Školství má připravovat na výzvy budoucnosti. Proč se bráníme ho změnit?

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR připravuje nový Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR, který určí vzdělávací politiku na následující čtyřleté období. V něm by mělo mimo jiné dojít k posílení všeobecného vzdělávání na středních školách, a sice ve dvou rovinách. V té první k navýšení kapacit na gymnáziích a lyceiích, ve druhé v silnějším utváření některých občanských kompetencí žáků i v nematuriních oborech, třeba v oblasti finanční či mediální gramotnosti.

Proti navyšování kapacit na všeobecně zaměřených maturitních oborech dlouhodobě protestují některé zaměstnavatelské svazy či širší veřejnost. Ta obvykle srovnává současný stav školství s dobou, kdy ho sami tito lidé absolvovali. Pravdou je, že ve školním roce 1989/1990 studovalo na gymnáziích jen 16,2 % středoškoláků, zatímco na učilištích jich bylo 54,0 %. Pro komplexnost je však třeba uvést, že zatímco tehdy navštěvovalo střední školy přes 626 tisíc žáků, aktuálně jich je o třetinu méně.

Právě v devadesátých letech začalo vznikat větší množství výrobních firem, které potřebovaly absolventy učebních oborů jako své zaměstnance. Mnoho z nich na tom postavilo své portfolio, kdy viděly v České republice příležitost využít možnosti levné pracovní síly. Za posledních 30 let však vzniklo obrovské množství zcela nových profesí, které jsou pro absolventy středních škol lákavější než dříve nabízené pracovní pozice. Proto není divu, že si je vybírají přednostněji a v kombinaci s výrazným úbytkem absolventů středních škol to vede k problému v hledání nových pracovních sil. Některé pracovní pozice tak zůstávají neobsazené.

Tento problém však nelze vnímat selektivně a vztahovat ho pouze na oblast výrobních firem potřebujících absolventy převážně učebních řemeslných oborů. Každý z nás zaznamenal, že je i nedostatek zubařů, dětských lékařů, učitelů a volání po zaměstnancích se ozývá napříč segmenty stavebního průmyslu, zemědělství či třeba gastronomie a služeb. Jediným východiskem je s těmito výchozími aspekty dále pracovat a reflektovat to v utváření pracovního trhu.

Současné odborné školství se vyznačuje 2 významnými aspekty. Deváťáci zpravidla nemají jasnou představu o tom, který obor chtějí studovat a jak má vypadat jejich následně pracovní uplatnění. Mimo jiné také proto většina absolventů těchto škol nevykonává profesi v oboru, který vystudovala. K řešení problému může přispět posílení kariérního poradenství již na základních školách, zapojení firem do těchto informačních kampaní či právě cílené posílení všeobecného vzdělávání.

V evropských zemích je průměrně nadpoloviční množství středoškoláků právě ve všeobecném vzdělávání, které tak dominuje nad odborným školstvím. Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ klade velký důraz na to, aby se u žáků primárně utvářely kompetence pro aktivní občanský, profesní a osobní život. Dlouhodobě se ukazuje, že k tomu nejvíce pomáhají všeobecně zaměřené obory vzdělávání. Absolventům to pak pomáhá být na pracovním trhu adaptabilními zaměstnanci a reflektovat to, že se náplně pracovních pozic dynamicky mění.

Za proměnu vzdělávací soustavy středního školství nesou odpovědnost kraje, z nichž některé (především Jihomoravský kraj či Kraj Vysočina) již navýšily kapacit v gymnáziích a lyceích a plánují v tomto trendu dále pokračovat.

Ačkoliv to může zdánlivě vypadat, že posílení všeobecného vzdělávání povede ke generování většího množství akademických pracovníků, ve skutečnosti je to cesta, jak vytvořit zcela nové příležitosti pro nastupující generaci.