Článek
Potřebujeme skutečně všude jezdit? Já se rozhodl auto, které jsem měl, prodat, a dál nevlastnit. Zjistil jsem, že ho potřebujeme jenom párkrát do roka, když převážíme něco těžkého nebo se chceme dostat na velmi nepřístupné místo, v těchto situacích si auto půjčujeme. Potraviny nám vozí Košík nebo Rohlík, do práce jezdíme veřejnou dopravou, na dovolené letadlem, zkrátka existuje plno alternativních způsobů dopravy od tzv. carsharingu až po využívání sdílených kol ve městech apod. Důvody, které mě vedly žít bez auta shrnuji do následujících bodů:
1. Symbol lidské lenosti
Auto se pro mě stalo symbolem lidské lenosti a pohodlnosti. Obchod je kilometr od baráku, nepůjdu tam pěšky, ale pojedu autem, je to rychlejší a pohodlnější, navíc nemusím nosit nákup v ruce a nakoupit tak mohu mnohem více potravin, než ty, které jsem skutečně chtěl koupit; prší nebo zrovna sněží, snadnější je sednout do vyhřátého auta přece… Jako člověk, který má sedavé zaměstnání, mám poměrně málo pohybu na čerstvém vzduchu, auto přirozený lidský pohyb bere, kdežto chůze, kolo, běh i samotné cestování veřejnou dopravou jsou obrovskou paletou přirozené fyzické aktivity.
2. O stres méně
Až potom, co se auta zbavíte, zjistíte, kolika strachů, nesmyslných povinností a dalších stresorů se zbavíte (poměrně vtipný příběh s parkováním v Praze psala nedávno na svém blogu spisovatelka Marie Formáčková). Člověk se už nemusí bát, že mu auto někdo ukradne, poškodí, odře, nemusí se bát, že nezaparkuje, nemusí za auto platit, myslet na pravidelnou údržbu, nemusíte ho umývat, luxovat ani čistit, nemusíte se bát, že nenastartuje a budete muset volat odtah, a to hlavní, nemusíte se bát agresivních vystresovaných řidičů, kteří spěchají do práce.
3. Šetřím čas
Zní to možná paradoxně, ale když řídíte, čas ztrácíte, nešetříte ho, musíte se totiž plně věnovat řízení, jen těžko vyřídíte pracovní e-mail, nachystáte se na workshop, přečtete si knížku nebo nakoupíte na košíku nákup. Žroutem času je i nezbytná údržba vašeho miláčka, pravidelný servis, náhlé opravy, mytí, přezouvání apod. O autobus nebo lanovku se starat nemusíte. Můj den začíná s nástupem do autobusu, lodi nebo vlaku, mám volné ruce, vytahuji počítač a začínám pracovat 5 minut po opuštění domova, a když se mi nechce, ukrajuji z rutinních domácích činností - placení účtů, nakupování vánočních dárků apod.
4. I cesta je cíl
Jezdit na dovolenou autem, nebo si půjčovat auto při příletu do destinace mi vždy přišlo jako velké ochuzení se. Však místní doprava patří ke kultuře dané země a naplánovat cestu a dojet do cíle je radost sama o sobě včetně lidí, které potkáte na cestě. Všimli jste si, že čím náročnější je proces, tím hlubší a trvalejší je radost? Pokud můžete kdykoli hupnout do auta a kamkoli se dopravit, nikdy ten kontrast nezažijete. Já každou cestu v zahraničí, ať už cestuji autobusem, vlakem nebo trajektem, považuju za dobrodružství (hlavně na Balkáně). Večer jsem nadšený, kolik jsme potkali zajímavých lidí, kolikrát i řidičů, kteří se rozpovídají o své zemi a životě v ní, a mám radost, že to zase klaplo, a když neklapne? I to je zážitek, a silný.
5. Šetřím peníze a vydělávám víc
Asi to víte, ale auto je spotřebič, který spotřebovává nejenom benzín a naftu, ale i oleje, brzdovou kapalinu, pneumatiky, filtry, brzdové destičky. Následují náklady spojené s opravami, STK prohlídkami, servisem klimatizace, přezutím pneumatik, povinným ručením, parkovacími zónami, dálniční známky, mytím a další údržbou. Měsíční náklady mohou být v řádu tisíců korun a to nepočítám pořizovací náklady, které se samozřejmě už nikdy v plné výši nevrátí. Pokud děláte programátora nebo manažera v pojišťovně, jsou to pro vás drobné. Pokud jste ale výzkumný pracovník na univerzitě, učitel v mateřské školce, úředník na úřadu práce nebo kuchařka v závodní jídelně, možná je vlastnictví auta tím, co neviditelně (a přitom znatelně) přispívá ke koloběhu hákování, z kterého se nemůžete vymanit tak, že se vám život smrskl na víkendy, státní svátky a dovolenou. Pro peníze dokážeme najít mnohem lepší využití. Cesta veřejnou dopravou je výrazně levnější. Průměrná česká domácnost utratí za dopravu 10% svých příjmů, u naší domácnosti bez auta to činí 5%.
6. Setkávání se se skutečným světem a zajímavými lidmi
Auto odděluje jednoho od druhého, často v něm jezdíme sami nebo pouze s naší rodinou. Má manželka mi vyprávěla, že jako děti přestaly jezdit s ostatními známými na výlety vlakem a rodiče je vždy na místo zahájení akce vozili autem, děti tak přišly o zážitky během společného cestování vlakem a dnes s odstupem času i tuto drobnost manželka vnímá jako jeden z faktorů, proč se nakonec od skupiny zcela oddělila. Dopravní prostředek zkrátka tmelí. Člověk si ve vlaku může najít i „vlakové kolegy a kolegyně“. Veřejnou dopravou jezdí zkrátka obyčejní lidé, často autentičtí, z oblastí života, o kterých mnohdy nic nevíme, potkal jsem pána se synergickým kyvadlem, krotitele duchů a nedávno i pána s holubem, kterého ulovil na Václaváku. Každý je zajímavý, každý mi dokáže ukázat něco, co nevidím a posunout mě dál, i ty řvoucí děti, reakce jejich matek, diskuse puberťáků nebo senilních důchodců mi ukazuje, kde se jako společnost nyní nacházíme. V autě - obalený plechem (někdy i zrezivělým, jsem-li z nižší třídy) - nikoho nepotkám.
Vše co vlastníme, vlastní vlastně nás. Do velké míry tak platí, že čím méně věcí, tím více svobody a hlavně radosti - jak říká heslo minimalismu. Vlastnit dnes auto a primárně se autem přepravovat je normální, ve smyslu, že to dělá většina, je to ale normálnost, která nás odděluje jeden od druhého, ničí naše zdraví, drasticky mění krajinu a planetu. Automobil je skvělý vynález, ale ztratili jsme míru. Je třeba, abychom ji znovu našli a vedle automobilu znovu objevili všechny ostatní způsoby přepravy a auto používali jen tam, kde je to nutné či prospěšné (např. když bydlím na samotě u lesa).
