Článek
Podporovatelé polského řešení argumentují přetížeností dětí, i tak prý tráví ve škole mnoho času, což ale pravda není, ve srovnání se zeměmi OECD tráví čeští školáci nejenom domácí přípravou času výrazně méně. Odpůrci naproti tomu namítají, že řada dětí ráda pracuje v klidu, v prostředí domova, kde mají čas se soustředit a učivo si tak lépe upevní.
Podle ředitelky Základní školy Bystřice Jany Servusové má práce na doma smysl pro výuku i rozvoj dítěte. „Rozumně koncipovaný domácí úkol, který dítě příliš nezatěžuje, upevňuje učivo a vede k připomenutí toho, co se dělo ve škole,“ myslí si.
Pravdu mají oba názorové tábory. Ministerstvo školství již v květnu 2023 zaslalo školám návod, jak děti domácími úkoly nezatěžovat (viz můj starší článek) a školám doporučuje, aby byly úkoly dobrovolné, pak tomu ale neříkejme úkol, protože úkol znamená povinnost, něco, co musí být splněno. Po práci (čas strávený ve škole) by děti měly mít již volný čas, to je čas, kdy si můžeme svobodně rozhodnout, co budeme dělat (mají děti vůbec volný čas?), tedy i onu školní přípravu. Úředník na ministerstvu školství také v pátek ve 13 hodin zamkne dveře a práci uvidí zase až v pondělí v 8 hodin ráno, po dětech ale práci vyžadujeme i po „pracovní době“, jiné povinnosti přece nemají a zaručené znalosti je nutné upevňovat. Celá debata mně vždy připadala vtipná, protože na každém semináři o syndromu vyhoření pro pedagogy zaznívá věta „netahejte si práci domů“, a po dětech to dokonce vyžadujeme.
Za pravdu ale dávám i druhému táboru, řada dětí totiž raději pracuje v klidu, bez přítomnosti dalších dvaceti lidí, kteří vřískají, divně se dívají, někteří zívají nebo pokládají hloupé otázky. Je to podobné, jako když někomu svědčí práce na tzv. home office a druhému ne, soukromé firmy již na to přišly dávno, však velkým open space kancelářím už pomalu zvoní hrana. I mně jako studentovi domácí úkoly vyhovovaly, protože jsem měl klid si to všechno učivo srovnat v hlavě. A co tedy s tím, když mají pravdu oba? Učit se 6 a více hodin denně (mluvím o 2. stupni ZŠ a SŠ) mi přijde naprosto dostatečné, je ale ten čas efektivně využíván? Soustředí se žáci celých 6 hodin? Všichni asi tušíme, že ne a je tomu tak ostatně i u dospělých, kteří z celé pracovní doby pracují ani ne polovinu, připomeňme debaty o zkrácení pracovního týdne apod.
Domnívám se, že škola by se mohla v jistém ohledu inspirovat právě od soukromého sektoru, který kombinuje práci doma a na pracovišti a pružně reaguje na produktivitu práce. Není lepší tedy snížit počet hodin přímé výuky ve škole a zavést od druhého stupně (až po střední školu) povinnou hodinu domácí přípravy? Třeba hodinu denně?
Zastánci povinných úkolů jistě nyní namítnou, že některé děti nemají podporující rodinné zázemí a tímto krokem by se rozdíly ve výsledcích vzdělávání ještě prohlubovaly. Já tvrdím, že neprohlubovaly, neboť kde je právo, tam je i povinnost a neplníš-li ji, přichází opatření. Žáci, kteří by povinnou domácí přípravu zanedbávali, by automaticky v následujícím týdnu plnili onu hodinu domácí přípravy ve škole s podporou pedagoga. Došlo by tedy k větší individualizaci výuky a podpoře žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Máme spoustu nástrojů (umělou inteligenci, online výuku atp.), které ve vzdělávání jen málo využíváme a počítáme s nutností si to celé na jednom místě odsedět, je to nákladné a neefektivní, došlo to firmám, dojde to i pedagogům? Neřešme redukci rámcových vzdělávacích programů, řešme, jak počet hodin strávených ve škole snižovat za dosažení stejných nebo lepších výsledků a posilujme spíše seberealizaci ve volném čase. Ruku na srdce, ve škole potřeba seberealizace velmi často naplňována není.
