Článek
V předchozích článcích ze série „Jak jsem si myslel, že se vychovávají děti… a jaká je realita, když dítě mám“ jsem od vás dostal mnoho zpětných vazeb, že není možné vychovávat roční dítě. Od rodiny jsem neustále konfrontován tím, že nějaké zapojení tatínka a výchova dítěte začíná až od 3. roku života dítěte.
Proto se chci dneska více bavit právě o tématu výchovy ročního dítěte a budu velmi rád za vaše názory v komentářích níže.
Chci se opřít o můj pohled, nikoliv o žádné vědecké studie.
A často jsou velmi intenzivní.
Na začátek bych rád zmínil, že podle mého názoru výchova dítěte začíná už během prvního roku jeho života. A to z jednoho prostého důvodů, respektive osobní zkušenosti.
Nedávno jsem byl svědkem pro mě absolutně neuvěřitelné situace. Má žena se zeptala našeho syna, kde má nožičku a on na ni ukázal. Zeptala se, kde má druhou nožičku, a on ji opět správně ukázal. Zeptala se na ručičku, hlavičku, ucho, pusu i nos, a on prostě věděl, kam má sáhnout. Když jdeme plavat, tak mu stačí vše párkrát ukázat a on už teď dobře ví, že potápět se s otevřenou pusou opravdu nelze.
Když se ho zeptám, kam patří ponožka, vezme ji a položí si ji na nožičku.
Jak se to naučil?
Cvikem a napodobováním. 🙂 Neustálým pozorováním a chutí se rozvíjet. A zejména „prací“ mé drahé ženy.
Cvičit, cvičit a cvičit.
Tedy v čem tkví výchova našeho ročního dítěte? Zejména v tom, že mu ukazujeme směr, navádíme ho, co má dělat, a hlavně se snažíme být dobrým vzorem.
Jak vychováváte nebo jste vychovávali vaše roční dítě vy? Budu rád za tipy, triky, ale i upřímnou zpětnou vazbu a subjektivní názor. :)
P.S.: Jaký byl první týden s mým synem si můžete přečíst v mém nejúspěšnějším článku zde. Jak společné chvíle prožíváme v aktuálním období si můžete přečíst v deníku mé ženy.
