Článek
Ve středním školství studuje či se učí přibližně 400 tisíc žáků, a to v takřka 300 různých oborech vzdělávání. Třetina středoškoláků studuje všeobecně zaměřené obory, zatímco dvojnásobný počet jich je v odborném školství. V evropském měřítku je přitom zastoupení všeobecného a odborného vzdělávání téměř rovnocenné (podle některých statistik zaujímá všeobecné vzdělávání průměrně 51,3 %). V některých zemích, jako třeba Estonsko, je dokonce poměr oproti České republice obrácený a v odborném školství je v této pobaltské zemi jen třetina středoškoláků.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR připravuje nový Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR, který by měl být schválen v letošním roce a být platný pro následující čtyřleté období. Tento strategický dokument bude závazný a na jeho základě připraví jednotlivé kraje, které jsou ze zákona zodpovědné za zajištění středního školství, vlastní dlouhodobé záměry. Mezi cíle vzdělávací politiky tak bude patřit i přiblížení se evropskému průměru v zastoupení všeobecného a odborného vzdělávání na středních školách.
Tato zpráva zajisté vyvolá bez znalosti širšího kontextu odpor, zděšení či pochyby. Především se objeví rutinní výkřiky svazu zaměstnavatelů či laické veřejnosti ve stylu: „A kdo bude pracovat, když všichni budou chtít studovat?“ Proto je nutné nejen komentovat tento důsledek (návrh řešení), ale zajímat se o příčiny této situace.
Rozhodnutí o studiu a budoucím zaměstnání
V první fázi se jedná o kombinaci dvou faktorů. Ten první je na vstupu do středního školství, kdy značná část deváťáků nemá jasné představy o svém budoucím vzdělávání či povolání. Jaká má být motivace patnáctiletého si v současnosti zvolit na tři roky učení se v oboru 23-51-H/01 Strojní mechanik, když si pod tímto názvem neumí představit konkrétní pracovní pozici (pracovní doba, typ pracovně-právního vztahu, odměna za práci…) a už vůbec nejsou přesvědčeni, že by toto řemeslo chtěli celý život vykonávat? Jen doplním, že se jedná o profesi zámečníka. V rámci odborného školství tak dochází často ke změnám oborů, a to i výrazně mezi zaměřeními (například ze stavebního směru na gastronomický) a situace vede buď k prodlužování délky studia, či předčasným odchodům ze vzdělávání (s negativními socioekonomickými dopady).
Druhou příčinou je nízká korelace mezi vystudovaným oborem vzdělávání a uplatnitelností absolventů v něm. Jestliže se mluví o tom, že je málo žáků v učňovském školství, pak jen za Kraj Vysočina se jedná o 23 % všech středoškoláků. To představuje téměř 5 tisíc učňů, nejvíce pak v oborech Mechanik opravář motorových vozidel (542), Kuchař-číšník (526), Elektrikář (371) či Kadeřník (353). Na portálu infoabsolvent.cz lze ověřit vysokou neshodu mezi vystudovaným oborem a budoucím uplatněním na trhu práce těchto absolventů.
Odborné vzdělávání závislé na odpovědnosti firem
Vhodným řešením je tak nejen posílení segmentu všeobecného vzdělávání, čímž je možné posunout v čase profilaci středoškoláka, ale i větší reforma odborného školství. Pod pojmem všeobecné vzdělávání je možné si představit nejen gymnázia, ale také lycea, které jsou řekněme odborně zaměřeným všeobecným vzděláváním (například ekonomické, přírodovědecké, technické či zdravotnické lyceum). Odborné školství se neobejde bez posílení spolupráce s firemním sektorem a implementace některých prvků duálního vzdělávání tak, jak je běžné v západních zemích.
Firmy mají příležitost propagovat jednotlivé obory vzdělávání a ukazovat jejich perspektivu. Jejich aktivní zapojení je nezbytné již pro kariérové poradenství na základních školách, kdy je nutné budoucím středoškolákům odprezentovat aspekty vybraných povolání. V oblasti středního školství je pak vhodné podporovat školy finančně, materiálně i personálně. Zapojení odborníků z praxe do výuky na školách, zajištění stáží učitelům u zaměstnavatelů či možnost zajištění praxí a využívání vlastního materiálního zázemí jsou právě směry, které mohou motivovat žáky konkrétní obory studovat a následně v nich najít i uplatnění.
V tuto chvíli jsme svědky toho, že si to již řada firem uvědomuje a na výše uvedených aktivitách se aktivně podílí. Za to jim zajisté patří velké poděkování, jelikož se umí přihlásit i ke společenské odpovědnosti, kterou mají na odborném vzdělávání. Uvědomělé firmy navíc informují o oborech a pracovních pozicích komplexně, včetně uvedení jejich perspektivy. V době Průmyslu 4.0 a dalších technologických pokroků je velmi pravděpodobné, že některé profese nebudou v budoucnu vůbec existovat. Proto je zapotřebí zaměřit pozornost nikoliv na aktuální potřeby trhu práce, ale přemýšlet o požadavcích, které budou kladeny na zaměstnance v budoucnu.
