Článek
V chladných měsících roku, kdy nás s železnou pravidelností postihují chřipkové epidemie, je žádoucí podpořit imunitní systém. Naši předkové k tomu často používali dary z přírody, mezi něž patří i křen, který obsahuje více vitamínu C než citrusové plody, má antibakteriální a protiplísňové účinky a využívá se i jako přírodní antibiotikum.
Oblíbená rostlina našich prababiček
Křen selský (Armoracia rusticana) je obecně známá vytrvalá bylina s mohutným kořenem, která pochází z jihovýchodní Evropy. Jeho léčivé vlastnosti dobře znali již staří Slované, což dokládají zmínky ve starých kronikách. Dříve se pěstoval snad na každé venkovské zahrádce, ale v dnešní době, kdy řada lidí preferuje okrasné zahrady, tomu tak již není. Rychle se rozrůstající rostlina s velkou růžicí listů příliš parády nenadělá, a pro kořen křenu si tak téměř všichni raději zajdou do supermarketu, kde je běžně dostupný.
Bývali jsme křenovou velmocí
Český křen má nezaměnitelnou, velmi výraznou ostrou chuť, ale v obchodě si jej nejspíš nekoupíte. Naprostá většina křenu se k nám v současnosti dováží ze zahraničí, ačkoliv v minulosti tomu tak nebylo. Již v 17. století se v Malíně u Kutné Hory začalo s pěstováním jedinečné odrůdy, která byla, a doposud je, velmi žádaná. Zdejšímu vyhlášené křenu se říká „Malínský“, vyniká ostrou a zároveň sladkou chutí.
Ve Sborníku hospodářském z roku 1873 se o něm dočteme: „Malínský křen však evropské pověsti požívá - a to vším právem. Nebo žádné z výše jmenovaných míst nepodává křenu, v němž sladkost, vůně a příjemná čpavost v takovém souměru nalézaly se, jako v křeně malínském. Bavorský a hradecký křen vyniká sice sladkostí, nemá ale ani vůně ani čpavosti, kdežto pruský příjemné chuti postrádá.“
Na přelomu 19. a 20. století se naše země pak stala doslova "křenovou velmocí “. Po celá desetiletí se křen těšil velké oblibě také v tehdejším Československu. Ve velkém se pěstoval na polích, a to především v Polabí, na Kutnohorsku a Čáslavsku. Postupně však jeho produkce stále klesala a nahradily ho jiné plodiny. Naštěstí se dnes našli mezi zemědělci nadšenci, například v Hostíně u Vojkovic na Mělnicku, kteří úspěšně navázali na naši dávnou tradici pěstování křenu selského, a nyní ho dodávají na český trh.
Křen selský
V obsahu vitamínu C porazí i citrón
Původně se křen v lidovém léčitelství používal zejména zevně. Nastrouhaný kořen se přikládal na omrzliny, a dodnes jsou známé i takzvané „křenové placky“, které ulevují kloubům postiženým revmatismem. Svým pacientům je „ordinoval“ třeba náš vyhlášený léčitel páter František Ferda. Placky se přikládaly na postižené místo, předem potřené máslem či sádlem (aby se na kůži nevytvořily puchýře) na dobu 20 minut. Tím došlo k silnému prokrvení a následně i ke zmírnění nebo vymizení bolestí.
Později se z křenu stal také účinný pomocník v boji proti nachlazení a chřipce, neboť obsahuje až třikrát více vitamínu C než citrón. Dále je také významným zdrojem vlákniny, vitamínů B6, A, E, kyseliny listové a minerálních látek: vápníku, draslíku, fosforu, železa a zinku. Najdeme v něm rovněž fytoncidy, což jsou látky, které brání v těle růstu mikroorganismů. Právě díky nim je křen pokládán za rostlinné antibiotikum. Bojuje také proti virům, houbám i prvokům. Při kašli, nachlazení či chřipce se užívá nastrouhaný s medem.
Tradiční součást naší kuchyně
Křen najdeme v mnoha českých receptech. Klobása s křenem je klasika, kterou řada strávníků miluje. Výtečnou chuť má také křenová omáčka s dušeným hovězím masem, servírovaná s houskovým nebo karlovarským knedlíkem. Křen se hodí též k přípravě dipů, pomazánek, rozličných salátů nebo se podává jako příloha k masu. Příznivce dobrého jídla jistě potěší i tradiční směs ze strouhaných červených jablek a křenu, které se lidově říká vejmrda.
Sto let starý recept na křenovou omáčku
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že by tato zelenina rozhodně neměla chybět v našem jídelníčku. Ale pozor, jsou zde i výjimky. S křenem je potřeba zacházet opatrně, jíst by se měl jen v malém množství. Konzumaci křenu by se však rozhodně měli úplně vyhnout lidé, kteří mají problémy s žaludkem. Požití většího množství především syrového kořene by mohlo silně podráždit žaludeční sliznici.
Zdroje: cms-kh.cz, irozhlas.cz
RUBCOV, V. G. a BENEŠ, Karel. Zelená lékárna. Praha: Lidové nakladatelství, 1984. ISBN 80-7022-004-X.
Receptář pátera F. Ferdy: Jak léčil páter František Ferda. Bratislava: Eko-konzult, 1997. ISBN 80-88809-27-4.
