Článek
V České republice je zaveden dvoustupňový kurikulární systém. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR vydává rámcové vzdělávací programy (RVP), na základě kterých si každá škola vytváří svůj vlastní školní vzdělávací program (ŠVP). Ten musí vycházet a respektovat všechny požadavky dané v RVP, avšak dává každé škole volnost, jak výuku a učivo organizovat do jednotlivých předmětů či ročníků. To je zásadní rozdíl oproti dřívějším osnovám, které všem školám jednotně předepisovaly, co mají kdy učit.
Kurikulární reforma 2005
Poprvé se začalo podle rámcových vzdělávacích programů učit 1. září 2005 na 1. stupni základních škol, kdy došlo k postupnému nahrazování původních osnov. Jak se reálně změnila výuka na všech základních školách? Na mnohých nijak, jelikož některé školy měly snahu původní osnovy napasovat na rámec daný novým kurikulem, aby nemusely obsah výuky inovovat.
Rámcové vzdělávací programy, které byly zavedeny již v roce 2005, zaváděly do škol tzv. kompetenční model výuky. Jejím cílem tak nemělo být primárně naučit žáky co největšímu objemu učiva, ale rozvíjet u nich klíčové kompetence. Ty jsou důležité pro jejich úspěšné uplatnění v občanském i následně profesním životě. Podle mnoha studií jim učitelé a školy příliš nerozumí a k reálnému rozvoji klíčových kompetencí u žáků nedochází. To však nelze dávat za vinu jen školám a učitelům, ale i ministerstvu školství, že k tomu neposkytlo dostatečnou systémovou podporu. Nemluvě o nutnosti komunikovat přínosy tohoto přístupu.
Myslím, že učitelé konceptu klíčových kompetencí mnohdy moc dobře nerozumějí. Především nerozumějí tomu, v čem by mohl být jim a jejich žákům užitečný a také jak tyto kompetence rozvíjet v jednotlivých oblastech vzdělávání. Nedozvídají se to bohužel ani na fakultách, které budoucí učitele na jejich profesi připravují.
Revize rámcových vzdělávacích programů 2024
Navzdory ne zcela úspěšné implementaci kurikula z roku 2005, přistoupilo ministerstvo školství k revizi rámcových vzdělávacích programů. Strategie vzdělávací politiky 2030+ schválená v říjnu 2020 nastínila směr, jak měla být tato revize provedena. Zachováno mělo zůstat dvoustupňové kurikulum i jeho kompetenční model, avšak mělo dojít ke snížení objemu učiva, definování uzlových bodů, jádrového a rozvíjejícího učiva. Pro potřeby škol měly být vytvořené i modelové školní vzdělávací programy. Revidované kurikulum pro předškolní a základní vzdělávání bylo vydáno až v prosinci 2024, modelové ŠVP až v březnu následujícího roku.
Přestože revize RVP přinesla některé pozitivní změny, s její přípravou a výsledným provedením je spojeno několik problémů. Prvním je dlouhá reakční doba, kterou trvá vydání revidovaného kurikula (prosinec 2024) od schválení záměru (říjen 2020). Ačkoliv vydání revidovaných RVP pro základní i střední vzdělávání patřilo mezi programové priority vlády Petra Fialy, došlo nakonec pouze k vydání RVP pro předškolní a základní vzdělávání, a to až v posledním roce jejího mandátu. Druhým problémem jsou odchylky od schváleného strategického rámce. Navzdory zadání, revidované kurikulum například nepracuje s jádrovým a rozvíjejícím učivem. Třetím problémem je nedostatečná participace na vzniku takto významného dokumentu. Ukázkou je třeba revize učiva chemie, proti které se ozvaly zástupci akademické sféry, Akademie věd ČR či chemického průmyslu.
Zahraniční zkušenosti ukazují, že úspěch reformy závisí na transparentním a participativním přístupu. Na počátku revize RVP pro základní vzdělávání tyto principy převládaly a byly odbornou veřejností kladně hodnoceny. Bohužel se v průběhu času transparentnost začala vytrácet, což prohloubilo nedůvěru.
Hlavní problém však nastává ale v implementaci. Ministerstvo školství může vydat i velmi kvalitně připravený rámcový vzdělávací program, ale jeho idea se musí propsat do výuky v 4.293 základních školách. Svůj přístup k výuce tak musí změnit zhruba 76 tisíc učitelů. Reforma se dotkne přibližně jednoho milionu žáků v základních školách. Přetrvává riziko, že reforma vzdělávání na školách zůstane opět jen na papíře.
České školství potřebuje komplexnější reformu
Pro skutečné zavedení inovativních přístupů do výuky musí školy obdržet dostatečnou a dlouhodobou metodickou podporu. Proškolit se musí jak management škol (ředitelé, jejich zástupci či předsedové předmětových komisí), tak samotní učitelé. Takto rozsáhlou metodickou podporu by neměl nabízet jen k tomu určený Národní pedagogický institut ČR, příspěvková organizace ministerstva školství, ale také další veřejné, soukromé či neziskové organizace. Vzdělávání učitelů je důležitý krok pro realizaci jakékoliv změny, nejen formalita uvedená v zákoně o pedagogických pracovnících.
Současně je vhodné poskytovat školám dlouhodobou metodickou podporu. Nejvhodnějším řešením by byla zásadní reforma zřizovatelské působnosti vůči mateřským a základním školám. V Česku zřizuje školy 2.635 obcí, většina z nich bez jakékoliv kompetence v oblasti vzdělávání. Tu nelze očekávat, pakliže 90 % z těchto obcí zřizuje pouze jednu školu (výjimkou jsou zpravidla jen větší města). Řešením by mohl být po vzoru úspěšných zahraničních zemí vznik školské místní správy, která by byla dlouhodobě udržitelným profesionálním zřizovatelským a metodickým orgánem. Její působnost by byla na úrovni ORP.
Sledování kvality škol je bolístkou českého školství. Zřizovatelé k tomu nemají zpravidla kompetenci a Česká školní inspekce ČR s průměrným intervalem mezi 2 návštěvami v jedné školy v délce 5-7 let to není schopna systémově vyhodnocovat. Pakliže se podaří nastavit systém, jak relevantně sledovat kvalitu škol (třeba prostřednictvím měření výstupů žáků v uzlových bodech), může školy posouvat dopředu také vzájemná inspirace.
Čas běží, školy stagnují
Mnozí kritizují, že zatímco společnost se vyvíjí dynamicky dopředu, výuka ve školách to příliš nereflektuje. Zatímco v běžném života čelíme dezinformacím a kybernetickým hrozbám, pracujeme s umělou inteligencí, v některých školách se probírá stejné učivo jako před 30 lety. Skutečně tohle nelze primárně vyčítat učitelům, ale skutečnou reformu musí přinést ministerstvo školství. Našemu školství bude nadále ujíždět vlak, pokud se nezmění zřizovatelská působnost vůči mateřským a základním školám, nevysvětlí školskému managementu přínosy dvoustupňového kurikula a kompetenčního modelu, neproškolí učitelé na školách a nevytvoří transparentně a participativně kurikulum, které bude mít podporu akademické veřejnosti i učitelů. Reforma školství je možná, ale je potřeba k ní přistupovat systematicky, odpovědně a především společně.
