodiče ho týrali, zatímco Robert se k němu choval podle všeho opravdu hezky. Robert zemřel v 64 letech poté, co pro adoptivního syna naspořil značné jmění.
Zdroje:
Archiv Londýnského kriminálního soudu: https://www.oldbaileyonline.org/browse.jsp?div=t18950909-720
Hystoric mysteries: https://www.historicmysteries.com/robert-coombes/
