Článek
Marie Magdalena pocházela z mocného a taktéž bohatého rodu Lobkoviců. Narodila se roku 1569 a měla celkem devět či deset sourozenců. Po svých rodičích zdědila podnikatelské schopnosti i umění pohybovat se na politické scéně. Její otec byl Ladislav III. Popel, který se svým bratrem Jiřím sice dosáhli značných pobělohorských majetkových zisků, dokonce se dostali do vlivných pozic na sklonku vlády Rudolfa II., jenže jejich přílišné ambice je stáli rozsudek ztráty hrdla, cti i majetku. Jiří byl nakonec „pouze“ doživotně vězněn a Ladislav uprchl i s dětmi do zahraničí. Za nějaký čas jim bylo dovoleno se vrátit, ale silné protihabsburské postoje zůstali v malé Magdě zakořeněny navždy.
Marie Magdalena si vzala Jana Rudolfa Trčku z Lípy, který s ní sdílel protestantskou víru. Za své sídlo si zvolili zámek Opočno. Důkazem Magdiných hospodářských schopností je i to, že na začátku 17. století jí manžel svěřil správu celého jejich majetku. Oba byli také čilí podnikatelé a své majetky značně rozšiřovali, nejvíce se jim překvapivě dařilo v pobělohorských dobách. Magdalena se umně pohybovala na hraně, dokonce si dokázala vyjednat povolení od císaře a svou evangelickou víru si zachovala až do smrti. Naopak její manžel a syn Adam Erdman konvertovali po Bíle hoře ke katolictví. Zároveň díky jejím schopnostem nebyl její manžel perzekuován a téměř žádný majetek jim nebyl zabaven. Celý jejich majetek odhadovali na 4 miliony zlatých. Magdalena chytře nenakupovala jednotlivé statky samostatně, ale skupovala celá panství, čímž vytvořila ucelené území s centrem v Opočně. Po Bílé hoře prováděla také výměny statků především s Albrechtem z Valdštejna. Odprodala mu dokonce několik domů v Praze, na jejichž místě si postavil Valdštejnský palác. Z jejich výnosů financovala půjčku pro Lichtenštejny, které měli jejich rodu pomoci v politických oblastech.
Zámek Opočno - sídlo Trčků
Její obchodní nadání a touha po co největších ziscích se ale šlo v ruku v ruce s jistou dávkou bezohlednosti. Do zámecké kuchyně se dostávalo málo zvěřiny, tak si nechala zavolat lovčího a obvinila ho, že část zvěře odprodává pro svůj vlastní zisk načerno. Lovčí se bránil, že za to mohou selští psi, kteří běhají po polích a lesích a honí a zakusují zvěř. Bez váhání mu jeho paní nařídila usekat psům jednu nohu, protože pak budou pomalí nebudou moci honit zvěř. Po této události se Magdaléně začalo říkat zlá Manda.
Třicetiletá válka měla velký vliv na celou zem a všechny jeho obyvatele, chudli. Panstvo tak začalo na sedlácích chtít víc. Dluhy se sedlákům „zapisovaly“ na kus dřeva, které každý sedlák vlastnil, jeden vrub za jedno nezaplacení. Jan Rudolf měl pro své poddané pochopení a nechával je v těchto těžkých dobách platit, až když budou mít peníze. Magdaléna, která opět dostála své pověsti, měla na věc jiný názor a když se jednoho dne vydal její manžel na cesty, nechala si zavolat všechny dlužníky na zámek v Opočně. Ti nejspíš tušili, o co ziskuchtivé paní jde a počkali si návrat svého pána. Teprve potom se vydali na zámek doufajíc, že Jan Rudolf bude vstřícný jako vždy. Ten, když zjistil, jaké že to dřeva na zámek dovezli a že žádají odklad splátek, protože na ně dolehla bída, rozkázal jejich dřeva s dlužními zářezy zapálit s tím, že mají zaplaceno. Tím si na rozdíl od své paní vysloužil jejich doživotní respekt.
Selské nepokoje v roce 1628 se nevyhnuli ani panstvím patřící rodu Trčků, zde měly nejen sociální ale také náboženský kontext. Stejně jako jejich pánové i zde byla spousta protestantů. Při potlačování nepokojů se opět projevila Magdina nelítostná povaha, kdy nechala několik sedláků popravit a jiným usekat uši či nos. Využila svých vazeb na Albrechta z Valdštejna a povstání museli nakonec potlačit jeho jednotky.
Marie Magdalena se uměla prosadit asi ve všem co v životě dělala, takže také v politice. Vzhledem ke konvencím té doby musela občas jednat přes nějakého prostředníka. Například svého manžela přesvědčila, že v dobách stavovského povstání je výhodné udržovat dobré vztahy s oběma stranami, což zahrnovalo například finanční podporu obou stran. Po porážce stavů v roce 1621 dokonce donutila Jana Rudolfa sepsat poníženou supliku císaři, přesto byl zadržen. Magdalena neváhala a kontaktovala svého vlivného příbuzného Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a požádala ho o přímluvu u císaře, s jeho ženou Polyxenou si často posílaly dopisy a Polyxena ji na nějakou chvíli požádala o správu majetku, když se musela uchýlit do Vídně, pouze jí věřila jako stejně schopné hospodářce. Poté Magdalena sepsala další supliku a poskytla i velké půjčky císařskému dvoru. Nakonec se jí povedlo dostat manžela na svobodu, v domácím vězení byl sedm měsíců. Majetek se jim povedlo uchovat. Vše vypadalo na zářné zítřky.
Majetky se Trčkům rozšířily o nové konfiskáty, které levně koupili od císaře. Magdalena udržovala vztahy se svou dcerou Alžbětou, provdanou Kinskou, a synem Vilémem, kteří prchli do Drážďan. Postupně se Marii Magdaleně přestávaly líbit poměry v zemi, které vnímala jako snahy zničit českou šlechtu, a navíc rozdělily jejich rodinu. A Habsburkům sedícím na trůně nikdy nevěřila. Přála si návrat starých časů, ovšem bez toho, aby musela vracet majetek…
Právě přes Magdalenu později procházela korespondence, kde plánovali pomstu. Její domácnost se stala konspiračním doupětem. Chytře využila Valdštějnova vzteku na císaře, o to bylo její rozčarování větší, když se Valdštejn vrátil zpět do císařových služeb. Po porážkách jeho vojsk si ho císař osobně vyžádal a souhlasil s reorganizací vojska. Poté v bitvě u Lützenu padl švédský král, nikdo vlastně nevěděl, kdo vyhrál a vítězství ohlašovali obě strany. Valdštejn byl na koni a chtěl vyjednávat se švédským kancléřem.
Adam Erdman Trčka z Lípy
Bohužel Marie Magdalena se závěru jejích snah a intrik zvrátit aktuální stav království nedožila, zemřela z neznámých příčin 8. ledna 1633 ve Světlé nad Sázavou. Ani syna Adama nepotkal šťastný osud. Partii, kterou spolu s Valdštejnem rozehráli, pro ně měla vážné následky. Příliš mocný, bohatý a autonomně jednající Valdštejn nejspíše od roku 1630 trpěl syfilidou a jeho zmatečné jednání, mohly být právě její projevy (demence, poruchy osobnosti, progresivní paralýza). To nahrávalo do karet jeho protivníkům, kteří se snažili omezit jeho vliv a dokázat jeho zradu. Nakonec se jim povedlo dodat tolik důkazů o jeho spiknutí proti císaři, jemuž samotnému se začal generalissimus vymykat z rukou, že císař sám vydal dekret, kde zbavuje Valdštejna velení a má být zatknut a dopraven do Vídně, nebo zabit. To samé se vztahovalo na jeho důvěrníky.
25. února 1634 byl spáchán atentát na Albrechta z Valdštejna, kdy byl zároveň s ním zabit i Adam Erdman a Vilém Kinský, manžel jeho sestry Alžběty. Jan Rudolf je následoval 29. září 1634. Pohřbeni jsou společně v kryptě kostela svatého Václava ve Světlé nad Sázavou. Krátce na to umírají i Adamovi synové a bratr Vilém, čímž rod vymírá po meči. Po přeslici pokračoval v Marii Isabele, která byla poslední rodu tohoto jména. Měla tři syny, ale rodové jméno Trčka nepoužíval žádný z nich.
Jan Rudolf před svou smrtí stihnul sepsat novou závěť ve prospěch svých dcer, snachy a vnučky. Přestože byla jeho účast na Valdštejnově spiknutí diskutabilní, závěť byla prohlášena za neplatnou a vymazána ze zemských desek. Jejich majetek byl zkonfiskován císařem a spolu s konfiskací Valdštejnova majetku to pro národností rozložení šlechty v Českém království znamenalo větší změnu než pobělohorské konfiskace. Nejvýznamnějšími nabyvateli majetku byli důstojníci císařské armády italského, francouzského nebo německého původu, např. rody Colloredo, Gallas, Piccolomini, Meggau apod.
Zdroje:
Slávka Poberová, Osudy českých šlechtičen, 2023
