Článek
Stres je spouštěč neplech v těle. Když mi lékaři diagnostikovali vážné imunitní onemocnění, nebylo mi psychicky nejlépe. Ale já si řekla „Ne!“. A místo litování jsem se rozhodla bojovat. Nejen s nemocí, ale i sama se sebou. Toto je můj příběh o tom, jak jsem zhubla přes 30 kilogramů, a především našla cestu ke zdravějšímu a šťastnějšímu životu.
Když vás nemoc postaví před těžké rozhodnutí
Diagnóza imunitního onemocnění byla jako rána z čistého nebe. Ale místo aby mě zlomila, probudila ve mně něco, co jsem do té doby neznala - odhodlání ukázat té potvoře, že já jsem silnější. A to jsem byla, o více jak třicet kilo. Moc dobře jsem věděla, že pokud chci bojovat s nemocí, musím začít u sebe.
První kroky jsou nejtěžší
Začala jsem postupně měnit svůj životní styl. Nejdříve přišla na řadu změna v práci. Přestala jsem si jí nosit domů. Jakmile mi někdo volal po pracovní době, požádala jsem ho o respektování mého volného času.
Dále na řadu přišlo stravování. Nebyla to žádná drastická dieta, ale postupná transformace jídelníčku. Do teď se divím, že mi to fungovalo i přesto, že jsem si nikdy nepočítala kalorie a ani jsem moc nedala vážení potravin. Prostě jsem se snažila během dne sníst pestrou stravu a ono to fungovalo.
S jídelníčkem jsem se pustila i do pohybu. Po práci jsem si naordinovala hodinovou procházku, kde jsem si nejen vyčistila hlavu, ale zapojila i tu nejpřirozenější cestu ke zdraví.
Poslední krokem bylo rozhodnutí investovat do osobního trenéra, ale z toho jsem asi měla největší strach. Jak mě ve fitku přijmou ostatní a také ten trenér. A tušila jsem správně, jeho první reakce nebyla zrovna povzbudivá. Dával mi jasně najevo, že nevěří, že „trovna já“ můžu uspět. Nicméně o pár týdnů později se mi přiznal a omluvil, do teď jsme přátelé a nesmírně si toho vážím.
Síla vzdoru a odhodlání
Díky bohu, že jsem cítila, že mi trenér a okolí nevěří. Jejich pochybnosti se staly mým hnacím motorem. A další motivátor byla první doktorka, která místo rad jen konstatovala, že můžu umřít. Tak jsem si našla nového doktora a ten mě navedl na správnou cestu a podpořil mě v odhodlání se s tím porvat.
Stanovila jsem si jasný režim
Minimálně tři tréninky týdně ve fitku a každodenní hodinová procházka. I když to znamenalo po tréninku nohou absolvovat dvou kilometrovou cestu domů, která se někdy zdála jako očistec, nevzdala jsem to. Prostě kdykoliv to bylo možné, místo auta jsem zapojila vlastní nohy.
Naslouchání vlastnímu tělu
Postupem času jsem začala vnímat zajímavou věc, moje tělo si začalo říkat o to, co potřebuje. Spontánně jsem zatoužila po větším příjmu bílkovin. Po náročnějším tréninku si řeklo o více spánku.
Experimentování v kuchyni
Objevování nových způsobů vaření a pečení. Protože jíst jen maso by nebylo úplně ideální, tak jsem se naučila pracovat s luštěninami a také s tofu. Najednou jsem připravovala jídla, která byla nejen zdravá, ale i chutná. Talíře zářily barvičkami čerstvé zeleniny a ovoce.
Cheat day
Den, kdy smíte všechno! Ale já jsem se držela. Dala jsem si maximálně jednu neřest, Byla to má propustka na sladké. To je moje zkáza celý život.
„Vynech kafe a bude ti skvěle.“
To jsem slyšela od trenéra často, ale když jste obchodník v terénu a celý den jezdíte, tak se na kafíčko s klienty těšíte. Máte na něj nejen chuť, ale je to takový rituál. Řekla jsem si, že kafe se nevzdám. Nepiju, ani nekouřím, takže i tak se už krotím přeci dost.
Změnil se mi okruh přátel
Měla jsem v práci partu, která hodně ráda chodila na pivko. Když jsem zavedla tuhle zásadní životní změnu, setkala jsem se s nepochopením. Počítejte s tím, že se vám to také může stát. Protože jakmile si čuchnete k výsledkům, nebudete se chtít vracet k alkoholu a vysedávání v hospodách.
Výsledky, které předčily očekávání
Po 6 měsících jsem byla o 30 kilogramů lehčí. Nemoc dostala pořádně na frak. Musím to zaklepat. Nicméně od té doby se můj zdravotní stav výrazně zlepšil. I když jsem za pár let zase nějaká ta kilča nabrala, tak kdybych neměla v papírech, že jsem nemocná - tak o to ani nevím. Dala jsem svůj život do pohody a promítlo se to i ve výsledcích mého zdravotního stavu. Cítím se pevnější, zdravější a plná hlavně jsem energie.
Co jsem se naučila
Tato cesta mi ukázala několik důležitých věcí:
- Změna není jednoduchá, ale je možná
- Podpora okolí je důležitá, ale nejdůležitější je vlastní odhodlání
- I negativní reakce můžou být motivací
- Naše tělo je moudrý rádce, stačí mu naslouchat
- Se správným nastavením mysli lze překonat i zdánlivě nepřekonatelné překážky
- Nevážit se každý den, vnímat změnu velikosti oblečení
Moje cesta ke zdraví nebyla procházka růžovým sadem. Byly dny, kdy jsem chtěla všechno vzdát. Hlavně, když se mé okolí s tím pralo pomalu více než já sama. Ale každý malý úspěch, každá menší konfekční velikost a každý pokrok v boji s nemocí mi dodával sílu pokračovat.
Pokud právě stojíte na začátku podobné cesty, věřte, že to dokážete. Chce to jen trpělivost, píli a především víru v sebe sama. Protože jak jsem zjistila, nic není nemožné, když člověk opravdu chce. A když k tomu potkáte správně naladěné lidi, tak máte téměř vyhráno.
