Vladimír Krajina: Gestapo ho lovilo tři roky. Z botanika se stal symbol odboje

Vladimír Krajina (1905–1993) patří k nejpozoruhodnějším osobnostem českých moderních dějin. Z profesora, který se původně věnoval botanice a biologii, se během druhé světové války stal jeden z nejdůležitějších mužů domácího odboje a později také výrazný protivník komunistů.

Narodil se 30. ledna 1905 ve Slavicích u Třebíče do rodiny učitele. Po absolvování gymnázia se začal věnovat botanice, v níž postupně dosáhl nejvyšší akademické hodnosti profesora. Kdyby nevypukla druhá světová válka, jeho jméno by pravděpodobně znaly především odborné kruhy v oblasti biologie. Válečné události však jeho život obrátily úplně jiným směrem.

Do odboje vstoupil už krátce po okupaci Československa. Zapojil se do demokratického proudu domácího odboje a stal se členem Politického ústředí, organizace vybudované na základech předválečných politických stran takzvané „pětky“. V čele této organizace stál legendární účastník prvního odboje Přemysl Šámal. Krajina se do odbojové činnosti dostal přes Jaroslava Drábka, který se pohyboval v okruhu kolem Prokopa Drtiny.

Hlavní náplní Krajinovy odbojové činnosti se stala zpravodajská práce. Už na počátku května 1939 byl zasvěcen do ilegálního vysílání a brzy začal z Botanického ústavu v Praze obsluhovat vysílačku Sparta I.

První vysílání proběhla na začátku srpna 1939. Už v listopadu však musela skupina kolem Vladimíra Krajiny změnit působiště a v prosinci téhož roku byla činnost dočasně přerušena. Následně se vysílalo v několika etapách — mezi dubnem 1940 a květnem 1941, poté od června do října 1941 a nakonec od dubna 1942 až do 27. května 1942.

Právě prostřednictvím těchto vysílaček udržoval domácí odboj spojení se zahraničním centrem vedeným Edvardem Benešem v Londýně.

Po rozbití Politického ústředí gestapem vznikla nová zastřešující organizace občanského odboje — Ústřední vedení odboje domácího, známé pod zkratkou ÚVOD. Krajina zde spolupracoval i se slavnou odbojovou skupinou Tři králové, tedy s Josefem Balabánem, Josefem Mašínem a Václavem Morávkem.

Situace se dramaticky změnila po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy na podzim roku 1941. Gestapo tehdy většinu vedení ÚVODu zlikvidovalo. Krajina však dál vysílal depeše do Londýna a gestapu se mu neustále dařilo unikat. Postupně se z něj stávala téměř živoucí legenda domácího odboje.

Zásadní zlom přišel po atentátu na Reinharda Heydricha dne 27. května 1942 a následné heydrichiádě, která domácí odboj prakticky rozdrtila.

Samotnému Vladimíru Krajinovi se jako jednomu z mála podařilo uniknout. Už 15. června 1942 však musel opustit Prahu a uchýlit se do Českého ráje. Ve vlaku do Turnova prošel kontrolou pod falešným jménem Jan Dočekal.

V Turnově jej přivítal farář Jednoty bratrské Pavel Glos, který mu ještě té noci zajistil první úkryt.

V Turnově ale dlouho nezůstal. Kvůli silné aktivitě gestapa se přesunul do Drahoňovic k rodině Koldů. Právě zde se dozvěděl tragickou zprávu o popravě svého bratra Emanuela.

Ani Drahoňovice však nebyly bezpečné. Kolem Krajiny se začala rychle stahovat smyčka, a tak si nechal narůst plnovous a ukryl se v jeskyni, kterou mu místní ukázali už první den jeho pobytu v Českém ráji.

Později se přesunul do Kasanov, kde se snažil vystupovat nenápadně jako obyčejný turista. Nepodařilo se mu však přerušit kontakty se spolupracovníky a kvůli špatné konspiraci gestapo zjistilo místo jeho pobytu.

Dne 20. srpna 1942 byla vesnice obklíčena.

Krajinovi se podařilo díky hostiteli Weissovi utéct doslova na poslední chvíli. Ještě v bačkorách vyběhl do zahrady, přeskočil plot a při útěku kličkoval mezi kulkami. Celý další den se skrýval, vyhýbal se lidem i rozcestím a pokračoval krajinou bez jistoty, zda se dožije dalšího rána.

K večeru dorazil na samotu ke známému, který mu dal jídlo a nové boty. Poté pokračoval v útěku až do Železného Brodu, kde našel úkryt na seníku jednoho obchodníka. Ironií osudu právě tam trpěl silnými záchvaty senné rýmy, kvůli nimž se v noci opakovaně budil a musel své záchvaty rozdýchávat.

Po několika dnech našel další útočiště ve Veselé nedaleko Rovenska pod Troskami. Ukryl se u učitele Hlaváčka a bydlel zde za falešnou stěnou. Když gestapo dne 15. ledna 1943 Hlaváčka zatklo, přežil Krajina jen díky obrovské náhodě — jeho úkryt totiž nebyl odhalen.

24. října 1942 byla do Protektorátu vysazena z Velké Británie paraskupina Antimony, která měla obnovit spojení s domácím odbojem. Krajina s parašutisty navázal kontakt a společně znovu obnovili vysílání do Londýna.

Po zatčení Hlaváčka se však musel znovu dát na útěk. Snažil se varovat parašutisty, ale přišel pozdě. Obklíčení členové skupiny raději spáchali sebevraždu, než aby padli do rukou gestapa.

Krajina dál unikal, ale tlak gestapa sílil. Stal se nejhledanějším mužem v Protektorátu a odmítl jakoukoliv nabídku na dobrovolné vzdání.

Poslední úkryt našel u rodiny Bohuslava Doležala v Turnově. Dne 31. ledna 1943 byl ale v jeho bytě zatčen. Pokusil se spáchat sebevraždu polknutím ampule s jedem, ale pokus nevyšel.

Následujících 27 měsíců strávil jako osobní vězeň Karla Hermanna Franka v Malé pevnosti v Terezíně.

Na samém konci války si nechal Karl Hermann Frank přivézt Krajinu do vily Jenerálka. Frank zde chtěl vytvořit přechodnou protektorátní vládu, která by vyjednávala kapitulaci s Američany. Jejím předsedou měl být právě Vladimír Krajina.

Krajina však nabídku odmítl a celý plán se zhroutil.

Po válce vstoupil do Československé strany národně socialistické a stal se jejím generálním tajemníkem. Patřil k nejvýraznějším odpůrcům komunistů a až do února 1948 působil v zákonodárných sborech.

Komunisté se jej pokusili zdiskreditovat už před únorem 1948, když proti němu chtěli využít údajnou spolupráci s Frankem během věznění. Nic se jim však nepodařilo prokázat.

Významnou roli sehrál pak sehrál Krajina také při vyšetřování takzvané Krčmaňské aféry. Krajina tehdy díky svým zpravodajským zkušenostem zjistil, že balíčky s výbušninami určené ministrům Petrovi Zenklovi, Prokopu Drtinovi a Janu Masarykovi připravili lidé spojení s KSČ na Olomoucku. Po únorovém převratu ale celý případ zmizel pod kobercem.

Únor 1948 znamenal pro Vladimíra Krajinu další dramatický zlom.

Ministři demokratických stran podali demisi, ale jejich strategie se ukázala jako fatální chyba. Komunisté mezitím tvrdě směřovali k úplnému převzetí moci.

Krajina začal připravovat útěk do exilu a postupně ukrýval důležité materiály. Dne 25. února byl vyakčněn z univerzity, kam se po válce vrátil přednášet. Pokusil se ještě jednat s prezidentem Edvardem Benešem. Od Beneše se však dozvěděl jediné — že musí okamžitě odejít ze země, protože komunistům leží v žaludku a brzy půjdou právě po něm.

Společně s Prokopem Drtinou začal plánovat emigraci. Drtina se však pokusil dne 28. února 1948 spáchat sebevraždu, která mu nevyšla a další léta strávil v komunistických kriminálech.

Dne 26. února byl ale před svým domem zatčen policií. Díky zásahu své manželky Marie, která intervenovala u Beneše, byl ještě téhož dne propuštěn. Ironií osudu byl držen v nechvalně proslulé Pečkárně, bývalém sídle gestapa.

Po návratu domů se definitivně rozhodl k útěku.

Dva dny se skrýval u přátel, poté zamířil směrem ke Klatovům a Železné Rudě. Za převod přes hranice zaplatil 20 tisíc korun. Společně s převaděčem se vmísil mezi lyžaře. Na vrcholu Špičáku se v restauraci v klidu najedl, znovu nasadil lyže a sjel do Bavorské Rudy.

Stal se tak jedním z prvních československých emigrantů po komunistickém převratu.

Nakonec se usadil v Kanadě. Ani tam ale nezůstal stranou veřejného dění. Zapojil se do třetího odboje, stal se místopředsedou Rady svobodného Československa a předsedou exilové Československé strany národně socialistické.

Jako jeden z mála exulantů se dožil listopadu 1989. V roce 1990 dokonce na dva týdny navštívil Československo.

Muž, který unikal gestapu, přežil nacismus i komunismus a stal se symbolem domácího odboje, zemřel 1. června 1993 v Kanadě ve věku 88 let.

Zdroje:

DRÁBEK, Jan. Dva životy Vladimíra Krajiny. Vydání první. Praha: Toužimský & Moravec, 2016. ISBN 978-80-7264-171-0.

KRAJINA, Vladimír. Vysoká hra: vzpomínky. Praha: Eva, 1994. ISBN neuvedeno

SEDLÁKOVÁ, Martina. Druhý odboj v Českém ráji. Hradec Králové, 2025. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Tomáš Hradecký, Ph.D.

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století: Vladimír Krajina. In: Libri.cz [online]. [cit. 2026-05-20]. Dostupné z: Web Archive – Libri.cz

Antimony [online]. [cit. 2026-05-20]. Dostupné z: Antimony.wz.cz

Vladimír Krajina. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2026-05-20]. Dostupné z: Wikipedie – Vladimír Krajina