Článek
Beneš však nebral Sovětský svaz jako reálnou hrozbu pro Československo a úzce spolupracoval se Stalinem, který následně vyžadoval po Benešovi přerušení styků s polskou exilovou vládou. Benešovy kroky vyústily v komunistický převrat v únoru 1948 a nereálná hrozba pro Československo se stala reálnou v srpnu 1968 invazí vojsk Varšavské smlouvy.
Mapa zamýšlené Polsko-Československé konfederace
Jednání mezi vládami začala v roce 1939, když československou exilovou vládou oslovil polský premiér generál Sikorski. Mnoho českých politiků myšlenku konfederace podporovala, např. předseda vlády Milan Hodža nebo Jan Masaryk. Benešův přístup ke konfederaci byl zdrženlivější. Jeho hlavní priorita bylo získání československého území, o které přišlo po Mnichovské dohodě. Naopak polská vláda zastávala názor, že území polské národnosti - Zaolší - by měla po válce zůstat součástí Polska. Také polská vláda podporovala maďarské územní nároky.
Beneš se obával, že by exilové vlády jednaly za jeho zády, a tak naoko podporoval vznik konfederace. Následně myšlenka získala podporu Velké Británie i USA. Mnohé Benešovy kroky vedly k úmyslnému prodlužování jednání. Takto dokázal odložit prohlášení o vzniku polsko-československé konfederace o tři roky. Beneš navíc předával tajné dokumenty o jednáních s Polskem Stalinovi a ujišťoval ho, že jedná v nejlepším zájmu československo-sovětských vztahů. Stalin považoval vytvoření federace za hrozbu pro svou plánovanou sféru vlivu.
Stalin tak vyvíjel tlak na Beneše pod příslibem spojenectví a územních záruk. Po porážkách německých vojsk v SSSR spojenectví mezi Benešem a Stalinem výrazně zesílilo. Nakonec se jednání s polskou vládou zastavilo až do doby, než obdrží československá vláda svolení od Sovětského svazu. To vyústilo k úplnému přerušení styků mezi československou a polskou vládou v únoru 1943 a opuštění od myšlenky konfederace, neboť mohla být považována za nepřátelskou vůči Sovětskému svazu.
Krátce poté Polsko přerušilo diplomatické styky se Sovětským svazem. Beneš se mezitím zaměřoval na úsilí o československo-sovětské spojenectví. V prosinci 1943 podepsal Beneš v Moskvě dohodu o spojenectví. Beneš natolik věřil spojenectvím se Stalinem, že Sovětský svaz nepovažoval za hrozbu pro Československo ani Polsko. Československo nakonec získalo ztracené území po Mnichovské dohodě, avšak Stalin sliby o územní celistvosti Československa nedodržel a pod nátlakem na Beneše odtrhl území Podkarpatské Rusi k SSSR.
Nicméně od roku 1948 Československo i Polsko mělo již jen formální nezávislost, jelikož obě země se staly součástí východního bloku sovětské sféry vlivu. Beneš se po válce stal opět československým prezidentem. Umírá krátce poté, co byl po komunistickém převratu přinucen se stáhnout z politiky.
Zdroje:
https://www.vhu.cz/exhibit/edvard-benes-a-wladyslaw-sikorski-v-britskem-exilu/
https://www.wikiwand.com/cs/Polsko-%C4%8Deskoslovensk%C3%A1_konfederace
https://svethospodarstvi.cz/komentare/polsko-pokukuje-po-konfederaci-s-ukrajinou-neni-to-poprve/
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/historie-vznik-a-zanik-planu-na-ceskoslovensko-polskou-federaci.A220626_205919_p_spolecnost_nef
