Článek
A k čemu nám jsou dobří?
Za poslední týdny se ve veřejném prostoru objevilo mnoho článků, osobností a komentářů objasňujících smysl humanitních a sociovědních studií. V reakci na to se vyrojilo stádo ignorantů odmítající jakoukoliv užitečnost těchto „měkkých nesmyslů“. Objevují se situace, kdy se lidé opírají např. do historiků, protože každý si přece může přečíst historickou literaturu a nemusí u toho okrádat stát v už tak náročné době. Kdopak ale tyto knížky píše? A zajímá to dnes vůbec někoho?
Kromě státu by to mělo zajímat především samotné akademiky, vyučující a jejich studenty. Právě oni jsou dnes v pozici pracujících bez patřičného a férového finančního ohodnocení. Porevoluční vlády na nich po sobě zanechaly stopy zoufalství a vynucené smířlivosti s neadekvátní situací. Celé to minulé úterý vygradovalo a všichni se najednou diví, proč se tito lenoši zničehonic hlásí o rovné podmínky. Nemají na to počítat, logicky smýšlet a manuálně pracovat? Do fabrik s nimi! Jsme montovna!
Solidarita jako sprosté slovo
Dnes je každý takříkajíc sám za sebe. Individualismus nutí jedince v konkrétních případech chodit přes mrtvoly a neohlížet se. Nemáš úspory? Utáhni opasek. Nemáš peníze? Seškrtej obory. Takový přístup očekává dnešní vláda od nespokojených rektorů a děkanů vysokých škol. V Brně to přece fungovalo, tak jinde musí také. Peníze nedáme, dokud se nepřizpůsobíte. A potom přijde potopa.
Dobrá. Nebudeme škrtat, ale budeme sjednocovat! Úžasný nápad, ale nevytratí se pak z akademického pole to nejzásadnější? Pokud přijdeme o konkurenci napříč obory, ústavy a katedrami, zúžíme úhel pohledu a drasticky zmenšíme výzkumné pole, nebudeme konkurenceschopní a začneme se ztrácet v jedné velké neformovatelné monotónní bublině jakéhosi z principu neperspektivního vysokého vědění. To také nezní úplně výhodně, ale čas jsou přece peníze. Čím dříve na to skočíme, tím se budeme v budoucnu mít lépe.
Naším vzorem je Západ. Po celou existenci republiky k němu směřujeme. Proč si pak humanitních věd Francouzi, Němci a Britové váží více než průměrný český Pepík? Musí západní akademici pracovat nejen na univerzitní půdě, ale i v komerčním sektoru a do toho ještě vyučovat na plný úvazek na střední škole? Máme ceny jako v Německu, ale naše české platy jim nestačí. Jaké má toto důsledky na život našich akademiků, bylo již také mnohokrát popsáno. Nic ale nepřidáme, protože si to společnost a rozpočet nepřejí. Usekněte si ruku a bude vám lépe.
Stojí za to mít se lépe? Jak pro koho. Známá filozofka Tereza Matějčková odchází z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Na vině je ohodnocení její práce na fakultě. Je toto důkaz začátku výraznějšího odlivu mozků? Společnost a vláda by si měly uvědomit, že lidská trpělivost není nekonečná a takzvaný pohár již léta přetéká. Lidé jako doktorka Matějčková a další popularizátoři těchto věd nám budou chybět a ve výsledku začnou mnohem raději saturovat komerční či cizí akademická působiště. Nedivme se tak, že se univerzitní pracující začali konečně ozývat.
Za zmínku stojí také vyjádření samotné Univerzity Karlovy. V něm se dočteme, že: „vedení Univerzity Karlovy je připraveno k diskuzi s příslušnými orgány státní správy o možném využití mechanismu pro podporu tzv. společenské poptávky, který je již existujícím nástrojem podpory strategických a dlouhodobých společenských priorit, které vysoké školy nemohou řešit v rámci své samosprávné působnosti.“ S dnešní pravicovou neoliberální vládou se máme na co těšit. Třeba by se rektorát choval jinak, kdyby se rektorem stal historik Stehlík namísto medičky Králíčkové. Třeba bychom nemuseli koukat na to, jak se v době, kdy se na FFUK netopilo, zaměstnanci rektorátu chlubí svými drahými Superby.
Je tu stávka dýdžejů, jen ticho se valí z repráků
Pozoruhodná je také forma, kterou o sobě akademici dávají vědět. Jednodenní stávková pohotovost vyhlášená Výborem Vysokoškolského odborového svazu je pouze symbolická a reálně nic neřeší. Celá akce Hodina pravdy totiž byla koncipována jako protest. Samotný způsob protestu kritizovali i různí univerzitní senátoři matadoři. Prý se za ta léta mělo více bojovat s rektorátem za lepší platy. Copak ale tito lidé dokázali? Prošli tímto systémem, který tak logicky podporovali, a dnes žijí ze státních peněz. Změnila se za nich drasticky situace akademiků? Nikoliv akademičtí senátoři, ale Babišova vláda něco přidala všem, ale populismus v žádném případě není spása lidstva.
Hodina pravdy má jeden problém, a sice, že se v jádru jedná o politicky nehomogenní skupinu. Proč se nestávkuje už teď? Protože ekonomická situace ve světě a u nás doma není příznivá. Také nejsme tak rozjívení jako třeba Britové nebo Francouzi. Nejsme proti vládě, ale ani nejsme s ní. Odpověď vlády je tedy pobuřující, ale stávkovat se podle fakultních kuloárů začne nejdříve v říjnu. Přitom o novele vysokoškolského zákona se má jednat už v srpnu. Ministr pro evropské záležitosti a bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek (STAN) se obává, že taková stávka opravdu nepomůže. Má pravdu. Navíc si podle něj za situaci mohou univerzity samy.
„Děkani nabírali moc lidí, nemotivují své zaměstnance ke zlepšování výkonů, příliš ustupovali tlaku svých pracovišť, aby zaměstnali více lidí a teď prosí stát, aby situaci vyřešil za ně,“ pravil ministr. Další částí problému je podle něj překvapivě i stát, který nezavedl dostatečné pobídky k tomu, aby systém financování škol byl postavený na soutěži. Na druhou stranu je podle něj plat 30 tisíc hrubého v Praze ostudný. Také nechce, aby si stát začal objednávat konkrétní obory. Kam by ale vedlo ono škrtání a sjednocování oborů nabízené jinými ministry na jednáních s hlavami univerzit a fakult?
Tak tedy, jaký je náš cíl, kolik vlastně máme času a kdo nám stojí v cestě? Uvědomujeme si vůbec, v jaké situaci se vlastně nacházíme?
Kdo je náš nepřítel?
Naše obory jsou vystaveny dlouhodobé intenzivní ofenzívě ze strany společenské lhostejnosti, vládních poslanců a jejich věrných stoupenců. Kupříkladu jeden student plzeňských humanitních studií práv se před pár lety vyjádřil k problematice humanitních a sociovědních oborů následovně: „Vysoký školy dneska produkujou takové množství studentů všech možných úplně obskurních oborů, které neučí ničemu jinému, než jak nepřemýšlet o světě a jak se s tím nezabývat, všechny tydlety různý sociologie, politologie, gender studies, tydlenty nesmysly. Produkuje to strašný množství osob, který podle mě jsou v životě úplně k ničemu, ale jenom přemejšlej, jak to rozbíjet.“ Moderátor debaty mu přitakává a směle dodává, že takové vzdělání společnosti prakticky nic nepřináší.
Jednoho slavného ekonoma demonstrace studentů a učitelů vysokých škol dokonce rozzlobily. V rozhovoru pro XTV mimo jiné také pohrdavě řekl, že pofidérní humanitní a takzvané společenskovědní obory jsou ve skutečnosti nadfinancovány. Kde se tyto bezprecedentní výroky berou? Je na vině nepochopení smyslu těchto oborů? Nebuďme naivní. Podobným způsobem se k nim chovali leninští bolševici. Pomocí čistek se zbavili ideologicky nevhodných oborů a pozůstalé si upravili k obrazu svému. Řečeno dnešními slovy, přizpůsobily se společenské poptávce doby. Jestliže jsou podle současných politiků humanitní a sociovědní studia nástrojem „neomarxistů“, „levičáků“ a stalinistů na ovládnutí světa, zřejmě tak čerpají v USA. Tamní republikáni by je jistě rádi naučili, jak takovým socialistům zakroutit krky.
Pomůže svým kolegům akademikům profesor a spoluzakladatel katedry politologie na FF MU Petr Fiala? Jak jsem již doložil, tak ne. Je to kolegiální? Není. Je to podmíněno ekonomicky či ideologicky?
Už víte, proti komu bojovat? Oni ano, a kvůli tomu se jim daří.
Vysoké školství a jeho humanitní a sociovědní větve nezažívají zářné chvíle. Můžeme být rádi, že za nimi stojí aspoň nějaké veřejně známé osoby, a dokonce i někteří studenti tvrdých oborů. Největší část práce ale musí odvést organizátoři Hodiny pravdy. Ti by se měli co nejrychleji dohodnout, jakou cestou se vydat dál. Buď se dobrovolně vzdáte svých ideálů a vysněné práce, nebo stávkujte co nejdříve a vyvolejte tak smysluplný dialog mezi vládou, rektoráty a akademiky. Arogance ze strany vlády už bylo dost.
Článek původně vyšel na serveru Studentské listy.
