Článek
Smírčí kameny mají největší cenu na místě, kde se stal kdysi zločin a kam byl kámen na znamení usmíření zasazen. Jenže zlé činy se málokdy přihodí na hlavním bulváru. A ze zapadlých míst se pak kamenné památky často ztrácejí nebo jsou poničeny. Řada z nich byla tedy přemístěna, zabezpečena a tím i zachráněna. A tak mají třeba v Moravci mramorovou desku hned ve zdi u kostela, ač byl šafář ze žárlivosti zastřelen za humny. Tam dali jednodušší kámen náhradní, ten už je však dávno ztracen, kdežto na originál jsou místní pyšni. Podobně nestojí kámen ve Strážku u kostela, kde zahynul tesař, ale památka je pevně usazena u silnice. Takovým příběhů bychom našli řadu po celé republice. Není to úplně ono, ale pořád lepší, než o kámen zcela přijít. Zvláště, když už se stal terčem nenechavců. V minulých dnech došlo k podobné akci ve Štěpánově nad Svratkou.
V dnes už opuštěném úvozu za školou došlo 8. srpna 1753 k tragédii, když se veliká fůra s obilím převrátila na Karla Fice. Zřejmě jen pomáhal s odvozem většímu sedlákovi a nehodu zaplatil životem. Neznámý kameník zaznamenal tragédii krasopisně do mramorové desky (72 × 38 × 6 cm). Text je pozoruhodný: „Člověče, pozastav se, smrt nad tebou vyskytuje se, pamatuj, že umřít musíš, jako Karel Ficz to okusíš, kterýžto v tomto místě šel z tohoto světa. Zajisté 60 let měl věku svého, když se odebral světa toho v roku 1753 dne 8. aug. měsíce odevzdal duši svou v božské ruce.“
V doubravnické matrice, kam ve 2. polovině 18. století Štěpánov spadal, je zaneseno úmrtí šedesátiletého „Caroluse Fitze“ dne 22. srpna 1753. Je to náš Karel Fic, který našel smrt pod převrácenou fůrou. Je tedy pravděpodobné, že se 8. srpna fůra na nešťastného muže převrátila, on však podlehl zraněním až 22. srpna…
Vyobrazení v obecní kronice
Osud mramorové desky byl podobně dramatický, jako osud Karla Fice. Cesta byla nahrazena jinou, schůdnější, lidé tam přicházeli zřídka a pomník zarůstal travou a keři. Na místě tragédie se po dvou stoletích objevili traktoristé a nevědomky desku povalili, zaorali a zajezdili do země. Na povrch vyčnívala jen nepatrná část a ta byla později ještě ulomena a ztracena. A tak byl sice pomníček zakreslen a popsán v obecní kronice, ale nikdo už nevěděl, kde ho přesně hledat. Od smrti nešťastného sedláka uběhlo dvě a čtvrt století, než byla deska roku 1979 objevena skupinou štěpánovských pionýrů.
Chyběla však první tři slova, ulomený kus desky už nebyl dohledán. Kámen byl postaven na místo, které se zdálo příhodné. Od konce roku 1993 však deska na svém místě zase nebyla. Někdo ji ukradl! Na jaře 1994 jsem proto o krádeži napsal pátrací článek do brněnské Rovnostia spíše shodou náhod jsem zloděje vypátral a kámen zajistil. Pachatele jsem vytipoval z řad horlivých zájemců o tuto památku. Byl to vzdělaný člověk, dokonce vědec a nezapíral! Držel se za srdce a děl, že se smrti bojí, protože se nad námi skutečně vyskytuje.
Tehdy vznikla poprvé unikátní fotografie celé desky i se spodní částí, která je určená jako základ do země. S kamarády basketbalisty jsme umístili kámen na nové místo poněkud výše nad vozovou cestu. Památka tam však brzy začala zarůstat křovím. Za pár let ji bylo těžké najít a nikdo tam samozřejmě nestrážil. Zloděj se mohl zase ukázat každou chvíli. Navíc původně bílý nedvědický mramor ztrácel svoji barvu, chytal plíseň a nehezký červený nádech. Vlivem agresivního prostředí zcela zčervenal a mátl tak zájemce o tyto památky. V jedné knize se dokonce objevil zavádějící údaj, že je vyroben z červeného mramoru.
Kámen na třetím „původním“ místě ještě předtím, než jej vegetace pohltila.
Proto obecní zastupitelstvo odsouhlasilo 11. 3. 2024 přemístění kamene Karla Fice z úvozu za školou do parku na náměstí. S realizací se však váhalo, a do toho přišla nechutná krádež dvou smírčích kamenů u Vojtěchova (U Pytláka a Krejčík, ten byl nakonec navrácen). V reakci na to se několik občanů rozhoupalo a společně v sobotu 31. srpna 2024 Ficův kámen vyzvedli. Stál tam chudák zoxidovaný, porostlý mechem, zarostlý v křoví a kopřivách. Navíc u něj nedávno zase někdo hrabal, byl i povytažený. Zřejmě připravený na odvoz. Jedním prstem se jej podařilo vyvrátit na zem.
Kámen byl naložen do auta, odvezen, vyčištěn a 10. září provizorně uložen ve štěpánovské hornické expozici Cechhaus. A teď po roce, počátkem září 2025, našel důstojné místo na náměstí před historickou budovou č. 9. Do velkého kamene jej zručně zasadil pan Zdeněk Havelka.
Kámen nemá nic společného se slovenským premiérem Ficem, jak už bylo jednou publikováno. Přemístění bylo dvěma obdivovateli smírčích kamenů označeno za prasárnu, všichni ostatní vyjádřili v diskuzi pochopení a souhlas. Štěpánov získal další dostupnou památku, u níž se může mnohý cestující rád zastavit.
Současný stav na štěpánovském náměstí.
Literatura:
Hynek Jurman: Smírčí kameny na Vysočině. Zubří země, 2010.
Foto: Hynek Jurman
