Článek
Za zmínku stojí přebujelý operační program Jan Ámos Komenský, přes který do škol teče několik milionů korun. Školy si přes tento program mohou žádat o finanční prostředky na vzdělávání pedagogů, podporu inovativního vzdělávání žáků nebo na školního asistenta, sociálního pedagoga či psychologa. Výčet šablon je pochopitelně mnohem širší a je možné si ho nastudovat na oficiálních stránkách operačního programu.
Například na sociálního pedagoga (při plném úvazku) dostane škola 83 840 Kč, každému je jasné, že takovou výplatnici tento pracovník neuvidí, ta je řízena tabulkou (zařazeni budete do 12 platové třídy) a škole tak z této projektem dané částky zbyde 43 tis. korun měsíčně, ročně tedy půl milionu korun, tyto peníze nemusí škola nikomu vracet, může je v souladu s dotačními pravidly použít libovolně ke svému rozvoji. Peněz je tedy ve školství dost, jenom je třeba hledat spíše řešení systémová.
Kde tedy peníze vzít? Pokud ve státním rozpočtu chcete někomu přidat, musíte logicky někde ubrat, a to se nebude líbit různým voličským skupinám. Další možností je nové příjmy státního rozpočtu hledat, nebo školství od základu reorganizovat. A jak?
Podívejme se na Pedagogické fakulty, není dne, kdy někdo z učitelského stavu na sociálních sítích tyto fakulty za jejich nekvalitní výuku pranýřuje, známý je tímto názorem např. Robert Čapek alias Líný učitel. Souhlasí s ním koneckonců i mnoho studentů těchto fakult.
Pojďme celý systém vysokoškolské přípravy pedagogů změnit, zrušme pětileté magisterské programy, kde je do studentů nalévána mnohdy zastaralá látka ještě zastaralejšími metodami, a nahraďme je tříletým studiem zejména pedagogiky, oborové didaktiky, osobnostně sociálního rozvoje, pedagogické psychologie, práce s AI apod.
Jak praví Jan Amos Komenský, stačí jedno vysvětlení, jedna ukázka, zbytek, nechť je ponechán praxi, té věnujme zbylé dva roky pětiletého studia. Umístěme studenty povinně do škol na plné úvazky na pozice párových učitelů nebo asistentů pedagoga, pochopitelně s následnou reflexí těchto praxí. Student by za tuto praxi pobíral i finanční odměnu, která by byla výrazně nižší, než jsou současné výdaje na platy těchto pracovníků, z této odměny by hradil i zdravotní a sociální pojištění, je to tedy výhra pro obě strany, stát ušetří stovky milionů na platy těchto pedagogů a student získá kromě finanční odměny i vyšší důchod, a hlavně to nejcennější, praxi. Je to ale těžké, pamatuji si, jak před pěti lety paní profesorka Radka Wildová (aktuálně vrchní ředitelka sekce vysokého školství na MŠMT) prohlásila na konferenci, že by učitele s bakalářským vzděláním před děti rozhodně nepustila, bylo to v době, kdy se řešil kritický nedostatek kvalifikovaných učitelů.
Pojďme se ale podívat trochu na čísla. Jenom za rok 2023 měli všechny Pedagogické fakulty včetně Univerzity Karlovy 1836 absolventů prezenčního magisterského studia (a to nepočítám třeba filozofické fakulty, kde je také možné učitelství studovat). Zhruba 4000 asistentů pedagoga, vychovatelů nebo tandemových učitelů (2000 ve 4. a 2000 v 5. ročníku) nám vysedává v aulách a složitě kloubí studium s brigádami, pojďme to usnadnit všem, studentům i státu, Jan Ámos i naše děti nám za to poděkují.
