Článek
V roce 2022 se hlásilo na obor Učitelství fyziky na Masarykově univerzitě v Brně pouze 7 zájemců, a to můžeme předpokládat, že za 5 let studium dokončí zhruba polovina. A tak školy řeší situaci po svém a fyziku učí téměř každý, kdo umí trochu počítat, chodil někdy do školy a má děti alespoň trochu rád. Je opravdu nutné, do detailu znát složení polovodičů a počítat rovnice přes celou tabuli, nebo by stačilo vzdělání v obecné pedagogice, didaktice a hlavně chuť?
Před 4 lety jsem byl na konferenci, kde se strhla diskuse o kvalifikaci pedagogů a kde paní prof. Radka Wildová (dnes prorektorka a vrchní ředitelka na MŠMT) prohlásila, že studenty s bakalářským titulem by mezi děti rozhodně nepustila. Ponechme stranou již samotný nesmyslný obsah některých kvalifikačních studií a pojďme se podívat namátkově do školního vzdělávacího programu jedné nejmenované školy, žáci v 9. ročníku mají ve fyzice pouze tyto očekávané výstupy (nikoliv učivo):
- Žák rozliší vodič, izolant a polovodič na základě analýzy jejich vlastností.
- Žák sestaví správně podle schématu elektrický obvod a analyzuje správně schéma reálného obvodu.
- Žák rozliší stejnosměrný proud od střídavého a změří elektrický proud a napětí.
- Žák využívá Ohmův zákon pro část obvodu při řešení praktických problémů.
- Žák využívá prakticky poznatky o působení magnetického pole na magnet a cívku s proudem a o vlivu změny magnetického pole v okolí cívky na vznik indukovaného napětí v ní.
- Žák zapojí správně polovodičovou diodu.
- Žák objasní (kvalitativně) pomocí poznatků o gravitačních silách pohyb Slunce a měsíců planet kolem planet.
Protože se ve svém volném čase věnuji výuce badatelských kroužků (mám i kroužek zaměřený na elektroniku), byl jsem velmi překvapen, většinu těchto výstupů totiž zvládám se žáky 5. ročníku, vše hravou formou s využitím stavebnice Boffin a dalších součástek a pomůcek. Není tak trochu důvodem nezájmu o studium učitelství fyziky právě naše hořká zkušenost ze školních let? Nestačilo by od základu změnit pregraduální přípravu pedagogů? Proč by těchto sedm výstupů nemohl učit jakýkoliv nadšenec např. s bakalářským vzděláním zaměřeném na pedagogiku a získat tak plnou kvalifikaci? Zdá se, že změna ve vzdělávání se nechystá, naopak, poslední novelou zákona o pedagogických pracovnících se zaměstnávání nekvalifikovaných pedagogů ještě zpřísnilo. A jak tedy situace vypadá v praxi?
Škola přijme kdekoho, třeba i inženýra bez znalosti didaktiky a pedagogiky obecně. Jako jeden můj dobrý kamarád, který začal pracovat jako učitel fyziky na základní škole, drží se doporučení svých kolegů, první hodinu nová látka formou frontální výuky, druhou hodinu opakování pomocí pracovního listu, třetí hodinu test, a takto pořád dokola…
„Zadal jsem jim referát na nějakou známou osobnost z fyziky,“ povídá mi během našeho setkání. „A stejně se najdou jedinci, kteří to nedonesou, dáš jim ještě týden navíc a pořád nic, tak jsem se ho zeptal, proč to nedonesl, a ten žák mi odpověděl: protože jsem línej jako prase, no dostal za 5 samozřejmě… Každý nemůže být inženýr, potřebujeme popeláře, tak to bude třeba zrovna on.“
„Upřímně, já bych se na nějaký referát na Archiméda vykašlal asi taky, k čemu to je dobrý?“ táži se ho.
„Hele tohohle nebaví nic, mně všichni radí, věnuj se těm, co mají zájem a na metaře se vykašli…“
A tak vyrábí další žáky s nechutí do něčeho tak krásného, jako je bádání, chcete-li fyzika.
