Černý čtvrtek: Den, kdy MiGy-15 zlomily sebevědomí amerického letectva

Je nesporným faktem, že Spojené státy disponují již od druhé světové války nejsilnějším letectvem na světě. Žádná jiná velmoc se jim dlouhodobě nemohla rovnat ani počtem, ani kvalitou letadel. Právě letectvo společně s námořnictvem tvoří jeden z hlavních pilířů postavení Spojených států jako světové supervelmoci.

Ani dějiny takto mocného letectva však nejsou bez porážek. Existují dny, na které by američtí letci nejraději zapomněli. Na druhou stranu právě bolestivé neúspěchy často vedou k poučení, urychlují technologický vývoj a pomáhají odstranit chyby, které by se v budoucnu mohly stát osudnými.

Nyní se přesuňme do období, kdy svět ovládaly dvě soupeřící supervelmoci – Spojené státy americké a Sovětský svaz. Toto uspořádání vzniklo po skončení druhé světové války. Z někdejších spojenců se postupně stali nesmiřitelní rivalové a jejich soupeření přerostlo v tzv. studenou válku. Jedním z hlavních bojišť tohoto konfliktu se stal Korejský poloostrov.

Po druhé světové válce byla Korea rozdělena podél 38. rovnoběžky na dvě okupační zóny. Sever se dostal pod vliv Sovětského svazu, zatímco jih ovládly Spojené státy. Roku 1948 zde vznikly dva samostatné státy. Na severu Korejská lidově demokratická republika vedená komunistickým diktátorem Kim Ir-senem, na jihu Korejská republika v čele s prezidentem Li Syn-manem.

Kim Ir-sen se rozhodl rozdělení poloostrova vyřešit silou. Dne 25. června 1950 zahájila severokorejská armáda rozsáhlou invazi. V první fázi války postupovala mimořádně rychle a již do poloviny srpna ovládla přibližně 90 % území Jižní Koreje.

Velmi brzy se do bojů zapojily Spojené státy a další státy pod mandátem Organizace spojených národů. Jejich cílem bylo severokorejská vojska vytlačit zpět. Zlom přišel v září 1950, kdy americká armáda provedla odvážné vylodění u Inčchonu. Útok do týlu nepřítele způsobil kolaps severokorejské ofenzivy a jednotky OSN začaly postupovat směrem na sever až k řece Ja-lu na hranicích s Čínou.

Právě to však vyvolalo reakci Pekingu. Čína považovala přítomnost amerických vojsk u svých hranic za přímou hrozbu a zahájila rozsáhlou vojenskou intervenci. Čínské jednotky zatlačily vojska OSN zpět k 38. rovnoběžce, kde se fronta stabilizovala a válka se změnila v dlouhé opotřebovací boje až do uzavření příměří v roce 1953.

Od prvních dnů války ovládala oblohu spojenecká letadla. Zpočátku se bojovalo především na vrtulových strojích, které však postupně nahrazovala moderní proudová letadla. Americké letectvo nasazovalo především stíhačky F-80 Shooting Star, vyzbrojené šesti kulomety ráže 12,7 mm.

Spojenecká převaha byla natolik výrazná, že severokorejské letectvo prakticky přestalo existovat jako významná bojová síla. Situace se však začala měnit na podzim roku 1950.

Severokorejské vedení si velmi dobře uvědomovalo, že bez účinného leteckého krytí nemá proti spojencům šanci uspět. Kim Ir-sen proto opakovaně žádal Josifa Stalina o moderní letadla i zkušené piloty.

Po vstupu Číny do války začali nad Koreou tajně operovat sovětští letci na nejmodernějších stíhacích letounech MiG-15. Tyto stroje představovaly revoluci ve vzdušném boji. Byly rychlejší, létaly výše a měly mnohem silnější výzbroj než většina amerických letadel nasazených v Koreji.

Bombardéry B-29 Superfortress už nemohly létat nad Severní Koreou bez doprovodu. Proti proudovým MiGům byly téměř bezbranné a jejich ochranu musely zajišťovat stíhací letouny.

Přesto si americké velení stále věřilo. Brzy však mělo přijít tvrdé vystřízlivění.

Osudný den nastal 12. dubna 1951. Jelikož připadl na čtvrtek, vstoupil do historie amerického letectva jako Černý čtvrtek.

Počasí bylo ideální. Jasná obloha umožňovala výbornou viditelnost na desítky kilometrů. Američané vyslali do akce mohutnou bombardovací formaci čítající 69 těžkých bombardérů B-29. Jejich úkolem bylo zničit strategický most u Sinuiju na čínsko-korejské hranici a přerušit zásobování severokorejských i čínských vojsk.

Bombardéry, které za druhé světové války pomohly porazit Japonsko, se pomalu blížily k cíli rychlostí nepřesahující 500 km/h. Doprovázelo je přibližně padesát proudových stíhaček F-84 Thunderjet první generace.

Posádky netušily, že jsou již delší dobu sledovány.

Najednou se z velké výšky objevilo třicet stíhaček MiG-15. Během několika okamžiků se vrhly na americkou formaci.

Na jejich trupech byly sice severokorejské nebo čínské výsostné znaky, ve skutečnosti však seděli v kokpitech elitní sovětští piloti. Mnozí z nich měli bohaté zkušenosti z bojů proti Luftwaffe během druhé světové války.

MiGy byly vyzbrojeny dvojicí kanónů ráže 23 mm a jedním ničivým kanónem ráže 37 mm. Pro pomalu letící bombardéry představovala tato výzbroj smrtící kombinaci.

Sovětští piloti prolétávali přímo středem americké formace. Po každém průletu zůstávaly za nimi hořící stroje a rozpadávající se bombardéry.

Tři B-29 byly sestřeleny a dalších sedm utrpělo natolik vážná poškození, že byly po návratu odepsány nebo dlouhodobě vyřazeny z provozu.

Ani doprovodné stíhačky F-84 nedokázaly situaci zvrátit. Proti výkonnějším MiGům byly prakticky bezmocné. V nastalém chaosu navíc došlo i k tragickým případům, kdy američtí piloti omylem pálili na vlastní letadla.

Výsledek střetnutí představoval pro americké letectvo těžkou ránu. Ukázalo se, že slavné bombardéry B-29, které ještě před několika lety rozhodovaly válku v Tichomoří, už v éře moderních proudových stíhaček ztratily svou někdejší převahu.

Američané po této katastrofě zastavili bombardovací operace v oblasti Sinuiju na celé tři měsíce. Velení si uvědomilo, že pokračovat ve stejném způsobu nasazení by znamenalo zbytečně přicházet o letadla i zkušené posádky.

Řešením se stal příchod moderních stíhacích letounů F-86 Sabre se šípovým křídlem. Tyto stroje už byly schopny MiGům-15 úspěšně čelit a postupně obnovily rovnováhu ve vzduchu.

Černý čtvrtek znamenal zásadní zlom v průběhu letecké války nad Koreou. Těžké bombardéry B-29 musely z nejnebezpečnějších oblastí na čas zmizet a stíhačky F-84 byly z frontové služby postupně nahrazeny modernějšími stroji.

Sovětský svaz tímto střetnutím zároveň demonstroval, že dokáže postavit letoun, který je americkým proudovým stíhačkám více než rovnocenným soupeřem. Nad Koreou tak skončila éra neotřesitelné převahy amerického letectva a začalo období vyrovnaných soubojů proudových stíhaček, které určovaly podobu moderního vzdušného boje.

Černý čtvrtek sice představoval jednu z nejbolestivějších porážek amerického letectva během korejské války, zároveň se však stal důležitým varováním. Americké velení pochopilo, že vítězství z druhé světové války už nelze mechanicky přenést do nové éry proudových letadel. Právě tato zkušenost urychlila modernizaci amerického letectva, změnila taktiku nasazování bombardérů a přispěla ke vzniku nové generace stíhacích letounů. Z porážky se tak stala cenná lekce, která pomohla Spojeným státům udržet si vzdušnou převahu v dalších desetiletích.

Zdroje: