Znepokojující fotografie s duchy v 19. století vyděsily veřejnost. Věřila jim i první dáma

Celý příběh začal v roce 1961. Amatérský fotograf William H. Mumler právě v temné komoře vyvolal svůj autoportrét, na kterém ale vedle něj byl i někdo další – jeho sestřenice, která zemřela před více než 12 lety. Její rysy byly dobře patrné v pozadí, přestože byla pouze bledá a průsvitná. Dalo by se říct, že právě vyfotografoval ducha. Amatérský fotograf na nadpřirozeno nevěřil, a tak usoudil, že při vyvolávání fotografie udělal chybu. Fotografii si nechal jako kuriozitu a ukazoval ji svým přátelům k pobavení.

Majitelka fotografického studia, Hannah Greenová, to ale viděla jinak. Považovala se za médium a komunikací se zesnulými si vydělávala na živobytí. Začala Mumlera přesvědčovat, že se nejedná o chybu, ale o důkaz toho, že duchové existují v našem světě. Chtěla, aby Mumler fotografii publikoval a využil svého talentu. A ten, i když nerad, svolil. Možná v tom hrálo roli i to, že se jednalo o jeho budoucí manželku.

Jestli stála za jejím odhodláním využít fotografie s duchy opravdová víra v nadpřirozeno nebo touha po bohatství, to si můžeme jen domýšlet. Každopádně si nemohla pro nové podnikání vybrat lepší dobu. Amerika byla krátce po občanské válce, a mnoho lidí v ní přišlo o své blízké. Hledali útěchu v tom, že jsou stále s nimi, a že je jejich duše stále doprovází a ochraňují.

Navíc se jednalo o dobu velkých zvratů. Bylo prokázáno, že i to, co je oku neviditelné, může existovat, jak dokázaly nové vědecké objevy. Byla to koneckonců doba využití elektřiny, vynálezu telegrafu a Louis Pasteur prokázal, že existují mikroby, které okem nevidíme. Proč by tedy měla věda pochybovat o tom, že fotoaparáty dokáží zachytit duchy, které lidské oko nevidí?

Zpráva o muži, který dokáže vyfotografovat duchy, se rychle rozkřikla. Do Bostonu, odkud Mumler pocházel, přijel redaktor deníku zabývající se nadpřirozenem z New Yorku. Ve výsledné reportáži pak popsal, že i se svědky spatřili, jak Mumler vytvořil snímky dvou dobrovolníků. Na jednom z nich byl duch, na druhém ne. Mumler nikdy nemohl garantovat, že se duchové v seanci objeví a podaří se je vyfotografovat. Následně vyfotil i redaktora, který obrázek sám vyvolal. A nebylo pochyb. Na snímku se objevil duch, přestože nikdo jiný v místnosti nebyl a všechno vybavení bylo několikrát překontrolováno.

Článek vyvolal hotovou senzaci a podnikání manželů Mumlerových se solidně rozjelo. Z celé země přijížděli zájemci, kteří se chtěli setkat se zemřelými rodinnými příslušníky. A za 10 dolarů (což byla v té době skandální sazba za fotografii) jim bylo vyhověno. Hannah fungovala jako médium, které mělo duchy vyvolávat, a William fotografoval. Pokud se člověk nemohl do Bostonu (a později do New Yorku, kde se pro velký úspěch rodina přestěhovala) sám dopravit, bylo možné objednat si „duchy na dobírku“. V dopise dorazil popis zesnulých, se kterými se chtěl pozůstalý setkat, manželé provedli seanci a vyfotografovali je. Následně fotografie duchů (a nebo také bez duchů) odeslali poštou.

S úspěchem a slávou však dorazily i pochybnosti. Mnoho lidí se nesetkalo s duchy svých příbuzných, ale s náhodnými duchy, které se podařilo vyvolat a zachytit. Když pak lidé své snímky porovnávali, zjistili, že na mnoha z nich se objevují stále a tytéž osoby. Jistě, mohlo jít o náhodu. Možná to byli duchové zemřelých, kteří pobývali v okolí, a tak se před fotoaparátem vyskytovali nejčastěji. Když však začali lidé fotografie „duchů“ identifikovat jako žijící osoby ze svého sousedství, kteří se nechali v Mumlerově studiu vyfotografovat, bylo jasno. William H. Mumler byl zatčen a obviněn z podvodu.

Soudní líčení s Mumlerem se konalo v roce 1869. Ten přišel dobře „vyzbrojen“ – na jeho straně stál celý tým zkušených právníků. Byl obviněn z podvodu a falšování, a proti němu byl vypracován seznam způsobů, jakým by bylo možné fotografie s duchy vytvořit. Jeho právní tým se však odbýt nenechal – tvrdili, že nebylo prokázáno, jakým způsobem fotografie vznikly, a že to, že by bylo možné fotografie pořídit i bez duchů neprokazuje, že na Mumlerových snímcích duchové nejsou. Porota jim dala za pravdu a Mumler tak byl zproštěn veškerých obvinění.

Svobody si však moc neužil – jeho pověst byla natolik pošramocená, že se musel vrátit zpátky do Bostonu, kde o několik let později, v roce 1884, také zemřel. Přesto mu však někteří zákazníci zůstali věrní. Chtěli prostě poslední útěchu o tom, že jejich milovaní jsou s nimi stále i po smrti. Mezi nimi právě i bývalá první dáma a vdova po prezidentu Lincolnovi. A tak mohl vzniknout i onen legendární snímek.

Internetový magazín NewYorker: https://www.newyorker.com/culture/photo-booth/photographer-who-claimed-to-capture-abraham-lincoln-ghost

History.com: https://www.history.com/news/spirit-photography-civil-war-william-mumler

Getty Edu: https://www.getty.edu/news/the-man-who-photographed-ghosts/