Článek
Škola jako vzdělávací instituce ovšem dětem předává jen to nejzákladnější. Naučí číst, počítat, během hodin tělocviku základy pohybu a všechno ostatní je na rodičích. Na domácí působení rodičů však neexistuje žádná příručka.
Nepodceňujte názory svých dětí
Ve škole se tak setkávají děcka, které mají jasně stanovené mantinely typu tohle smíš, tohle nesmíš přes liberální rodiny, ve kterých se hledá řešení a vysvětluje úplně každá situace. Pak jsou rodiny, kde si dítě zaleze do pokojíčku, otevře si tablet a hraje hry od rána do noci, vyspí se přece ve škole.
Žijeme v době, kdy nikdo nikomu nic nezakazuje a jaký styl výchovy si rodiče zvolí, takový ho mají. Ve vyšším věku pak mnozí ochutnávají sami medicínu, kterou uvařili. Jen ve svém okolí jsem zažil několik různých přístupů. Jediný syn známé, která byla nucena jít do Alzheimer centra, prodal byt, protože to prý maminka přesně takto chtěla. V jiné rodině se děti střídají v návštěvách ob den, aby babičce nic nechybělo a ve zbytku dní ji navštěvují vnoučata a každý rok jedou společně na dovolenou.
Důležité je, aby nedošlo během výchovy k narušení rolí nebo nechtěnému překročení hranic soukromí potomka. Máte jako svobodná matka pocit, že dítě „zkrotíte“ poznámkou o tom, že se chová jako jeho tatínek, který byl pěkný debil, protože vy to víte? Brzděte nebo se vám to vrátí jako bumerang! Nikdy totiž nevíte, jestli právě vaše dítě sdílí a souzní s vaším názorem…
Vzorem nejen učitel, ale i rodič
Každý z nás v životě potřebuje během dospívání nějaký vzor. Když přijde čas školy, bývá dospělým vzorem paní učitelka nebo pan učitel. Ovšem ztečou čtyři nebo pět hodin a otěže výchovy jsou opět doma!
Každý rodič by se tak měl chovat, aby i on byl pro své dítě přirozeným vzorem. Hádají se rodiče před svými dětmi? Pak se nemohou divit, že z jejich potomka roste vznětlivý jedinec, který nebude možná oblíbený v žádném kolektivu. Kouříte? Popíjíte pivko a sem tam přijdete domů pod obraz? Pak se nedivte, když vašemu robátku udeří čtrnáctka a on přinese domů poznámku, že přišel do školy s krabičkou cigaret. O rok později nemusí už ani trefit do dveří, když si párkrát přihne s kamarády v parku.
Anketa
Jakékoliv školské zařízení může korigovat, nastavovat zrcadlo, ale nemůže se 100% účinností vychovávat. To je prostě na rodičích a děti bývají vizitkou svých rodičů. Jak se k nim chovají a jak se chovají mezi sebou navzájem, to jsou věci, do kterých nikdo moc nevidí.
Dítě je obou rodičů
Pamatuji si na svůj první případ, který jsem řešil na úřadu sociálně právní ochrany dětí. Přišla maminka, která odvezla rok a půl starou holčičku na druhý konec republiky. Plakala. Dal jsem jí kapesníček a poslouchal vyprávění o násilnickém partnerovi, který pije jako duha. O týden později jsem už věděl, že paní si našla jiného, pán normálně chodí do práce a přihnul si před dvěma lety na Silvestra. Naopak paní vymetala diskotéky, kojit přestala s tím, že mléko malé nechutná.
Pediatrička byla tehdy překvapena, ale matce nemohla kojení nařídit. Na všechny prohlídky chodil s holčičkou tatínek, v práci si občas bral volno. Maminka nikdy nevolala policii, ohrožena se tak necítila. Domácí hádky nikdo ze sousedů neslyšel, ale všichni si všimli jejího nového partnera.
Soud svěřil dítě do péče otce, ten si upravil pracovní režim. Holčičku mamince pravidelně půjčuje, ta na něj podává jednu žalobu za druhou.
Doufám, že v tomto případě zvítězí zdravý rozum a dítěti budou vytvořeny podmínky pro normální život. Dítě si rodiče nevybírá. Základy výchovy získá doma, škola nemá příliš možností je změnit.
