Článek
Jak k tomu celému došlo? Ministr Mikuláš Bek (STAN) uvedl, ze z rozpočtu ministerstva vyškrtli část neobsazených úvazků nepedagogických pracovníků. Počet tabulkových míst byl snížen ze 75.771 na 68.278, tedy o 7.493 pozic. Loni bylo neobsazených míst nepedagogů 7.596. Na první pohled to vypadá, ze neexistuje žádný problém, jelikož se škrtla pouze neobsazená (tabulková) místa. Je tu ale jedno velké ALE.
Školy dostávají finanční prostředky na zaměstnance podle toho, jaký jim na ně vychází nárok, nikoliv podle toho, jaký počet úvazků mají reálně obsazených. Jestliže je ve školách menší počet obsazených míst, pak mohou jejich ředitelé použít ušetřené peníze na navýšení platu stávajícím zaměstnancům. Zásadním problémem je, že tabulkové platy některých zaměstnanců jsou dokonce pod úrovni minimální mzdy. Proto je nezbytné, aby ředitelé dorovnávali tyto rozdíly z prostředků uspořených na neobsazených pozicích.
Pokud je toto dorovnání nedostačující, pak může ředitel využít pro odměňování nepedagogů část prostředků, které získává od státu na platy pedagogů. Jenže zde se dostává do svízelné situace, jelikož zákon zaručuje učitelům nárok na 130 % průměrně mzdy a ředitel pak je tím, kdo by jim tento nárok nedopřál.
Role zřizovatelů
Poslední možností řešení situace, pokud se ministerstvo nerozhodne navýšit finanční prostředky školám, je dokrytí ztráty ze strany zřizovatelů škol (především kraji, městy a obcemi). Jen pro představu, u škol zřizovaných Krajem Vysočina bude letos chybět 88,53 úvazků nepedagogických pracovníků, což odpovídá celkovému propadu ve výši 33,5 mil. Kč.
Záměr převést financování nepedagogů kompletně na zřizovatele deklaruje ministerstvo i v novém Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR, který v prosinci loňského roku schválila vláda. Nezbytnou podmínkou pro realizaci tohoto opatření je však změna rozpočtového určení daní obcí a krajů, aby na to měly dostatečné finanční prostředky.
Vysoká míra decentralizace vzdělávací soustavy ČR
Problémem tohoto řešení je vysoká decentralizace vzdělávací soustavy. Komplikace nenastává u středních škol, které jsou zřizovány kraji, ale u mateřských a základních škol spadajících zřizovatelsky pod jednotlivé obce. Pro představu, průměrný počet základních škol na 1 zřizovatelskou obec je 1,37 školy. V praxi to znamená, že 90 % všech obecních zřizovatelů spravuje pouze 1 školu. Řada těchto obcí je vedena neuvolněnými starosty, což omezuje kompetentnost při správě a řízení kvality škol. Ředitelé, kteří musí již nyní složitě recitovat se svými zřizovateli o provozních potřebách školy, výši své vlastní odměny, budou muset nově hájit i platy pro své nepedagogické pracovníky.
Nezbytným krokem by tak měla být kromě změny rozpočtového určení daní také transformace zřizovatelské působnosti u mateřských a základních škol. Ty by měly být zřizovány právním subjektem na úrovni obce s rozšířenou působností, jak to navrhuje po široké odborné a společenské diskuzi třeba projekt Partnerství pro vzdělávání 2030+.
Každopádně je nezbytné, aby financování ve školství začalo být predikovatelné a udržitelné. Zvýšení financování a zajištění jeho stability je zásadním krokem, který jako nezbytný pro rozvoj vzdělávání byl stanoven ve Strategii vzdělávací politiky 2030+.
