Článek
Bez gardedámy ani krok
Viktoriánská morálka byla velmi přísná, hodnota dívky před sňatkem se určovala striktně podle výše věna a její pověsti. Bylo proto nutné, aby nebyla nikdy viděna ve společnosti muže sama. K tomuto účelu sloužily gardedámy – většinou vdané příbuzné. Neměly za úkol jen bedlivě sledovat, zda přísná pravidla společenské etikety nejsou porušována. Musely mít samy natolik bezúhonnou pověst, že jejich svědectví mohlo vyvrátit stín jakéhokoliv podezření. Bylo tedy nutné gardedámu pečlivě vybírat.
Společensky nepřijatelné byl už pouhý „příliš dlouhý“ pohled do očí. Proto bylo nutné vyvinout si vlastní jazyk, kterým se dal projevit zájem či nezájem při letmém setkání. Dámy takto jednoduše využívaly vějíře – pokud se dáma začala v přítomnosti mládence rychle ovívat, značilo to zájem. Pokud se ale ovívala jen pomalu, neměl u ní šanci.
Květomluva
Největší komunikační kanál ale byla květomluva – květiny posílali nejen muži ženám, ale i naopak. Každý ví, že rudá růže znamená lásku, ale zpráv, které bylo možné takto odeslat, bylo mnoho. Například fialka znamenala věrnost, a kopretiny pravou lásku. Pokud jedna ze stran poslala vlčí mák, znamenalo to, že už je zadaná. Kosatec znamenal, že si přeje dostat dopis, a zvoneček to, že dopis už dorazil. Větvička túje značila jen přátelský zájem, klejicha nebo hrachor značily, že už se nechce dále scházet. Nikdo určitě nestál o to, aby dostal květ muškátu – ten totiž znamenal, že si o něm odesilatel myslí, že je hlupák. Levandule značila nedůvěru, azalka varovala před nebezpečím.
Záleželo také na barvě květu, nejenom na typu květiny. Zatímco bílý karafiát značil oddanou lásku, žlutý karafiát pravý opak – znechucení. Stejně tak bílá lilie znamenala nevinný, platonický obdiv, oranžová sálala k příjemci nenávist.
Největší symboliku měly samozřejmě růže – královny květin. Bílá růže značila nevinnost a začátek něčeho nového, žlutá růže znamenala žárlivost či nevěru. Růžová růže znamenala něhu, rudá růže byla samozřejmě vyjádřením lásky. Ovšem pozor- tmavě rudá růže značila, že osoba, kterou odesilatel miluje, zemřela, a stále pro ni truchlí. A pozor, pokud by květina dárce obdarovanému předal stopkou vzhůru, znamenalo by to, že je význam opačný.
Milostné dopisy
Mladí lidé byli ovlivněni milostnými romány, které v té době nabývaly na velké popularitě. Hojně se vydávala díla sester Brontëových či Jane Austenové, ale i velmi peprná díla Gustave Flauberta, Thomase Hardyho či Hanryho Jamese. Lidé, svázaní přísnou náboženskou morálkou, měli koneckonců city stejné jako dnes. A jelikož nebylo možné je vyjádřit tak jednoduše slovy, o to jiskrnější byly ony milostné dopisy.
Populární bylo citovat úryvky z oněch literárních děl, nebo popustit uzdu fantazii. Hotová věda pak bylo dopis složit tak, aby nešel zvnějšku přečíst za žádných okolností, i při prosvícení. Šlo o hodně – pokud by se podařilo lechtivý dopis nalézt, reputace mladé pisatelky (či i jen příjemkyně) byla nenávratně poničena a celá rodina by měla společenskou ostudu. Dopisy se tedy skládaly jako origami, případně byly zabaleny do jiného, fádnějšího dokumentu.
Záleželo nejen na obsahu, ale i úpravě – čím zdobnější písmo, tím více se mělo za to, že se pisatel snažil zaujmout a dal si záležet. Důležité také bylo neudělat kaňku – to by značilo silné rozrušení.
Námluvy a zásnuby
A jak tedy probíhalo seznamování? Náš hypotetický pár se seznámil ve společnosti, za přísného dohledu gardedámy si vyměnili pár slov, případně si spolu zatančili. Následně spolu komunikovali oboustranným zasíláním květin, a milostných dopisů. Mladý muž pak mohl za dívkou zajít na čaj o páté – pod dohledem gardedámy a celé rodiny. A pak už přišla na řadu žádost o ruku. Žádná velká romantika v tom už nebyla – bylo nutné získat otcovský souhlas, tudíž se dopodrobna probíraly majetkové poměry obou stran. Vyjednávala se výše věna, které sloužilo jako zajištění nevěsty, a zároveň jako „investice“ pro ženicha. Obvykle se sepisovaly podrobné předmanželské smlouvy. A prsten s diamantem? Ten se nekonal – marketingové kampaně na podporu jejich prodeje přišly až ve 20. století.
Zdroje:
Květomluva: iowa State University https://hortnews.extension.iastate.edu/flowers-and-their-meanings-language-flowers
Web o viktoriánské éře: https://victorian-era.org/victorian-era-courtship-rules-and-marriage.html
Fragrance X: https://www.fragrancex.com/fragrance-information/fashion-and-courtship-in-the-victorian-era.html
