Článek
Mládí
Narodil se 8. února 1914 ve Lhotě pod Džbánem. Jeho otec byl zemědělec, matka byla v domácnosti. Měl dva sourozence, bratra a sestru. Absolvoval obecnou, měšťanskou a dvouletou zemědělskou školu. 1. října 1936 nastoupil tak jako všichni mladí muži za první republiky základní vojenskou službu. Tu vykonával u 7. roty pěšího pluku 38 v Berouně. Během mobilizace v září 1938 sloužil jako velitel družstva Stráže obrany státu v Brtnici. Pak přišla tvrdá rána ve formě Mnichovské dohody. A hořkost byla dovršena o několik měsíců později 15. březnem 1939. Během služby u pluku se seznámil s Arnoštem Mikšem.
Francie a Velká Británie
Spolu s Mikšem se vydávají 25. listopadu 1939 za hranice, aby vstoupili do zahraniční armády. Přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii se dostávají do Francie. Hauptvogel je 14. ledna 1940 zařazen k pěšímu pluku 1. Se svým plukem se účastnil v červnu 1940 bojů na francouzské frontě. Po kapitulaci Francie odplouvá na lodi Rod el Farag do Velké Británie. Zde byl zařazen do 1. roty 1. pěšího praporu 1. Československé smíšené brigády. Během služby byl vybrán jako vhodný adept pro speciální výcvik. Od 21. února do 27. března 1942 si prošel kurzem útočného boje na STS 26 ve Skotsku a parakurzem na STS 51 v Ringway. Dále si prošel kurzy průmyslové sabotáže, dokončovací kurz, konspirační kurz, absolvoval spojovací cvičení v Londýně.
Operace Chalk
Skupinu tvořili velitel nadporučík Bohumil Bednařík, zástupce velitele Vladimír Hauptvogel, radista František Nedělka a Josef Künzl. Skupina měla působit v prostoru Příbram-Písek-Tábor-Benešov. Skupina měla za úkol organizovat domácí odboj, navádět spojenecké letouny při útocích na vybrané cíle, přijímat shozy zbraní a zpravodajskou činnost. Parašutisté měli být vysláni do akce z Velké Británie, ale posléze byla přesunuta do severní Afriky. Důvodem byla protiletecká obrana nad Německem, špatné počasí a nedostatek výrazných orientačních bodů. Skupina se posléze přesunula do Brindisi v osvobozené jižní Itálii, odkud se parašutisté vydali do akce. V letadle kromě čtyř členů skupiny Chalk byli i dva příslušníci skupiny Sulphur Adolf Horák a Oldřich Janko. Výsadek byl proveden v noci z 8. na 9. dubna 1944 poblíž obce Větrov u Kamýka nad Vltavou. Z letounu vyskočili v pořadí Bednařík, Nedělka, Künzl a Hauptvogel.
V protektorátu
Po seskoku se všichni parašutisté sešli. Přebytečné věci jako kombinézy a padáky zatížili kameny a hodili do Vltavy. Během přesunu z místa seskoku však narazili na dvoučlennou četnickou hlídku. Nadporučík Bednařík se s nimi vydal vyjednávat. V legitimaci však měli parašutisté zásadní chybu, a to chybějící razítko. Četníci se začali vyptávat, co jsou zač. Bednařík jim prozradil, že jsou parašutisti z Anglie a že ti tři muži, kteří stojí za ním, už mají připravené zbraně. Četníci se nakonec s Bednaříkem domluvili a po ujištění o vzájemné mlčenlivosti se bez konfliktu rozešli. Pak nastal další problém, a to s kontaktními adresami. Jeden z adresátů byl mrtvý a druhý odmítl spolupráci. Skupina tedy ukryla operační materiál, a rozdělila se do dvojic. Parašutisté později narazili na obětavé spolupracovníky. Díky nim mohli zahájit nejenom vysílání do Londýna, ale také začali organizovat odbojovou skupinu především z hajných.
Další zrádce na padáku
O výskytu parašutistů se však začalo mezi lidmi v okolí mluvit. A zákonitě se objevili i udavačské dopisy. Vše se potvrdilo poté, co se do rukou gestapa dostali příslušníci skupiny Sulphur. Ti nenašli nikde pomoc, a nakonec byli udáni a zatčeni četníky. Ti je vzápětí předali gestapu. Adolf Horák se projevil jako opravdový Jidáš. Vyzradil vše, co věděl i o skupině Chalk. Tento muž neměl být do akce vůbec vyslán, neboť se o něm mluvilo jako o opilci, byl hrubý vůči ženám a byl podivného charakteru. Jenže jeho slova o širokých kontaktech na Plzeňsku zapůsobila na naše zpravodajce v Londýně. Gestapo jej nakonec přemluvilo ke spolupráci. Horák byl nasazen proti skupině Chalk. Na parašutisty sice nenarazil, ale z chování lidí, kterým se představil jako parašutista z Anglie, poznal, že je na správném místě.
Zátah proti parašutistům
Okolo Kamýku začala 13. května 1944 rozsáhlá razie. Během ní byl v Chraštičkách zadržen radista skupiny František Nedělka. Gestapáci zahájili výslech, přivedli zrádce Adolfa Horáka a shromáždili v Chrašticích několik desítek obyvatel u kostelní zdi jako rukojmí. Nedělka nakonec nátlaku gestapa spojeného s bití a přesvědčováním podlehl, a vyzradil místo úkrytu zbylých parašutistů. Ti se ukrývali v lesním seníku. Gestapáci využili Adolfa Horáka k přesvědčení parašutistů, aby se vzdali. Gestapáci vyhrožovali, že pokud se nevzdají, tak se budou opakovat události, které se odehrály v Lidicích. Parašutisté se po vzájemné domluvě skutečně vzdali bez boje. Pro gestapo to byl obrovský úspěch. Rozbili paraskupinu, aniž by některý z parašutistů zahynul, a získali konfidenta pro další akce proti odboji. Zároveň začalo zatýkání podporovatelů paraskupiny Chalk. Ty pak čekaly výslechy na gestapu, transporty do koncentračních táborů a některé i smrt.
Bojoval do posledního okamžiku
Vladimír Hauptvogel však při zatýkání zatajil gestapákům svoji druhou pistoli. Nechtěl se smířit s tak snadnou porážkou. Když při převozu do Prahy gestapácké auto vjelo u obce Zbenice do zatáčky, udeřil nespoutaný Hauptvogel gestapáka Freylacha do hlavy, a vyskočil z vozu. Auto narazilo do stromu a v následném chaosu poškodili Bednařík s Künzlem radiomaják Eureka. Za Hauptvoglem se rozeběhli gestapáci Wodicka a Anders. To ho dostihli, ale on využil svůj poslední trumf. Sehnul se do podřepu, a náhle se mu v ruce objevila pistole. Z té vystřelil na gestapáka Wodicku, kterého trefil do ramene. Poté se na dvě hodiny pronásledovatelům ztratil. Němci okamžitě začali po uprchlém parašutistovi pátrat. Nasadili proti němu i jednotky SS. Ti se dostali k jeho úkrytu, ze kterého na ně několikrát vystřelil. Pak se rozhodl utéct přes nedalekou obec Zbenice. V obci se mu podařilo v přestřelce zastřelit jednoho příslušníka SS. Poté však byl zasažen kulometnou dávkou do nohy. Odplazil se ještě kousek, ale byl již pevně rozhodnut se nedostat znovu do rukou gestapa. Už se k němu blížila skupina esesáků, když splnil nepsané pravidlo parašutistů, a poslední náboj ve své pistoli si nechal pro sebe.
Vladimír Hauptvogel
Další osudy příslušníků skupiny Chalk
Gestapo chtělo ukořistěnou radiostanici Ludmila využít k protihře s Londýnem a vylákat pomocí této falešné hry do zajetí další parašutisty, zbraně a jiné technické prostředky. Proto byl radista Nedělka držen v izolaci ve zvláštní cele a nucen k vysílání. Protihra s krycím označením Seni, začala 29. května 1944 z budovy benešovského gestapa. Nacisté se však dopustili chyby, když dali načas do společné cely velitele Bednaříka a četaře Künzla. Tím jim poskytli možnost, aby se dohodli na způsobu výpovědi a utajili tak skutečné způsoby varování, a naopak namluvit gestapákům, že Londýn vyšle určité otázky, a pokud na ně parašutisté neodpoví, nebo odpoví mylně, pak že jsou pod kontrolou gestapa. Ve skutečnosti byl ale postup přesně opačný. Londýn byl tedy informován, že parašutisté vysílají pod kontrolou gestapa. Protihra trvala až do 5. února 1945. Gestapo během té doby nezjistilo, že Londýn i skupina Chalk s nimi hraje falešnou hru. Zajaté parašutisty navštívil i K. H. Frank. Když 5. května 1945 vypuklo v Praze povstání, dostali se parašutisté na svobodu. 14. května byli parašutisté vylákáni sovětskou rozvědkou SMĚRŠ do Petschkova paláce. Zde byli zatčeni, odvezeni do Polska, a jen zázrakem neskončili v gulagu. Po návratu do Prahy je však zatklo československé obranné zpravodajství, a byli vězněni až do února 1946. Po propuštění již ani jeden nemohl myslet na kariéru u armády. Künzl a Nedělka utekli po roce 1948 na Západ, jejich bývalý velitel Bednařík prožil zbytek života pod dohledem státní bezpečnosti.
Na stříbrném plátně
V roce 1996 byl natočen třídílný cyklus s názvem Stínový vojáci, který se věnuje především paraskupinám z třetí vlny výsadků. Postavu Vladimíra Hauptvogla zde ztvárnil jeden z nejlepších českých herců současnosti Jiří Dvořák.
Prameny
Marek, Jindřich - II. světová. Od počátku smolná mise
